"Po letech v politice jsem nepřišel o lidskost, to je moje největší výhra", říká končící starosta Příbrami Jan Konvalinka

Rozhodnutí odejít z čela Příbrami v něm dozrálo už na začátku roku. Sám říká, že město svému nástupci předává ve funkčním stavu a v dobré ekonomické kondici. Co se za dvě volební období v Příbrami prokazatelně změnilo, proč se kdekdo na sociálních sítích dovolí cokoli a kam povedou jeho další profesní kroky?

Rozhodnutí bylo nakonec docela snadné. Padlo v únoru. Pamatuji si velkou úlevu a pocit klidu, se kterým to bylo spojené. Čím více se blíží konec, tím silnější emoce mám. Byl jsem na radnici osm let, a to není malá část života. Těším se na novou etapu života. Dost věcí si budu muset urovnat a dořešit jak sám v sobě, tak ve vztahu k jiným lidem.

Když se ohlédnete zpět, co považujete za svůj největší úspěch v roli starosty Příbrami?

Asi by se čekalo, že teď začnu vyjmenovávat projekty a plácat se po ramenou, co všechno jsem dokázal. Předně – nebylo by to fér, protože zásluhy nejsou jen moje. Za veškerým progresem a vývojem stojí mraky lidí, kteří denně odvádějí svou práci a snaží se odvádět ji co nejlépe. Taky si myslím, že ten, kdo si aspoň trochu všímá, musí vnímat, že Příbram je úplně jinde, než byla před lety. Není to nejskvělejší město v ČR, ale zároveň to není šedá smutná díra s darebnou pověstí, jako byla dřív.

A ten úspěch? Že jsem po těch letech v poměrně dost hnusném prostředí místní politiky zůstal pořád člověkem a neztratil empatii a pochopení. Hrozně moc jsem se naučil. Poznal jsem všechny myslitelné situace a mohl potkat lidi všech druhů. Mnohokrát mi bylo ublíženo a leckdy dost krutě. Přesto jsem si zachoval to, čeho si na sobě sám vážím, a to je lidskost.

A naopak — je něco, co se nepodařilo, co vás dodnes mrzí nebo byste udělal jinak?

Toho je hodně. Nechci dělat generála po bitvě, ale s odstupem času vnímám, že jsem se v mnoha situacích měl zachovat jinak. Jak ve vztahu k městu, tak ve vztahu k některým lidem. Asi nejvíc mě štve, když jsme tehdy zastavili tehdejší projekt na aquapark. Bylo to v době ekonomické krize a Covidu. Asi jsem se tehdy bál až moc…

Veřejný prostor se výrazně kultivoval. Projděte se po Jiráskových sadech, po parku u Čekalikovského rybníka, projděte si vnitrobloky, zavzpomínejte, jak to vypadalo u bývalé 8. ZŠ, než se postavil domov seniorů. Všimněte si, kolik je nových hřišť a prvků pro děti. Pamatujete, jaké hrozné autobusy tu jezdily před lety? Porovnejte s těmi, které jsou tu dnes. Pamatujete, jak v divadelním hledišti nebylo místo na nohy? Pamatujete, jak zastaralé bylo dopravní hřiště? Pamatujete ty dezolátní lávky přes Příbramský potok? Pamatujete, že ještě před lety neměl Lazec a Kozičín žádnou kanalizaci? Pamatujete to obrovské bahno na Flusárně, kde parkovaly kamiony? Pamatujete dobu, kdy školy neměly zabezpečení a kamerové systémy? Pamatujete rozestavěný a nefunkční Junáč?

Je to jen zlomek z toho, co se tu za ty roky odehrálo, a to se bavíme jen o „tvrdých věcech“. Velký rozvoj proběhl ve školství, sociálních službách, v kultuře. Celkově se tvář města proměnila. Není dokonalá, ale je prokazatelně lepší, než byla před lety.

