Vladimír Karpíšek: Se vstupem do politiky jsem přišel o to nejcennější, a to je čas. Ničeho ale rozhodně nelituji

Uplynul rok od vašeho vstupu do komunální politiky. Jak byste ho zhodnotil a co vás na funkci místostarosty nejvíce zaskočilo?

Je to pro mě nová zkušenost, nová disciplína, nové výzvy. Přiznám se, že mám rád velké výzvy. Musím říct, že když jsem přišel před rokem poprvé na radnici, tak jsem vůbec nevěděl, co mě čeká. Někteří moji známí mě dokonce varovali a ptali se, jestli to mám zapotřebí. Říkal jsem si, že půjdu postupně a nejprve budu sbírat informace, abych se následně mohl rozhodovat. Našlapoval jsem zprvu opatrně, jak na minovém poli. Komunální politika mě vždycky zajímala a měl jsem o ní nějaké povědomí, protože jsem tuto disciplínu studoval na vysoké škole. V reálu mě ovšem nemile překvapilo, jak moc je samospráva svázaná mnoha různými předpisy, směrnicemi, zákony apod. Já byl zvyklý z komerční sféry, že se manažerská rozhodnutí zakládají na důvěře, na podání rukou a až poté se formálně zpečetí písemnou smlouvou. Uděláte rozhodnutí a můžete konat. V samosprávě je to obráceně. Jakákoliv myšlenka je podstoupena nejprve příslušné komisi, poté radě města a následně zastupitelstvu. Je to proces, který je legitimní, správný, ale pro mě nový, nicméně jsem si rychle zvykl. Mimo to zastupitelstvo je pochopitelně rozděleno na opozici a koalici a řada projektů, které bychom moc rádi realizovali, dost často naráží na oponenturu zastupitelů. Mnohdy tam nevidím chuť ke spolupráci.

Běžný občan vnímá komunální politiku často pouze skrze mediální výstupy představitelů města či zasedání zastupitelstva. Na pozadí fungování každé radnice je ovšem mnoho „neviditelných“ úředníků a odborů, bez jejichž práce se žádné město neobejde. Jak jste spokojen s jejich prací?

Hned první týden po mém nástupu jsem se sešel se všemi vedoucími odborů z mé gesce a stejně tak i se všemi zaměstnanci, se kterými napřímo spolupracuji a zjistil jsem, že ti lidé jsou úžasní. Z mého pohledu jsou společensky nedocenění, navíc ta jejich práce není vždy záviděníhodná. Výsledky, které odvádějí, jsou z mého pohledu skvělé. Všichni jsou velmi ochotní, nápomocní a v případě potřeby nemají problém pracovat ani o víkendu.

Můžete našim čtenářům připomenout, co vše spadá do vaší gesce a co z toho vám zabírá nejvíc času?

Předně chci říct, že máme nastavenou velmi dobrou spolupráci se starostou a druhým místostarostou. Vzájemná důvěra a naše komunikace napříč je opravdu skvělá a dokážeme se v případě potřeby či dovolené vždy velmi dobře suplovat. Do mé gesce spadá prioritně ekonomika, tedy vše, co souvisí s rozpočtem města a s ekonomikou vč. souvisejících procesů. Dále odbor investic a rozvoje města, odbor silničního hospodářství a také městská realitní kancelář. Občas řeším též záležitosti spojené se státní správou jako např. s odborem životního prostředí.

Jako první místostarosta toho máte na svých bedrech opravdu hodně, nemluvě o množství společenských povinností. Máte vůbec prostor pro sebe, rodinu a své koníčky?

