Jelen míří do Příbrami. Ještě před koncertem odhaluje Jindra Polák tajemství vzniku největších hitů

Frontman kapely totiž přichází s novou knihou Jelen – Příběhy písní, ve které vůbec poprvé otevírá zákulisí vzniku skladeb, které si získaly srdce tisíců posluchačů. Jak vznikaly hity Magdaléna, Klidná jako voda nebo Nebe nad Prahou? Co všechno se skrývá za texty písní a jaké životní příběhy je inspirovaly?

Nejen o nové knize, ale také o hudební cestě kapely a blížícím se koncertu v Příbrami jsme si povídali s Jindrou Polákem.

Kdy se ve vás poprvé zrodila myšlenka napsat knihu o příbězích vašich písní?
S tou myšlenkou jsem si už nějakou dobu pohrával. Je to totiž asi jedna z nejčastějších otázek, kterou autoři písní můžou dostat: o čem ten text vlastně ve skutečnosti je? Naši fanoušci se mě na to ptali často. Zajímalo je, jak píseň vznikla, jestli je z vlastní zkušenosti. Napadlo mě, že by bylo fajn jednou napsat knihu a v ní poodhalit zákulisí vzniku jednotlivých textů. Ale vzhledem k tomu, že nejsem spisovatel a nikdy jsem knihu nepsal, zůstalo dlouho jen u nápadu, na realizaci jsem si netroufal.

Co bylo hlavním impulzem k tomu, abyste se pustil do projektu, který je od skládání písní přece jen odlišný?
Tím finálním impulzem bylo, když mě oslovila Anežka Pondělíčková z nakladatelství CPress s tím, jestli bych nechtěl napsat nějakou knihu, která by se týkala kapely. Probírali jsme různé možnosti a já jí pověděl o svém nápadu na knihu o příbězích našich písní. Jí se ten nápad okamžitě zalíbil a řekla, že do toho půjdeme. Napřed mě to trochu vyděsilo, ale mám rád výzvy a vždycky jsem si chtěl zkusit, jaké to je psát vlastní knihu. Tak jsme se do toho pustili.

Překvapilo vás při psaní něco, na co jste už téměř zapomněl?
Překvapilo mě, jak živé některé ty vzpomínky pořád jsou. Poslouchal jsem jednotlivé písně, o kterých jsem psal a některé mě přenesly zpátky na konkrétní místa, vybavoval jsem si pocity a emoce, dokonce jsem cítil vůně a slyšel zvuky, jako bych se přenesl o spoustu let zpátky. Hudba má opravdu magickou moc. Také bylo zajímavé připomenout si, jaký jsem v té které době byl, co jsem dělal a jakým způsobem jsem přemýšlel. Člověku to ukáže, jak moc se v průběhu let změnil.

Proč jste do knihy vybral právě 48 písní? Bylo těžké rozhodnout, které příběhy se do ní dostanou?
V knize píšete o všech osmačtyřiceti autorských písních, které jste s kapelou za dosavadních čtrnáct let existence vydali. Bylo těžké napsat něco o každé z nich? Opravdu má každá svůj příběh?
To na tom byla ta největší výzva. U některých písní byl příběh jejího vzniku jasný. Byly o konkrétních událostech, lidech, láskách, bolestech, ztrátách… u jiných to ale samozřejmě ta snadné nebylo. U vzniku některých textů stojí jenom pocit, emoce, věta, kterou zaslechnete při procházce na ulici. Jsou to neuchopitelné a těžko pojmenovatelné věci. Vždycky jsem se snažil zachytit i tyto nejjemnější záchvěvy a doplnit je vzpomínkami na to, co se kolem písní dělo dál - historky z natáčení ve studiu, na koncertech, co písnička znamenala pro fanoušky, nebo pro nás. Některé
kapitoly jsou dlouhé, některé třeba jen na jednu stránku. Právě ta různorodost a pestrost mě ve finále na té knížce opravdu baví.

V knize píšete, že nepoznáte, která píseň se stane hitem. Vzpomínáte si na skladbu, u níž jste byli přesvědčeni, že uspěje, a nakonec tomu bylo jinak?
Brzy jsme zjistili, že jenom to, že písnička skvěle funguje na koncertech a fanoušci ji milují neznamená, že bude fungovat i v rádiu a stane se z ní hit. Když jsme natočili první desku, byli jsme přesvědčení, že největší hitový potenciál má skladba Nebe nad Prahou. Měla nejpopovější zvuk, skvěle šlapala a na koncertech jí s námi všichni zpívali a skákali jak o život. V rádiích se ale nechytla vůbec. Ta naopak začala hrát Magdalénu, u které by nás to tenkrát vůbec nenapadlo.

