Z hospody do záchranné stanice: Neuvěřitelný příběh lišáka Větrníka z Hrachova pokračuje i po dvanácti letech

Příběh Větrníka začal na jaře roku 2014 velmi smutně, když skupina myslivců usmrtila liščí rodinu. Jedno z přeživších mláďat si muži odnesli do nejmenované hospody s plánem využít ho později pro drsný výcvik loveckých psů. Jejich záměr však vyslechla sloužící servírka, které přišlo bezbranného zvířete líto. Využila chvíle, kdy byli muži v podroušeném stavu, lišáka z krabice nenápadně odnesla a tajně ho předala u zadního vchodu pracovníkům záchranné stanice. Ochránci přírody zdůrazňují, že tehdejší incident byl selháním jednotlivců a dnes stanice udržuje s většinou myslivců v regionu velmi dobré a korektní vztahy.

Malé lišátko bylo v té době zcela závislé na mateřském mléce, což vyžadovalo nonstop péči ve dne i v noci. Azyl proto našlo přímo v domě ošetřovatelky Jitky, kde se po počátečním smutném pláči rychle zabydlelo a projevilo svou divokou povahu. Volný čas trávilo vyhazováním ponožek do vzduchu nebo shazováním květináčů z parapetů. Během dospívání v sousedství dobříšského zámku se lišákovi dokonce podařilo utéct z venkovní přepravky. Tehdy ještě neuměl sám lovit a ošetřovatelka ho zoufale hledala v zámeckém parku. K obrovské úlevě všech se však hnědozrzavé klubíčko po zavolání vyřítilo z trávy a skočilo své lidské mámě přímo do náruče.

Když lišák odrostl, adoptovala ho Mateřská škola na Větrníku, podle které získal své jméno, a našel domov v zámeckých voliérách na Dobříši. Po zahájení rekonstrukce areálu se přestěhoval zpět do domovské stanice v Hrachově u Sedlčan. Zde dostal liščí spolubydlící Elišku, díky které pookřál a začal se více ukazovat i návštěvníkům. Svoji původní ošetřovatelku Jitku navíc Větrník bezpečně poznal i po několika letech odloučení, kdy ji pokaždé vítal hlasitým pištěním a vrtěním ocasem, což dokazuje neobyčejnou liščí paměť.

V současné době prochází zvířecí veterán nejtěžší životní zkouškou. U horního špičáku se mu objevil rychle rostoucí tumor. Veterinář záchranné stanice pan Záleský musel pečlivě zvážit veškerá rizika, zda organismus dvanáctiletého lišáka takto invazivní operaci vůbec unese. Rychlý růst novotvaru však nedovolil čekat na chladnější podzimní počasí. Zákrok nakonec proběhl bez komplikací, rána v tlamě se hojí a lišák už bez problémů přijímá potravu. Kvůli tropickým vedrům je sice rekonvalescence stále riziková a Větrník musí brát silná antibiotika, ale celá stanice i veřejnost pevně věří, že tento houževnatý bojovník zvládne i další velkou překážku.