Trnky ukrývají příběh starý 5300 let. Tenhle známý keř provází člověka od pravěku!

Na první pohled nenápadný keř, který lemuje meze, okraje lesů i polní cesty, má za sebou pozoruhodnou historii. Trnka obecná (Prunus spinosa) patří do čeledi růžovitých a je planým příbuzným švestek. Na podzim ji prozrazují drobné kulovité plody s typickým modrofialovým zbarvením a jemným ojíněním, které jim dodává namodralý vzhled. Pro Brdy je typickým druhem, který třeba na Kolvíně tvoří spolu s dalšími keři neprostupnou džungli.

Právě nyní, na přelomu října a listopadu, dozrávají její plody, které lidé po generace sbírali a využívali v kuchyni. Trnka ovšem není zajímavá jen jako plané ovoce. Její příběh sahá hluboko do pravěku.

Důkaz z Ötziho žaludku
„Že trnka provází člověka už tisíce let, dokládají i její pecky nalezené v žaludku Ötziho - muže, který žil přibližně před 5 300 lety. Její plody tak mohly být součástí jídelníčku lidí už v dávné minulosti. Dodnes zůstává cennou součástí naší krajiny," přibližuje zajímavost tohoto planého ovoce Správa CHKO Brdy na svém oficiálním facebookovém účtu.

Trnka tak připomíná, že některé přírodní zdroje, které dnes považujeme za samozřejmou součást krajiny, sloužily lidem už v dávné minulosti.

Proč trnky chutnají tak trpce?
Kdo někdy ochutnal čerstvou trnku, dobře ví, že nejde o ovoce, které by si člověk běžně vychutnával po hrstech. Její dužina má výrazně trpkou, svíravou chuť způsobenou především obsahem tříslovin a ovocných kyselin. Navíc se poměrně obtížně odděluje od tvrdé pecky.

Tradičně se proto trnky sbírají až po prvních mrazech. Nízké teploty mění jejich chuťové vlastnosti a plody bývají příjemnější. Pokud však mráz nepřijde, lze je sklidit i dříve a na krátkou dobu uložit do mrazničky.

Při sběru se vyplatí vybírat zdravé, nepoškozené plody z čistých míst, ideálně mimo frekventované silnice a další zdroje znečištění.

Z trnek vznikají marmelády i oblíbený likér
Výrazná chuť trnek se výborně uplatňuje při zpracování v kuchyni. Plody se používají k přípravě džemů, marmelád, sirupů, šťáv i ovocných omáček. Často se kombinují s jablky nebo hruškami, které jejich chuť příjemně doplňují.

Zajímavé využití mají také při výrobě alkoholických nápojů. Známým příkladem je britský likér sloe gin, při jehož přípravě se trnky nechávají macerovat v ginu s cukrem. V některých zemích se z nich vyrábějí také ovocná vína a další nápoje.
Trnky se tradičně využívaly rovněž v lidovém léčitelství. Zatímco plody byly ceněny zejména pro obsah tříslovin, nálevy ze sušených květů se používaly jako mírný prostředek na podporu trávení. Tradiční způsoby použití však nelze automaticky považovat za vědecky prokázanou léčbu konkrétních onemocnění.

Vitamin C, antokyany i vláknina
Plody trnky obsahují řadu přirozených látek. Patří mezi ně vitamin C, vláknina a polyfenoly včetně antokyanů, které se podílejí na jejich tmavém zbarvení a mají antioxidační vlastnosti. Charakteristickou svíravou chuť jim dodávají třísloviny.

Složení plodů se přitom může lišit podle stupně zralosti i podmínek, v nichž keř roste. Při konzumaci je ale namístě opatrnost. Syrové trnky mohou být velmi trpké a větší množství může citlivějším lidem způsobit zažívací obtíže. Dužina je jedlá, pecky však není vhodné drtit ani konzumovat, protože obsahují kyanogenní glykosidy, z nichž se může uvolňovat kyanovodík.

Trnka je pokladem také pro přírodu
Význam trnky zdaleka nekončí u lidského jídelníčku. Její husté, trnité větve poskytují ptákům bezpečný úkryt a vhodná místa k hnízdění. Na jaře keř rozkvétá množstvím drobných květů, které lákají opylující hmyz. Na podzim pak jeho plody slouží jako potrava některým druhům ptáků a dalších živočichů.

V krajině tak trnka plní důležitou ekologickou funkci. Přispívá k rozmanitosti mezí, křovinatých stanovišť i okrajů lesů, které jsou důležitým útočištěm mnoha druhů rostlin a živočichů.