Vyrazte pěšky za historií kolem Brd a Podbrdska po stopách horníků a hutníků

Dnešní klid brdských lesů může snadno zastřít, jak výrazně byla zdejší krajina v minulosti spojena s těžbou a zpracováním kovů. Voda poháněla důlní i hutní zařízení, a proto v Brdech vznikaly nádrže, rybníky a dlouhé přívodní kanály. To, co dnes vnímáme především jako součást krásné krajiny, tak často vzniklo z velmi praktických důvodů.

Historii zdejšího hornictví a železářství přitom nemusíte poznávat jen v muzeích. Řada stop zůstala přímo v terénu. Stačí se vydat na některou z cest a začít se dívat kolem sebe trochu jinýma očima.

Důl Řimbaba: hornická historie nad Vysokopeckým rybníkem
Jak vypadalo místo, kde horníci pracovali, a jak žili mimo důl? Obojí můžete poznat na Řimbabě v Bohutíně, respektive ve Vysoké Peci. Areál bývalého dolu dnes slouží Muzeu Bohutínska, které nabízí venkovní hornickou expozici, prohlídku Řimbabské štoly, pohled do důlní jámy i hornického bytu.

Výraznou dominantou je někdejší těžní věž, která dnes dostala nový život jako rozhledna. Návštěvu lze spojit také s expozicí betlémů nebo ateliérem a galerií malíře Karla Hojdena. Hornická minulost se tak na jednom místě propojuje s každodenním životem i tvorbou místních obyvatel.

Řimbabu můžete zařadit do přibližně pětikilometrového okruhu Naučnou stezkou Litavka a na Drkolnov. Trasa začíná u příbramského stadionu Na Litavce, pokračuje proti proudu Litavky k Vysokopeckému rybníku a přes Vysokou Pec a Vokačovský rybník se vrací přes lesopark Drkolnov. Před návštěvou muzea je dobré ověřit aktuální termín prohlídky.

Pilská nádrž a Struhy: voda, která pracovala pro doly
Pilská nádrž dnes působí jako klidná vodní plocha sevřená brdskými lesy. Její původní účel byl ale mnohem praktičtější. Vznikala v letech 1849 až 1853 a měla zásobovat vodou příbramské doly a hutě. Původně nesla jméno Sofiin rybník a dnes slouží jako zdroj pitné vody pro Příbramsko.

S její historií souvisí také vodní kanál Struhy. Přibližně sedmnáct kilometrů dlouhý otevřený kanál přiváděl vodu z Brd k důlním a hutním provozům v Příbrami a na Březových Horách. Některé jeho části byly vybudovány z nasucho skládaných kamenů a jejich pozůstatky jsou dodnes patrné v terénu.

Nenápadný příkop podél lesní cesty tak může být ve skutečnosti pozůstatkem rozsáhlého technického díla. Procházku můžete začít na lesní cestě Struhy z Lázu-Žernové směrem k Pilské nádrži. Trasu sleduje také cyklotrasa číslo 8198.

Lázská nádrž: lesní hladina s více než dvěma stoletími historie
Ještě starší příběh má Lázská nádrž na horním toku Litavky. Vybudována byla už v letech 1818 až 1822 a její voda sloužila k pohonu důlních mechanismů ve stříbrných dolech na Březových Horách i k pohonu pil. Její původní pojmenování odkazovalo na arcivévodu Františka Karla, syna císaře Františka I.

Dnes je nádrž vodárenským zdrojem a okolní lesy lákají především k procházkám. Na zeleně značené trase najdete vyhlídkovou terasu, odkud je možné podívat se na vodní hladinu i hráz z místa určeného návštěvníkům.

Výchozím bodem může být obec Láz, odkud se vydáte k nádrži a dále po zeleném značení. Kdo chce delší výlet, může pokračovat směrem na Bílou skálu a dále k Brdcům. V okolí nádrže je samozřejmě potřeba respektovat vyznačené ochranné pásmo vodního zdroje.

