Nový trend ve výchově šokuje rodiče: Nechte děti udělat chybu a nést následky

Zkratka FAFO vznikla z anglického spojení Fuck Around and Find Out. Ve výchově by se dala přeložit jednoduše: „Zkus to a uvidíš.“ Pokud bychom to měli přeložit úplně přesně a bez cenzury do češtiny, zní to jako staré známé: „Dělej kraviny a uvidíš, co se stane.“

Nejde o krutost ani o návrat ke stylu výchovy našich prarodičů. Zastánci této metody tvrdí, že děti se nejlépe učí prostřednictvím vlastních zkušeností. Když je rodiče chrání před každým nepříjemným důsledkem jejich rozhodnutí, přicházejí o důležité životní lekce.

Psychologové dlouhodobě upozorňují, že děti potřebují zažívat přiměřené neúspěchy, zklamání i frustraci. Jen tak si budují odolnost a učí se nést odpovědnost za vlastní jednání.

Když se respektující výchova změní v absurdní grotesku

Jak vypadá FAFO v každodenní praxi?

Představa, že se z pozice „vrtulníkového rodiče“, který neustále krouží nad svým potomkem a umetá mu cestičku, přesunete do role klidného pozorovatele, zní lákavě. Výchovná metoda FAFO totiž sází na přirozené důsledky. Dítě dopředu zná hranice i následky jejich porušení. Pokud je ignoruje, rodič nezasáhne a nechá ho prožít přirozený následek. Tento přístup v podstatě obrací takzvanou respektující výchovu naruby a říká: „Dostal jsi varování. Teď poneseš následky.“

Tady nejde o velké životní lekce. Naopak.
Nejčastěji fungují ty malé.

Test chladem

Potomek tvrdí, že venku rozhodně není zima a bundu si nevezme. Místo desetiminutové hádky pokrčíte rameny. Když po chvíli začne drkotat zuby, nepřijde přednáška. Jen jednoduché:

„To je nepříjemné, viď? Příště už budeš vědět.“

Hladový protest
Dítě odmítne večeři a teatrálně oznámí, že tohle jíst nebude.

Podle FAFO se kuchyně nezmění v nonstop bufet. Žádné piškoty o hodinu později, žádný tajný rohlík večer. Uvidíme se u snídaně. Další jídlo prostě přijde ve svůj čas.

Zapomenutý úkol
Zapomněl sešit doma? Žádný sprint rodičů přes půl města.
Jedna poznámka nebo nepříjemný rozhovor s učitelem bývá mnohem účinnější než deset připomínek doma.

Vyschlé fixy
Odmítáš nasadit víčka zpět na fixy, i když jsem tě varovala? Hodně štěstí, až s nimi budeš chtít příště malovat. Jsou vyschlé, smůla, nové nebudou.

Bláto, louže a právo dělat chyby
Možná jsme si jako děti trochu víc dovolili.

Skákali jsme do louží, lezli na stromy, rozbíjeli kolena a občas přišli domů promočení až na kost. Ať si ty dnešní děti boty klidně promáčí, ať zkusí, jaké to je studit. Protože ten okamžik, kdy jim dovolíte riskovat, přináší do dětských očí nefalšované jiskry štěstí. Ten pocit: „Páni, já jsem to mohl zkusit, já jsem to zažil!“ je tisíckrát cennější než sterilní čistota a dokonalé pohodlí. Zjistit, že mokrá ponožka studí, je mnohem účinnější lekce než hodinová mateřská přednáška.

Dnešní rodiče mají často tendenci podobným situacím předcházet. Jenže právě drobná nepohodlí bývají součástí procesu, během kterého se dítě učí fungovat ve světě.

Jak upozorňuje Jonathan Haidt v knize The Coddling of the American Mind, děti si odolnost budují hlavně díky vlastním zkušenostem, nikoliv tím, že jsou chráněny před každým nepohodlím.

Tříletému vzteklounovi to nevysvětlíte
Tady je potřeba brzdit. Školák pochopí, proč mu byla zima, protože si nevzal čepici.
Desetileté dítě pochopí, proč nemohlo kreslit vyschlými fixami.

U malých dětí proto odborníci doporučují nastavovat hranice jinak. Potřebují více vedení, více opakování a více podpory. FAFO začíná fungovat ve chvíli, kdy je dítě schopné pochopit spojení mezi příčinou a následkem.

FAFO není krutost
To je možná největší nedorozumění.
FAFO neznamená nechat dítě trpět. Neznamená zesměšňování, výsměch ani větu:
„Já ti to říkal.“

Když se vrátí zmrzlé, protože se málo obléklo, nabídněte teplý čaj, pevné objetí a pochopení, nikoli jízlivé „já to říkala“.

Když dostane špatnou známku za zapomenutý úkol, stále dostane podporu.
Rozdíl je jen v tom, že rodič tentokrát problém nevyřešil za něj.
A právě v tom zastánci tohoto směru vidí největší přínos.

Děti totiž nepotřebují dokonalý svět bez následků. Potřebují prostor, aby se v bezpečném prostředí naučily, že každé rozhodnutí něco přináší.

A někdy je opravdu účinnější jedna studená cesta bez bundy než pětadvacet rodičovských přednášek.