Magdaléna se tedy stala jednou z vašich nejznámějších písní. Jak se dnes díváte na její nečekaný úspěch?
Magdaléna nám pomohla pochopit, že žádný recept na úspěšnou píseň neexistuje. Nedá se to připravit, nedá se to vymyslet. Musí se sejít spousta proměnných ve správný čas a na správném místě a k tomu trocha něčeho neznámého - tajemství, které to všechno pospojuje dohromady. Tuhle písničku už hráli v jiné verzi Kása s Ondrou (Martin Kasal a Ondřej Málek, dva ze zakládajících členů kapely Jelen, pozn. red.) se svojí skupinou Šatlava, dávno před tím, než jsme se potkali. Ale až když jsme jí zahráli společně, upravili text a dali jí naší jelení energii, získala něco, díky čemu se jí rádia rozhodla pouštět a lidé si jí zamilovali.

Jsou mezi vašimi skladbami některé, které podle vás nikdy nedostaly tolik pozornosti, kolik by si zasloužily?
Já to takhle nevnímám. Během let za námi často chodí fanoušci a vyprávějí nám o tom, jak jim některá z našich písní pomohla v těžkých chvílích. Každý se najde v nějaké jiné a často jsou to právě ty skladby, které v rádiu neuslyšíte. A pro mě to je to nejvyšší ocenění. Když někdo vezme naší písničku za svojí, najde se v ní a ona se stane důležitou a nedílnou součástí jeho životního příběhu.

Nakolik jsou texty Jelena inspirovány skutečnými událostmi a nakolik pracují s fantazií?
Asi záleží jak který. Některé jsou přímo z mého života, některé jsou lehce inspirované skutečnými událostmi, další vychází z věcí, které vidím kolem sebe, čtu o nich, vidím ve filmu, zaslechnu v útržku rozhovoru v tramvaji. Ono těch témat, o kterých se zpívá nakonec není zase tolik, jsou to ty nejzákladnější události a pocity: život, láska, nenávist, smrt, strach, bolest, radost… píšeme o nich všichni. To, co jednotlivé texty dělá výjimečnými je právě to, že si je každý z autorů přefiltruje přes svoje vlastní, jedinečné zkušenosti, dodá jim svůj pohled a originální perspektivu.

Prozradila vám kniha něco nového i o vás samotném jako autorovi?
Tak v první řadě to, že dokážu napsat knihu od začátku až do konce a navíc skoro v termínu!

Velká část rukopisu vznikala v italském Val di Fiemme. Jak toto prostředí ovlivnilo psaní?
Je to tak, do italského městečka Cavalese v údolí Val di Fiemme jsme přijeli s kapelou letos v lednu. Pozvali nás, abychom zahráli na sjezdovce, v nadmořské výšce 2000 metrů. Byl to ohromný zážitek! Pobyt jsme si pak trochu protáhli a zatímco kluci strávili týden na lyžích, já si sebou
přivezl starý, otřískaný notebook, na kterém nefungovalo nic jiného, než textový editor a s tím jsem vysedával po kavárnách, lavičkách a v hotelovém pokoji a napsal velkou část knihy. Myslím, že bez toho klidu a možnosti být daleko od všech starostí a povinností bych to nikdy včas nezvládl.

Našel jste při psaní odpověď na otázku, proč si některé písně najdou cestu k tisícům lidí?
Jediné, na co jsem přišel je, že je to záhada a že nemá cenu se tím zabývat a snažit se to rozklíčovat. Pochopil jsem, že to musím brát tak, jak to je a být ohromně vděčný, že se mi dostalo té obrovské cti, že právě naše písničky fanoušky oslovily a stali jsme se díky tomu nedílnou součástí jejich životů.

Na čem nyní pracujete a na co se mohou fanoušci v nejbližší době těšit?
V současnosti jsme stoprocentně soustředění na JelenFesty. Je to naše největší turné a zatím největší projekt, udělali jsme si ho pro radost, jako festival, na který bychom chtěli sami jít. Na své si tam přijdou všechny generace našich fanoušků, od těch nejmenších až po jejich prarodiče. Moc se těšíme na to, že budeme mít čas se s nimi přes den potkat, popovídat a užít si společné aktivity. No a v mezičase pracujeme na nových písních. Příští rok oslavíme patnáct let a rádi bychom sobě i fanouškům k těm půlkulatinám nadělit nové album.