Válečný veterán nemusí být jen starý děda, ale i kluk od vedle

Zapomeňte na černobílé fotografie a učebnice dějepisu. Současní veteráni jsou lidé v produktivním věku. Jsou to muži a ženy, kteří prošli extrémními podmínkami v Perském zálivu, na Balkáně, v Afghánistánu či v Mali. Často jsou to vaši sousedé z ulice, tátové od rodin, truhláři z vedlejší vesnice nebo kolegové z práce. Domů si kromě zkušeností často přivážejí i šrámy – ty viditelné, ale i ty skryté na duši.

Při rozhovoru to výstižně shrnul praporčík Michal Novotný: „Chceme tímto způsobem šířit povědomí o tom, kdo to vlastně veterán je. Lidé si často neuvědomují, že to může být klidně ten kluk odvedle.“

Peníze vybrané v ulicích Příbrami nejsou anonymním příspěvkem do neznáma. Pomáhají budovat a provozovat komunitní centra pro válečné veterány, která fungují jako bezpečný přístav. Nabízejí psychologickou a sociální pomoc při přechodu z armádního do civilního života, vytvářejí místo pro setkávání a poskytují konkrétní finanční i materiální podporu pro veterány a jejich rodiny, pokud se dostanou do těžké životní situace.

Pokud jste ve čtvrtek prošli kolem stánku na náměstí T. G. Masaryka v Příbrami, mohli jste se zastavit. Za libovolný příspěvek jste pak mohli dostat symbolický odznak červeného vlčího máku, který nosí lidé po celém světě na znamení úcty.

Ti, kteří vojáky v ulicích nestihli, ale přesto by chtěli přispět, mohou tak učinit z mobilního bankovnictví přes QR kód z letáčků. Kompletní informace o projektu, rozcestník komunitních center i příběhy konkrétních lidí najdete na portálu veterani.mo.gov.cz a podrobnosti k digitální formě podpory nabízí také web digimak.cz.

Připnout si vlčí mák znamená říct: „Víme o vás a děkujeme.“ A to má pro lidi z misí často větší váhu, než si myslíme.