„Hudba mi zachránila život,“ říká Šimon Bilina. Hvězda seriálu ZOO se vrací ke kořenům

Narodil jste se v Příbrami, vyrůstal na Sedlčansku. Kam se dnes vracíte nejraději?
Domů, na Sedlčansko. Asi je to něco, co má většina lidí. Člověk se vrací tam, kde má kořeny. Občas si zkouším, jestli umím mít pocit domova i někde jinde, ale tady to funguje úplně samo.
Mám spoustu vzpomínek na Příbram. Na bazén, kam jsem jako kluk jezdil několikrát týdně s tátou. Pamatuji si ho ještě v době, než prošel proměnou. Silnou stopu ve mně zanechalo také příbramské divadlo a Robert Tyleček, který mě připravoval na talentové zkoušky.
Právě tehdy jsem si začal uvědomovat, že bych se chtěl vydat uměleckou cestou, i když se v mém okolí uměním nikdo neživil a mnoha lidem to připadalo jako něco nedosažitelného.

Herectví měl možná v krvi Trochu ano. Až po několika letech studia jsem ale zjistil zajímavou věc. Můj pradědeček z tátovy strany byl dramatik, spisovatel a zakladatel divadelního spolku v Petrovicích. Jeho hry se dodnes hrají.
A z maminčiny strany byl zase pradědeček hudebník. Hrál na varhany, housle a další nástroje při mších i různých společenských událostech.
Možná se to přes jednu generaci jen přeneslo dál. Najednou mi spousta věcí začala dávat smysl.

Co pro vás hudba znamená? Když hraju nebo skládám, přibližuju se otázkám, co vlastně znamená být člověkem. Co znamená cítit radost, bolest nebo lásku. Právě proto je pro mě hudba tak důležitá. Na Adama ze Zoo psali scénáře částečně podle mě
Většina diváků si vás spojí především s rolí Adama v seriálu Zoo. Jak na ni vzpomínáte?
Mám pocit, že některé věci začali scenáristé časem psát trochu podle mě. Ta postava mi byla v mnohém blízká. Líbilo se mi, že Adam vždycky stál na straně dobra a snažil se pomáhat lidem.
Pět let hrát podobnou postavu je vlastně velký dar.

Hudba mi doslova zachránila život
Vedle herectví jste vydal album a vyrážíte na koncertní turné. Je hudba další životní etapa?
Hudba je se mnou odmalička. Hrál jsem v tátově kapele, později v několika dalších uskupeních. Dnes spolupracuji se Supraphonem a čeká mě první větší turné.
A musím říct jednu věc. Hudba mi doslova zachránila život.
Ne proto, že by šlo o kariéru. Ale protože mi pomáhá zpracovávat věci, které člověk někdy slovy vyjádřit neumí.

Fanoušci se s ním potkají i na Díky!FEST
Na podzim vyrážíte na koncertní turné. Kde vás mohou lidé vidět?
„Za pár dní vyrážím na své první turné. Čekají mě koncerty v Praze, Liberci, Ostravě a dalších městech. Další termíny postupně přibývají a všechny informace zveřejňuji na sociálních sítích. Moc se těším také na příští rok, protože už teď vím, že zahraju na příbramském Díky!Festu. Na rodný kraj se vždycky rád vracím, takže to pro mě bude výjimečné setkání.“

Když zpomalíme, začneme si život pamatovat
Z rozhovoru je cítit, že hodně přemýšlíte o dnešní době. Co vám pomáhá udržet si vnitřní klid?
Příroda, dlouhé procházky, hudba, audioknihy a rozhovory s lidmi. Často si připomínám jednu myšlenku: když zpomalíme, začneme si život pamatovat. Dnešní svět nás neustále nutí zrychlovat, ale já mám pocit, že právě ve zpomalení nacházíme sami sebe.

Město jsem vyměnil za venkov
Na co se v nejbližší době těšíte nejvíc?
Kromě turné určitě na stěhování na venkov.
Těším se, že se budu probouzet u lesa, u řeky a že mě ráno probudí kohout. Posledních deset let jsem žil převážně ve velkých městech a uvědomil jsem si, že mi chybí kontakt s přírodou.