Voda mizí před očima. Orlík odhaluje rozsah sucha, vysychají řeky, potoky, studny i mokřady

Do orlické přehradní nádrže přitéká nejméně vody od roku 1982. V současnosti je hladina přibližně o deset metrů níže než obvykle, přičemž maximální zásobní hladina je ještě zhruba o čtyři metry výše.

Pokud nepřijdou vydatnější srážky, což tak v nejbližší době bohužel nevypadá, může hladina podle současného vývoje klesat přibližně o další metr týdně.

Orlík odhaluje to, co je jinde méně vidět
Nízká hladina přehrady je v těchto dnech nepřehlédnutelná. Z vody vystupují staré zatopené domy a další stavby, výrazně se prodlužují pláže a některá zařízení spojená s provozem na nádrži se dostávají na hranici svých možností.

Parníky nejezdí a mimo provoz je také lodní výtah. Jeho koleje totiž při současné výšce hladiny jednoduše nedosáhnou k vodě.
Ještě výraznější obraz sucha však nabízejí přítoky. Říčky a potoky, kterí zásobují přehradu, jsou skoro nebo zcela vyschlé. A právě tady je patrné, že nejde pouze o problém jedné velké přehrady.

Mizí i voda, kterou není na první pohled vidět
Velké vodní nádrže jsou jen jednou částí vodního systému. Mnohem méně nápadné jsou změny v drobných tocích, pramenech, půdě a podzemních vodách.

Vysychají malé, ale i větší vodoteče, které ještě před několika lety bývaly vodnatější, a problémy se mohou projevit také u studní závislých na mělkých zásobách podzemní vody.

Podobně citlivé jsou mokřady. Ty fungují jako přirozené zásobárny vody v krajině – vodu zadržují a postupně ji uvolňují. Pokud ale dlouhodobě chybí srážky a zároveň panují vysoké teploty, mohou začít vysychat i tato místa.

To je na současném suchu zrádné. Zatímco pokles hladiny Orlíku vidí každý, úbytek vody v půdě, podzemních zásobách nebo mokřadech může probíhat téměř bez povšimnutí.

Nejde o první extrémní sucho v české historii
České země už v minulosti zažily mimořádně suchá období. Jedním z nejvýraznějších historických příkladů je rok 1540, který je považován za jedno z nejextrémnějších suchých období v evropských dějinách.
Tomuto roku předcházela série suchých let a podle historických rekonstrukcí šlo ve střední Evropě o mimořádně suché období. Kroniky popisují vysychající řeky, studny a prameny, rozsáhlé požáry lesů a polí i výrazné škody na úrodě. Nedostatek vody se dotýkal také obyvatel a hospodářských zvířat.

Mezi další významné historické epizody sucha patří například roky 1590, 1616 nebo období 1718–1719. V období moderních měření pak klimatologové upozorňují například na roky 1834, 1842, 1868, 1947, 2003, 2015, 2018 a 2022.

Pokud jde o 20. století, jako jedno z vůbec nejhorších such v Československu se nejčastěji uvádí rok 1947. Tehdy bylo mimořádně teplé a suché jaro i léto, řeky měly velmi nízké průtoky a sucho způsobilo rozsáhlé škody v zemědělství. Právě rok 1947 se proto dodnes používá jako důležité historické srovnání při hodnocení pozdějších suchých období.

Výrazné sucho zasáhlo naši zemi také v roce 1976 a významné byly rovněž suché roky na začátku 90. let.

Současné sucho nelze jednoduše označit za kopii historických epizod. Rozhodující totiž není pouze množství srážek.
Dnešní vysoké teploty zvyšují výpar z půdy, vody i vegetace. I když tedy úhrn srážek nemusí být v absolutním měřítku rekordně nízký, krajina může kvůli vyšším teplotám přicházet o vodu rychleji.

Právě kombinace nedostatku srážek a vysokých teplot může být pro krajinu mimořádně zatěžující.

Současná situace v letech 2025–2026 tak přirozeně vyvolává srovnání s několika obdobími. Vedle historického roku 1540 se nabízí především rok 1947 a také dlouhá epizoda sucha z let 2015 až 2019, která patřila k nejvýraznějším novodobým obdobím nedostatku vody v Česku.