Po 17 letech se loučí hlavní sestra Oblastní nemocnice Příbram Mgr. Ivana Králíčková

Sedmnáct let je dlouhá profesní etapa. Mgr. Ivana Králíčková během svého působení v Oblastní nemocnici Příbram prošla obdobím významných změn, rozvoje nových služeb i náročnými situacemi, jakou byla například pandemie Covid-19. Jako hlavní sestra a manažerka kvality se podílela na nastavování standardů, rozvoji ošetřovatelské péče a řadě projektů, které jsou dnes součástí fungování nemocnice.

Vzpomíná například na vznik paliativní péče, jednodenní péče, domácí péče nebo sociálních a odlehčovacích lůžek, stejně jako na zavedení elektronické zdravotnické ošetřovatelské dokumentace. V rozhovoru se ohlíží za svou profesní cestou, mluví o významu kvality péče, spolupráci mezi jednotlivými profesemi i o tom, co by podle ní ze zdravotnictví nikdy nemělo zmizet.

Po 17 letech je to významná profesní etapa. Když se ohlédnete na začátek svého působení, jak se podle vás za tu dobu změnila nemocnice a především ošetřovatelská péče?

Za 17 let se významně nemocnice i kvalita zdravotnické a ošetřovatelské péče proměnily. Je to kontinuální proces, který se nesmí zastavit. Celou dobu jsem se snažila o neustálý rozvoj odbornosti a hledání cest ke zvyšování kvality a efektivity péče za spolupráce kolegů. Bez součinnosti a plnění společných cílů by nemocnice nebyla tam, kde je.

Mojí náplní práce bylo nastavovat a zavádět standardy do praxe a zároveň podporovat profesní rozvoj ošetřovatelské péče. Nechci, aby to znělo namyšleně, ale je to dobře nastaveno. Vždy mi šlo o kvalitu nemocnice a spokojenost zaměstnanců i pacientů, abychom byli vnímáni i v okolí jako profesionální a bezpečná nemocnice.

Za dobu vašeho působení jste se podílela na řadě projektů. Které z nich považujete za nejvýznamnější?
Mezi důležité projekty patřilo hned zpočátku po fúzi nemocnic ZUNZ a OUNZ spojit pracovní týmy, pracovat s lidmi, komunikovat a pomáhat vrchním sestrám ke stabilizaci týmů.

Celkově bylo úspěšných dokončených projektů hodně. Například otevření a zajištění paliativní péče, otevření lůžkového oddělení za podpory kraje, byli jsme jedna z prvních nemocnic v republice. Stejně tak otevření oddělení jednodenní péče. Bylo těžké nastavit strukturu a procesy v multioborové jednotce. Jsme také první nemocnice našeho typu, která má samostatné multioborové oddělení jednodenní péče.

Nerada bych zapomněla na spuštění domácí péče, odlehčovacích a sociálních lůžek a pro zaměstnance vytvoření proškoleného týmu v intervenční službě SPIS jako první psychologické pomoci zdravotníkům a rodinám.

Samozřejmě bez práce skvělých týmů by z toho nic nebylo. Není to práce jednoho člověka. Významným krokem bylo také úspěšné zavedení elektronické zdravotnické ošetřovatelské dokumentace, jejíž další zdokonalování považuji za důležitou součást moderní a bezpečné péče.

Vaší významnou oblastí byla také kvalita péče. Co podle vás znamená kvalitní ošetřovatelská péče a co je pro její zajištění nejdůležitější?
Kvalita zdravotnické péče je podle mě především výsledkem dobře nastavených struktur, procesů, odbornosti a každodenní práce nejen zdravotníků, ale i technických pracovníků.

Pro její úspěšné zajištění je klíčové řízení rizik, jejich prevence, dobře nastavená systémová opatření na základě dat a kořenových analýz. Důležitým potvrzením společného úsilí bylo také získání akreditace a reakreditací SAK za kvalitu péče s vysokým skóre. Ty podle mě vždy ukazují především na profesionalitu a práci celé nemocnice, nikoliv jednotlivce.

Během 17 let jste zažila také velmi náročné období pandemie Covid-19. Jak na tuto zkušenost dnes vzpomínáte?
Bylo to jedno z nejnáročnějších období, které jsme společně zažili, plné strachu a obav. Pandemie i další složité situace prověřily naši schopnost spolupracovat, pomáhat si a zvládat náročné situace s profesionalitou.

Jsem ráda, že jsme je společně dokázali zvládnout. Byla to velká zkouška spolupráce každého jednotlivce.

Za řadou změn a projektů stojí především lidé. Jak důležitá pro vás byla během těch let spolupráce s kolegy?
Zásadní. Všechny dosažené výsledky a realizované projekty nejsou pouze mým osobním úspěchem, ale především výsledkem úzké a úspěšné spolupráce s kolegy.

Právě lidé byli pro mě na celé práci tím nejdůležitějším. Bylo mi ctí s nimi spolupracovat. Nikdy na ně nezapomenu.

Za těch 17 let jste se setkala s několika generacemi zdravotníků. Co byste dnes poradila mladým sestrám a co by podle vás nikdy nemělo ze zdravotnictví zmizet?
Na to je snadná odpověď: vzájemná úcta, respekt, čest a dodržování morálního kodexu. Je to týmová práce a každý člen týmu je důležitý, včetně sanitářů i úklidu. Pacient a jeho vůle je prioritní, stejně jako komunikace, trpělivost a schopnost nesoudit. Bez nich by nebyla nemocnice. Nezapomenout na jeho rodinu a spolupráce s ní je klíčová k celkové spokojenosti. Je to krásná a náročná práce. Nemůže ji dělat každý. Já bych nevolila jinak.

Vaše práce nebyla spojena jen s kolegy a každodenním provozem nemocnice. Dlouhodobě jste spolupracovala také se zdravotnickou školou, klubem seniorů a samozřejmě s pacienty. Co vám tyto vztahy přinášely?
Pacienti pro mě byli vždy důležitou součástí celé práce a jejich důvěry si velmi vážím. Stejně tak pro mě byla cenná dlouholetá spolupráce se zdravotnickou školou a setkávání se členy klubu seniorů při našich pravidelných programech.
Byla to inspirativní setkání a zároveň připomínka toho, že nemocnice je důležitou součástí života celého regionu.

Když se dnes za těmi 17 lety ohlédnete, co byste chtěla říct svým kolegům a pacientům, se kterými jste se během své práce setkávala?
Svým kolegům bych chtěla především poděkovat a popřát jim hodně zdaru a pracovní spokojenosti. Společně jsme prošli řadou náročných období a jsem vděčná za všechno, co jsme společně zvládli. Byla pro mě čest s nimi pracovat. Jsem týmový hráč.

Pacientům přeji především mnoho zdraví a to, aby se v naší nemocnici vždy cítili spokojeně a bezpečně. Jsou tady úžasní lidé a jsou tady pro ně.