V Brdech rostou hřiby ve velkém. Ne každý hřib je obyčejný pravák

Hřib smrkový náleží do skupiny takzvaných "praváků", které jsou mezi houbaři i kulináři považováni za jedny z nejcennějších jedlých hub. A právě tenhle druh patří mezi houby, za kterými Češi vyrážejí do lesa snad nejraději. A víte, že můžete při hledání smrkových hřibů narazit na raritně zbarvené jedince? Tak čtěte dále.

Hřib smrkový (Boletus edulis) najdeme nejčastěji v kyselých smrčinách, ale jeho výskyt není zdaleka omezený pouze na ně. Objevit se může také ve smíšených lesích, pod břízami nebo v prosvětlených bučinách. Jeho latinský název Boletus edulis v překladu znamená jednoduše „jedlý“.

Patří mezi takzvané pravé hřiby a jeho pevná dužnina příjemně voní, drží tvar a vynikne při různých způsobech zpracování. Hodí se do polévek a omáček, můžeme ho dusit, smažit, nakládat nebo usušit na zimu.

Když hřib ztratí svou barvu
Ani hřib smrkový ale nemusí vždy vypadat tak, jak ho známe z obrázků v atlasech. Mezi běžně zbarvenými plodnicemi se poměrně často může objevit nápadně světlý jedinec.

Pokud má klobouk bílý, bělavý nebo bělavě krémový odstín, může jít o bílou, albinotickou formu hřib smrkový bílý. Taková plodnice na první pohled mezi ostatními hřiby rozhodně nezapadne.

Ještě zajímavější je ale jiná barevná odchylka, hřib smrkový citronový. Jak už jeho název napovídá, jeho klobouk má výrazně žluté zbarvení připomínající citron. Nejde však o běžný nález. Tato forma se objevuje vzácně v místech, kde rostou typicky zbarvené hřiby smrkové.

Takže až příště v lese narazíte na pořádný smrkový hřib, možná stojí za to podívat se na něj trochu pozorněji. Třeba mezi klasickými hnědými klobouky objevíte malou přírodní raritu, která vypadá úplně jinak než její sousedé.

A pozor! Až vyrazáte na houby, auto nechte před lesem. V celé CHKO Brdy se dost často kochají krásou lesa i policejní hlídky. Nehledají ovšem houby, ale auta bez povolení k vjezdu!