Z hlediska mého osobního života jsem přišel o to nejcennější, a to je čas. Čím je člověk starší, tím více si váží svého času. Jednou jsem se do toho (komunální politiky) ale pustil a rozhodně ničeho nelituji. Jak už jsem zmínil na začátku, na radnici si vždy dokážeme vyjít vstříc, takže prostor na dovolenou s blízkými se vždy najde, akorát musím plánovat vždy hodně dopředu. Účast na společenských událostech, kde reprezentuji město, mě ovšem baví. Mám rád lidi, většinou se jedná o příjemné akce, takže se tomu vůbec nebráním.

Každý, kdo občas sleduje jednání zastupitelstva, vidí, že u řady témat to velmi jiskří mezi vládnoucí koalicí a opozičními zastupiteli. Jak vnímáte dosavadní spolupráci s opozicí a máte při nekonečných dohadech pocit, že jim jde skutečně vždy jen o meritum věci nebo se občas vymezují jaksi z principu?

Předně si myslím, že se příbramská politika vzájemnými půtkami s opozicí nijak neliší od ostatních měst naší velikosti. Pravdou ovšem je, že mě to kolikrát velice mrzí, protože všichni tu jsme proto, abychom posouvali věci dopředu. Kolikrát se ale zasekneme na nějakém bodě a dlouho diskutujeme nad něčím, co považuji za již překonané, neaktuální či nepodstatné. Bohužel tam často nevidím snahu zúčastněných koukat dopředu, tedy v zájmu města a jeho obyvatel, což je to, proč tady přeci jsme. Některé spory jsou evidentně v osobní rovině. Já tím, že jsem na radnici i v zastupitelstvu relativně nový, nejsem naštěstí zatížený minulostí a nemusím tak řešit různé osobní animozity. Vždy se snažím do diskuze vnést věcné argumenty a hledám řešení. Přiznávám se ale, kolikrát je složité ovládnout emoce.

To, že koalice kritizuje kroky, které radnice dělá, mi přijde vcelku normální. Snažím se však vždy vytyčit nějakou mez, za kterou už pak nejdu. Opozice na nás samozřejmě všemožně tlačí a snaží se řadu rozhodnutí ovlivnit. Stále je ovšem potřeba mít na mysli, že my jsme v posledních komunálních volbách získali 11 mandátů a společně s ODS dokonce 13 mandátů z celkových 25, a to je obrovský závazek vůči voličům. My proto z principu nemůžeme dopustit, aby opozice řídila město, resp. úřad. Opozice se musí chovat konstruktivně, kontrolovat naše kroky, ale strategická rozhodnutí v tomto volebním rozhodnutí a zodpovědnost za ně přijímáme my.

Pojďme se krátce dotknout několika ústředních témat, která aktuálně nejvíce hýbou děním ve městě. Začněme u aquaparku. Myšlenka nerekonstruovat, ale stavět nově na místě venkovního bazénu vzbudila řadu protichůdných názorů. Nebylo by rozumné při plánování výstavby nového bazénu zahrnout do přípravného týmu i zástupce opozice, aby se zohlednily i jejich připomínky a jednalo se tak o společný projekt?

Pan starosta hned na začátku deklaroval na zastupitelstvu, že kdokoliv z opozice může vstoupit do pracovní skupiny a aktivně se podílet na přípravě studie proveditelnosti. Myslím, že tato nabídka platí dodnes. Dveře na radnici jsou alespoň u mě na 100 % otevřené a kdokoliv, kdo bude mít nějaký dotaz, mi může zavolat a já jsem připravený o věci diskutovat. Podobně se snažíme spolupracovat i na jiných klíčových projektech. Názornou ukázkou je plánovaná rekonstrukce náměstí J.A. Alise, okolo které panuje také zbytečně třaskavá diskuze. My se pořád nemůžeme dohodnout, jestli se z daného místa má stát více náměstí nebo parkoviště. Platí každopádně, že je potřeba co nejdříve vytvořit zadání pro projektanty. Celkově musím říct, že komunikace s opozicí funguje, ale některé záležitosti bývají z mého pohledu dost zpolitizované.