Nejvíc? Lidi. Kolegové a kolegyně. Nejen z městského úřadu, ale ze všech složek, organizací, městských firem. Opravdu blízkých spolupracovníků jsem měl vyšší desítky. Denně je potkáváte a řešíte s nimi jejich práci. Tu chtějí radu, tu chtějí rozhodnutí, jindy chtějí jen podpořit, protože se cítí mizerně z toho, co o nich nějaký zapšklý trouba napsal na sítích. S mými lidmi jsem za těch osm let prožil opravdu moc a naše vztahy se staly velmi pevnými. Podaná ruka platila, slovo platilo, důvěra se oplácela důvěrou. Všech mých týmů, které jsem měl možnost řídit, si nesmírně vážím a budu v dobrém na ně vzpomínat.

Starosta nemá pracovní dobu. Starostou jste permanentně. Když vedete dítě do školy, když jste v krámu a nakupujete, když venčíte psa, když jdete s přáteli posedět do hospody. Kdykoliv a kdekoliv za vámi může kdokoliv přijít a říct vám, co ho zrovna napadne.

Pamatuju si nedávnou příhodu, kdy jsem si byl pro balík v Alzaboxu, který je vedle pivnice Kostka. Přišel ke mně jeden z podnapilých hostů, co seděli na zahrádce a tykajíc mi řekl, že když už jsem ten starosta, tak že ho odvezu domů, protože nechce utrácet na taxík. Po tom, co jsem ho zdvořile odmítl se slovy, že nejedu jeho směrem, jsem se v mnoha barvitých výrazech dozvěděl, jak ničemným jedincem jsem. Takže přesně tohle mi nebude chybět. Že si k vám kdekdo dovolí kdeco a vy nemůžete, s ohledem na veřejnou funkci, reagovat tak, jak by si případně situace žádala. Totéž na sociálních sítích. Lidé vás hodnotí, a aniž by vás znali, tak pronáší kategorické soudy. To, že to dost často jsou jedinci s ne zcela vyvedeným životním osudem, na věci nic nemění. Prostě potřebuji mít klid na svou rodinu, na sebe, na práci. Chci se posunout pracovně a rozšířit si obzory, poznat nové výzvy a nová prostředí.

Jaké téma by podle vás měla Příbram řešit jako první v příštím volebním období?

Zasmluvnit a rozjet projekt čistírny odpadních vod a bazénu. K tomu zajistit rozumné financování těchto mega-projektů. Tohle je nejdůležitější úkol pro rok 2027. I kdyby se krom tohoto neodehrálo nic jiného, bude to naprosto v pořádku. Město svému nástupci předávám ve funkčním stavu, dobré ekonomické kondici a s potenciálem k dalšímu rozvoji. Město žije, město funguje, město se posouvá. Kdo to chce vidět, to vidí. Kdo chce kritizovat, určitě si téma také najde.

Je hrozně důležité, aby z voleb vzešlo vedení města, které bude vědět, co má dělat. Upřímně, některá předvolební hesla některých uskupení mě dost děsí svou naprostou prázdností a účelovostí. Nejsme zrovna v době, kdy bychom si mohli dovolit začít nějak experimentovat a instalovat na radnici někoho, kdo zná fungování města jen ze sociálních sítí nebo někoho, kdo si z vedoucích pozic udělal svůj životní cíl a prostředek k ukojení vlastního ega.

Říkám tomu pauza nebo technologická přestávka. Komunální politiku budu dál sledovat a nejspíš se neubráním nutkání ji třeba komentovat. Jestli se po čtyřech nebo třeba osmi letech budu chtít vrátit, to neumím předpovědět. Nerad říkám sbohem, to je moc definitivní.

Mám. Lidé ve městě jsou různí. Nikdy jsem je nerozlišoval na hloupé a chytré, na bohaté a chudé, na hezké a ošklivé, na schopné a neschopné. V principu jsem je dělil jen na dobré a zlé, potažmo na slušné a neslušné. Přál bych každému dobrému a slušnému člověku v tomto městě, aby měl kolem sebe jen ty stejné lidi, lidi s dobrým srdcem a zdravou myslí, a aby sám žil spokojený život v lásce, zdraví a pokoře. A těm neslušným a zlým? Těm přeji totéž, protože si myslím, že většina zla mezi námi pochází jedině a pouze z nespokojenosti nad vlastním životem.

Ať se nám všem v Příbrami dobře žije!