Ve věku 97 let zemřel František Miška, působil i v příbramském divadle
16. února 2017 (17:45)
Ve věku 97 let zemřel v sobotu 11. února režisér a herec František Miška. Více než 60 let působil na českých i evropských divadelních scénách a připravil stovky inscenací. Významnou roli v jeho životě sehrála Městská divadla pražská (MDP), kde strávil jako herec a pak jako režisér 35 let. Poslední rozloučení s Miškou bude v úterý 21. února od 14:30 v kostele svatého Matěje v Praze, oznámila dnes ČTK mluvčí MDP Zuzana Vernerová.
Nadace Život umělce udělila Miškovi v roce 2005 Senior Prix. Za zásluhy v oblasti kultury získal od německého města Baden-Baden čestné uznání. Před rokem převzal od ministra Daniela Hermana ocenění ministerstva kultury, byl jmenován Rytířem české kultury.
Smuteční oznámení označuje tohoto divadelníka za renesanční osobnost patřící k českému i evropskému divadlu. "Jeho vášeň pro divadlo byla obrovská, i na scénách Městských divadel pražských vytvořil řadu legendárních inscenací," uvádí se v něm.
František Miška se narodil 27. srpna 1919. V 17 letech se stal členem Divadelního kolektivu mladých, avšak v roce 1941 byl odvezen spolu s dalšími muži do Terezína, aby připravili "město" pro internaci Židů. Tady pro něj divadlo získalo novou přitažlivost. Recitoval a hrál v divadelních představeních, vystupoval v Šenkově kabaretu. Po Osvětimi následovaly další koncentrační tábory, osvobození se dočkal v Buchenwaldu.
V roce 1945 odešel Miška do kladenského divadla, kde poznal svou budoucí ženu, herečku Ludmilu Píchovou. Na základě ztvárnění Malvolia ve Večeru tříkrálovém a Carnota ve Hře o lásce a smrti dostal nabídku z Národního divadla, avšak odmítl ji. Režisér František Čáp ho v roce 1947 obsadil do hlavní role ve filmu Muzikant, po kterém následovaly další snímky. Přesto se jeviště nevzdal. Byl v angažmá v Realistickém divadle, v Divadle Státního filmu a od roku 1951 v Městských divadlech pražských. Později začal také režírovat. Úspěšně se uvedl v Plzni (1964) a pak v Městských divadlech pražských prokazoval svůj talent i profesionalitu. Výjimečnou inscenací se stala hra Čtrnáctý hrabě Gurney, která dosáhla 116 repríz a teprve zákaz ukončil její uvádění. Dürrenmattova úprava Fausta byla událostí a soustředila v sobě Miškovy režijní schopnosti: pevný názor na text, přesnost v použití prostředků, lehký ironický nadhled a soustředěnou práci s herci.
Na začátku 70. let se Miškovi otevřela nová divadelní etapa. Po hostování v Düsseldorfu (Ženitba) následovaly scény ve Wuppertalu, Hamburku, Münsteru, Bonnu, ale i v Basileji a Paříži. Zahraničí hostování završil na 13 let jako umělecký šéf divadla v Baden-Badenu. Po návratu následovaly pohostinské režie v Městských divadlech pražských i jinde. V letech 2003 až 2006 byl uměleckým šéfem v příbramském divadle.
Nadace Život umělce udělila Miškovi v roce 2005 Senior Prix. Za zásluhy v oblasti kultury získal od německého města Baden-Baden čestné uznání. Před rokem převzal od ministra Daniela Hermana ocenění ministerstva kultury, byl jmenován Rytířem české kultury.
Smuteční oznámení označuje tohoto divadelníka za renesanční osobnost patřící k českému i evropskému divadlu. "Jeho vášeň pro divadlo byla obrovská, i na scénách Městských divadel pražských vytvořil řadu legendárních inscenací," uvádí se v něm.
František Miška se narodil 27. srpna 1919. V 17 letech se stal členem Divadelního kolektivu mladých, avšak v roce 1941 byl odvezen spolu s dalšími muži do Terezína, aby připravili "město" pro internaci Židů. Tady pro něj divadlo získalo novou přitažlivost. Recitoval a hrál v divadelních představeních, vystupoval v Šenkově kabaretu. Po Osvětimi následovaly další koncentrační tábory, osvobození se dočkal v Buchenwaldu.
V roce 1945 odešel Miška do kladenského divadla, kde poznal svou budoucí ženu, herečku Ludmilu Píchovou. Na základě ztvárnění Malvolia ve Večeru tříkrálovém a Carnota ve Hře o lásce a smrti dostal nabídku z Národního divadla, avšak odmítl ji. Režisér František Čáp ho v roce 1947 obsadil do hlavní role ve filmu Muzikant, po kterém následovaly další snímky. Přesto se jeviště nevzdal. Byl v angažmá v Realistickém divadle, v Divadle Státního filmu a od roku 1951 v Městských divadlech pražských. Později začal také režírovat. Úspěšně se uvedl v Plzni (1964) a pak v Městských divadlech pražských prokazoval svůj talent i profesionalitu. Výjimečnou inscenací se stala hra Čtrnáctý hrabě Gurney, která dosáhla 116 repríz a teprve zákaz ukončil její uvádění. Dürrenmattova úprava Fausta byla událostí a soustředila v sobě Miškovy režijní schopnosti: pevný názor na text, přesnost v použití prostředků, lehký ironický nadhled a soustředěnou práci s herci.
Na začátku 70. let se Miškovi otevřela nová divadelní etapa. Po hostování v Düsseldorfu (Ženitba) následovaly scény ve Wuppertalu, Hamburku, Münsteru, Bonnu, ale i v Basileji a Paříži. Zahraničí hostování završil na 13 let jako umělecký šéf divadla v Baden-Badenu. Po návratu následovaly pohostinské režie v Městských divadlech pražských i jinde. V letech 2003 až 2006 byl uměleckým šéfem v příbramském divadle.
Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.
zdroj: ČTK
autor: bor rot