Padrťské rybníky: za krásnou krajinou stojí železářství
Padrťské rybníky dnes patří k nejvýraznějším místům brdské krajiny. Při pohledu na jejich hladinu se ale snadno zapomene, že zdejší vodní soustava vznikla také kvůli potřebám výroby. Rybníky byly založeny už v 16. století a sloužily především jako zásobárna vody pro plavení dřeva k hutím.

Vodní systém přitom tvořily nejen známý Hořejší a Dolejší rybník, ale také menší nádrže související s pohonem hamrů, vysokých pecí, pil a mlýna. Když se tedy dnes člověk prochází kolem vody, může si představit také dobu, kdy na jejím množství závisela zdejší výroba.

Do historie místa později výrazně zasáhla armáda. Padrť a sousední Záběhlá byly v 50. letech 20. století nuceně vysídleny a zbořeny při rozšiřování vojenského prostoru. Výlet k rybníkům tak není jen cestou za přírodou a historií železářství, ale také připomínkou zaniklých brdských vesnic.

K rybníkům lze vyrazit například z Teslín po zelené turistické značce nebo z Míšova po červené. Vyplatí se věnovat čas oběma hlavním vodním plochám. Zatímco Hořejší rybník obklopují především lesy, u Dolejšího se krajina více otevírá do luk.

Komárov: když se železo proměnilo ve šperk
Historii zdejšího železářství připomíná také Muzeum umělecké litiny v Komárově. Jeho sbírky ukazují, jak rozmanité předměty dokázali místní slévači vytvářet. Vedle plastik, svícnů nebo kamen zde najdeme také drobné užitkové předměty a litinové šperky.

Právě šperky patří k nejzajímavějším kapitolám komárovské výroby. Z litiny vznikaly jemné články a medailonky, ze kterých se sestavovaly náhrdelníky, náramky a další ozdoby. Komárovské šperky se úspěšně představovaly na průmyslových výstavách už v první polovině 19. století.

Návštěvu muzea lze spojit s téměř jedenáctikilometrovou naučnou stezkou Okolím Komárova. Ta začíná v centru městyse a vede přes Mrtník k pozůstatkům dolování na Jedové hoře a kolem Záskalské nádrže. Přes Neřežín, Chaloupky a Kleštěnici se následně vrací zpět do Komárova.

Huť Barbora v Jincích: k poslední dochované valonské peci
Železářskou minulost Jinců připomíná dodnes dochovaná Huť Barbora. Právě zde se nachází poslední dochovaná valonská pec, jejíž výstavba začala v roce 1805. Železo se v huti vyrábělo v letech 1810 až 1874.

Ani ukončením hutní výroby ale její příběh neskončil. V zadní části budovy později vznikla pila poháněná vodním kolem, která fungovala až do roku 1951. Stavba tak sloužila výrobě ještě dlouho poté, co vysoká pec vyhasla.

Po rekonstrukci dnes Huť Barbora nabízí expozici věnovanou hutnictví a zpracování místní železné rudy. Další části připomínají například houslistu Josefa Slavíka, přírodu Brd nebo vojenskou historii Jinecka.

K huti se dá dojít ze Slavíkovy ulice přes ulici Pod Váhou a podchod pod železniční tratí. Přístupná je také cesta od rybníka Pecovák po naučné stezce Z Jinec na Olymp Brd. Pokud si chcete prohlédnout také interiér, vyplatí se před cestou ověřit aktuální otevírací dobu.

Doly, hutě, rybníky a vodní nádrže mají k sobě ve skutečnosti mnohem blíž, než se při jednotlivých výletech může zdát.

Společně vyprávějí příběh krajiny, kterou po staletí utvářely voda, místní suroviny a lidská práce. A právě pěšky je možné tyto jednotlivé stopy spojit nejlépe. Stačí vyrazit do lesa a začít si všímat toho, co na první pohled vypadá jen jako obyčejná cesta, rybník nebo zarostlý příkop.