Hrabě František Kinský v Příbrami: o lidech, humoru, domově i svobodě

ROZHOVOR

12. října 2026 (07:07)

Hrabě František Kinský v Příbrami: o lidech, humoru, domově i svobodě

foto: František Kinský / se souhlasem

Do Příbramského divadla zavítal František Kinský, šlechtic, vypravěč, průvodce pořadů Modrá krev a Toulky za uměním. Setkání vzniklo díky pořadu Hovory M moderátora Marka Kováře a nabídlo otevřený rozhovor o lidech, domově, humoru, technologiích i malých radostech všedního dne. Portálu Příbram.cz poskytl exkluzivní rozhovor, ve kterém odpovídal se svým typickým klidem.

Krátké bio Františka Kinského

Hrabě Maria František Jan Emanuel Sylvestr Alfons Kinský z Vchynic a Tetova (1947) pochází z kostelecké větve rodu Kinských. Narodil se v Hradci Králové, dětství prožil na Slovensku, kde jeho otec vedl továrnu na výrobu barev. Po roce 1948 byl otec ve vykonstruovaném procesu odsouzen a poslán na nucené práce do jáchymovských dolů. František tehdy žil s matkou u dědečka v rodovém sídle v Kostelci nad Orlicí, odkud se rodina později musela odstěhovat do Prahy.

Vystudoval stavební průmyslovku, krátce žurnalistiku, pracoval v Československé televizi i projekční kanceláři. V 70. a 80. letech se živil v oblasti tehdejší „propagace“, tedy reklamy — vytvářel krátké televizní spoty, které vyplňovaly vysílání. Po roce 1989 se věnoval moderní reklamě a podnikání.

V roce 2004 převzal po otci péči o rodový zámek v Kostelci nad Orlicí, který otevřel veřejnosti a postupně z něj vytvořil kulturní centrum s expozicí Život v biedermeieru a Galerii Kinský. Je aktivním podnikatelem a dlouhodobě investuje do obnovy zámku.

V letech 2010–2022 působil v komunální politice v Kostelci nad Orlicí. Diváci ho znají jako průvodce dokumentárního cyklu Modrá krev.

Co vás baví na lidech?

Že jsou každý jiný. Nenajdete dva úplně stejné — dokonce ani dvojčata. Baví mě se s lidmi potkávat, bavit, poslouchat je. I když to tak někdy nevypadá, protože pořád mluvím, když jim dám prostor, hrozně rád je poslouchám.

Jak se žije člověku s hlubokými kořeny v dnešním světě?

Tím, že žiju v Kostelci, žiju uprostřed tradic. Jsem jejich součástí. Nemyslím si ale, že bych vypadal jako socha. Snažím se přizpůsobit době, ve které žiju. Některé věci už ale nechci nebo nemůžu dohánět.

O svobodě a technologiích

Nechci se stát otrokem telefonu nebo počítače. Chci zůstat svobodný. Ze začátku mě ty věci bavily, ale mají schopnost vás pohlcovat — často i bez toho, že byste to chtěli. A já nemám rád, když mě něco ovládá.

Kde jste byl v životě nejvíc odvážný?

Nevím, jestli jsem odvážný člověk. Možná jsem se nikdy nedostal do situace, kde bych musel hrdinství opravdu projevit. Myslím si ale, že jsem nikdy nebyl zbabělec. A současně jsem nikdy nebyl prvoplánovým hrdinou.

Co pro vás znamená domov?
Ve svém životě jsem měl tři domovy: Prahu, Dobřichovice a Kostelec. V každém jsem se cítil skvěle. Byl jsem zatvrzelý Pražák, pak šťastný obyvatel svobodné republiky Dobřichovice. A teď žiju tam, kde jsem se narodil — a jsem tam doma.

Co vás dokáže rozesmát?
Každý dobrý vtip. Mám rád humor, nejradši anglický. A dnes mi zeť poslal vtip, který vypráví pan Svěrák před velkým publikem. Je překvapivý, možná bych ho sám neřekl nahlas, ale už jen ta situace mě pobavila.

Co je podle vás typicky české?

Humor. Má různé úrovně, ale vždycky tam je. Nejsme tak zádumčiví — přes těžké chvíle se často dostaneme právě díky humoru. Švejkovský humor je jen jedna vrstva našeho národního humoru, ale patří tam.

Rodinné příběhy

Určitě existuje spousta rodinných příběhů, které jsme si mezi sebou vyprávěli. Možná jich je tolik, že si teď nedokážu vybavit jeden konkrétní. A možná nebyl žádný tak závažný, aby se mi vybavil jako první.

Co byste chtěl předat mladým?
Aby nepřebírali vlastnosti, které se jim na mně nelíbí. A jinak? Ať mají tohle místo rádi. Já jsem odsud nikdy neodešel, i když jsem měl několik příležitostí. A pořád si myslím, že to tady za to stojí — i když je to někdy komplikované.

Bez čeho si neumíte představit svůj den?
To je určitě káva. Tu si dám klidně i večer, i když chci hezky usnout.

Závěr

Večer v Příbrami ukázal Františka Kinského přesně tak, jak ho lidé znají z televizních pořadů: klidného, přesného, s nadhledem, který se neopírá o titul, ale o zkušenost. Hovory M tak přinesly další setkání, které stojí za to — kvůli historii, ale hlavně kvůli člověku, který ji umí vyprávět.

Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.

autor: Ludmila Zelenková