Filipojakubská noc připomíná staré zvyky a pověry. V ten čas čarodějnice mířily na Plešivec

Pálení čarodějnic patří dodnes k nejoblíbenějším lidovým zvykům. Naši předkové věřili, že během této noci se otevírají poklady a krajinou poletují čarodějnice mířící na svá shromaždiště. V našem regionu se s podobnými pověstmi pojí například brdský Plešivec, opředený tajemstvím a starými příběhy.

Oheň jako ochrana i setkání
Kořeny Filipojakubské noci sahají hluboko do pohanských dob. Lidé věřili, že na přelomu dubna a května se probouzí nejen příroda, ale i síly, které mohou být nebezpečné. Ohně zapalované na kopcích a návrších měly zahánět zlé duchy, nemoci i neštěstí.

Vedle ochranné funkce měl oheň vždy i rozměr společenský. Lidé se u něj scházeli, zpívali, slavili a vítali příchod jara. Někde se dodnes připomínají staré zvyky – například přeskakování ohně pro zdraví a štěstí nebo symbolické prohánění dobytka mezi dvěma ohni jako ochrana před nemocemi.

Čarodějnice a lidová představivost
Představa čarodějnic, které se v tuto noc slétají na kopce, je sice mladší, ale zakořenila velmi hluboko. Podle lidových pověr zde pořádaly své rejdy, a lidé se proti nim snažili bránit – ohněm, ochrannými znameními na dveřích nebo trnitými větvemi u stavení.

Postupem času se však strach proměnil v tradici a společenskou událost. Pálení figurín čarodějnic dnes chápeme spíše jako symbolické rozloučení se zimou a vítání jara než jako obranu proti temným silám.

Dnešní podoba svátku
Dnes je Filipojakubská noc především o setkávání. Města a obce na Příbramsku pořádají tradiční akce, rozhořívají se hranice a lidé vyrážejí ven – s rodinou i přáteli. Děti si užívají masky a hry, dospělí chvíle u ohně.

A přesto si tato noc uchovává své zvláštní kouzlo. Stačí na chvíli odejít stranou, zaposlouchat se do tichého lesa a nechat doznít praskání ohně. Možná právě tehdy člověk nejlépe pochopí, proč si tento starý zvyk drží své místo dodnes.