Řešíte souběžně s projektem na nový bazén i co se stane se stávajícím bazénem a přilehlou halou? Z čeho chcete oboje financovat?

My v tuto chvíli pracujeme na rozpočtu pro příští rok včetně střednědobého výhledu až do roku 2028. Součástí tohoto střednědobého výhledu je i tabulka s přehledem největších investičních akcí. Aby se město zbytečně nezadlužilo a abychom dokázali udržet cash flow na rozumné úrovni, musíme stanovit priority. Výstavbu nového aquaparku bychom měli být schopni utáhnout z vlastních prostředků. Takto významných akcí je tam však několik. Vedle aquaparku je to zkapacitnění čistírny odpadních vod, které má vyjít na zhruba 150 milionů Kč včetně DPH. Následovat budou další etapy na tzv. soběstačnost jako je plynofikace, fotovoltaiky, aj. Nesmím zapomenout ani na kanalizaci v Kozičíně, což je dalších 90 milionů. To jsou všechno velké investice, tedy velké výzvy, které se potkávají v investičním výhledu do roku 2028 a my je musíme nějak ustát.

Co se týká stávajícího bazénu i přilehlé haly, máme přirozeně určitou vizi. Zaprvé chceme, aby bazén nadále fungoval po celou dobu výstavby nového aquaparku. Jakmile bude zprovozněn nový aquapark, tak se ten současný zavře a jedna z myšlenek je, že se z něj stane sportovní multifunkční hala, což by samozřejmě uvítali všichni sportovci. Jak známo, chybí nám zde více sportovních kapacit a adekvátně velká hala. Ruku v ruce s tím se uvažuje i nad rozšířením přilehlého parkoviště, protože v době konání akcí je současná kapacita nedostatečná. To se ovšem bavíme o výhledu po roce 2028.

Dalším ožehavým tématem je výstavba parkovacího domu u autobusového nádraží. Nechci v této souvislosti řešit otázku zamítnutých vícenákladů, to by bylo na jinou diskuzi. Řada lidí zpochybňuje smysluplnost parkovacího domu zrovna na tomto místě a namítá, že by parkovací dům dával mnohem větší smysl v Milínské nebo na Rynečku. Myslíte si, že je ve městě skutečně potřeba tolik záchytných parkovišť namísto navýšení kapacity parkovacích ploch pro rezidenty?

Jsem o tom přesvědčen. Jednou z mých hlavních priorit, po příchodu na městský úřad, je řešit problematiku parkování, kterou se moji předchůdci zabývali již řadu let a je to mimořádně těžký úkol. Já jsem se snažil navázat tam, kde oni skončili. Projekt výstavby parkovacího domu u autobusového nádraží už byl zasmluvněný předtím, než jsem přišel na úřad. Nemůžu ho tedy ovlivnit, ale stojím za ním. Problém s parkováním v Příbrami je dvojího typu. Jednak je tu nedostatek míst pro rezidenty, ale současně potřebujeme řešit parkování typu P+R pro nerezidenty, kteří sem přijíždějí z okolních obcí, nechávají zde auto a dále cestují vlakem či busem. Je jich opravdu velké množství.

Abychom mohli uvolnit ulice pro rezidenty, musíme „pendlerům“ nabídnout vhodnou alternativu a tou jsou právě tato záchytná parkoviště. Parkovací dům u autobusového nádraží bude mít kapacitu 176 míst. Je přirozené, že bude nějakou dobu trvat, než veřejnost naučíme parkovací dům využívat, ale s tím se potýká každé město, které postaví nový parkovací dům. Jsou na to určité mechanismy, resp. osvědčené postupy, které hodláme aplikovat. Parkování zde musí být za mimořádně nízkou cenu. Nemá smysl v této souvislosti mluvit o ekonomické návratnosti, neboť se jedná o službu lidem. Věřím, že si postupem času do tohoto parkovacího domu najde cestu i řada příbramských řidičů.