Kolvínská džungle: kraj hlohů, trnek, planých hrušek a pěnic

Kdo prochází starou cestou mezi kolvínskými pláněmi střídajícícími se s džunglí keřů a pláňat, často bývá překvapen. Místo typických smrčin tu místy narazí na husté porosty hlohů, trnek, šípků a mladých stromků, které vytvářejí téměř neprostupnou zelenou hradbu. V některých částech krajiny připomíná okolí spíše savanu, jinde buš, ale určitě ne klasický středoevropský les. Však tady kdysi žili lidě, než je vyhnali vojáci, kteří tu vybudovali střelnici.

V současné době tu kvete a intenzivně voní hloh. Květy má jemně bílé a na podzim se keře obsypou červenými plody. Po většinu roku pak vyhlížejí hlohy zcela nenápadně a zvláště jinde, kde sem tam roste hloh někde při okrajích cest a v lesních lemech. Jenže tady dokáže vytvořit skutečné labyrinty.

Místy jsou porosty tak husté, že se jimi neprotáhne ani člověk. Staré větve se proplétají s mladými výhonky, trny zachytávají rukávy a pod nohama mizí půda pod nánosem listí, mechů a starých větví. V některých místech připomínají tyto porosty téměř pralesní vegetaci. A mezi keři trnek a hlohů občas zaujmou staré kmeny jabloní či dožívajících třešní. V jedné části Kolvína pak
našly zalíbení plané hršně polničky. Skoro tu místy tvoří řídký les, jak se jim tu daří.

Tyto „džungle“ přitom nejsou jen zajímavostí pro milovníky divoké krajiny. Jsou nesmírně důležité pro ptáky.

Království pěnic a drozdů
Husté hlohové i trnkové porosty poskytují bezpečí mnoha druhům. Ptáci zde nacházejí úkryt před predátory, prostor pro hnízdění i dostatek potravy. Na jaře se zde ozývá nepřetržitý zpěv pěnic, červenek, drozdů, ale i vábení krutihlavů. Rádi mají zdější krajinu malí predátoři ťuhýci.

Pták, co má spižírnu
Ťuhýk obecný a to i jeho větší příbuzný ťuhýk šedý, jsou známí svým zvykem napichovat ulovenou kořist na trny keřů. To má několik významů. Především si vytváří zásoby pro pozdější konzumaci nebo pro krmení mláďat. Napíchnutí na trn mu navíc pomáhá zpracování kořišti, kdy mu keř pomáhá přidržet větší úlovek a lépe ho porcovat.

Krajina, která se mění
Kolvínské stráně a okraje cest ukazují proměnu Brd v přímém přenosu. Tam, kde bývaly louky nebo pastviny, dnes vznikají husté křovinaté porosty. Příroda pomalu zaceluje stopy po lidské činnosti.

Pro někoho může být taková krajina nesupořádaná, bez užitku, ale právě podobná místa mají mimořádnou biologickou hodnotu. Poskytují domov hmyzu, ptákům i drobným savcům. Kvetoucí hlohy na jaře hučí včelami a čmeláky, na podzim pak jejich plody živí ptactvo během prvních chladných dnů.

Aby z této jedinečné krajiny nezmizely některé druhy hmyzu nebo ptáků kvůli tomu, že celá zaroste trním, musí občas zasáhnout člověk a rozrůstající se džugli keřů a stromů zkrotit.