Trpělivá Hermína Týrlová: Ani ne v desetiminutovém filmu musela udělat téměř 55 000 změn pohybů Ferdy Mravence

4. listopadu 2023 (18:20)

foto: pixabay

Držitelka mnoha ocenění z filmových festivalů vdechla jako jedna z prvních život českému animovanému filmu.

Fantazie s morálním ponaučením zařadila díla Hermíny Týrlové mezi mezinárodně oceňované klenoty animovaného filmu. Její umění je mnohdy více známé právě v zahraničí než u nás. Hermína dokázala nejen v dětech, ale i dospělých vzbudit hravost, fantazii a hlavně smích.

Hermína Týrlová se narodila se 11. prosince 1900 do rodiny horníka Antonína Týrla a jeho ženy Marie. Práce horníka nebyla tehdy dobře placená a otec stěží nakrmil čtyři děti, o dospělých ani nemluvě. Bydleli v domku v Rožmitálské ulici na Březových Horách. „To moje dětství, to nebylo… nikterak záviděníhodné,“ vzpomíná o mnoho let později Hermína.

Když byly malé Hermíně čtyři roky, její otec zemřel při práci v dole Marie. Její matka o několik let poté, v roce 1912. V dubnu roku 1913 nastoupila do sirotčince. Tam však mohly děti pobývat jen do 14 let. Na konci roku 1914, na své 14. narozeniny, Hermína sirotčinec opouští a odchází do služby Mariánského ústavu v Praze.

Původně se chtěla stát herečkou. S divadelním prostředím se seznámila v roce 1915 v holešovické Uranii. „Uranii, dřevěné divadlo na periferii města, navštěvovala tehdy celá Praha,“ vzpomínala Hermína v roce 1964. Jednu z prvních rolí si zahrála v Červené Karkulce. V Uranii poznala Karla Dodala, který ovlivnil celý její budoucí život.

Karel Pečený v roce 1925 založil ve Vinohradech studio Elektra-Journal, které se věnovalo tvorbě filmových týdeníků, reklamních, výukových a vědeckých filmů. Do studia byl doporučen jako kreslíř právě Dodal, který zde zavedl oddělení kreslených trikových filmů. Po nějaké době přešla na popud Dodala do studia i Hermína, která už tehdy byla jeho múzou. V roce 1928 svůj vztah zpečetili prstýnky.

Společné podnikání manželů ale dlouho netrvalo. Nakonec se rozhodli pro samostatnou práci. Nicméně ani to nepomohlo a došlo k odcizení i v rámci jejich vztahu a následnému rozvodu. Dodal se znovu oženil, založil produkční firmu IRE-Film a Hermína s ním ještě dalších 6 let spolupracovala.

V roce 1938 v zemi nastala napjatá předválečná situace. Dodal emigroval a Hermína tak ztratila spolupracovníka. Nějakou dobu kreslila do časopisu Punťa. To jí ovšem nestačilo. Chtěla realizovat vlastní loutkový film. Inspiraci čerpala možná už z dětství, když její praděda, děda i otec vyráběli všemožné postavičky z lipového dřeva. Zlomový okamžik však nastal, když v kině viděla film Alexandra Ptuška Nový Guliver. Na to tehdy Hermína řekla: „Mne tento loutkový film zaujal do té míry, že jsem na nic jiného nemyslela než na to, jak začít loutkový film u nás.“

Své výsostné postavení získala Hermína přepisem populární dětské knihy Ondřeje Sekory Ferda Mravenec. Její návrh uspěl ve filmových ateliérech Baťových pomocných závodů. Na realizaci filmu se podílela od A do Z. Byla scénáristkou, animátorkou, režisérkou a samozřejmě asistovala i při výrobě loutek (dokonce pro ně i šila oblečení). Ve 40. letech tak začala její nová životní etapa. Na svou jednu z prvních postaviček Hermína vzpomínala: „Pro plynulé pohyby měly loutky uvnitř těla kloubovou kostru. Jen samotný Ferda měl těch kloubů patnáct, a proto byl celý z kovu". Hermína byla obdařena opravdu velkou trpělivostí. Vždyť ani ne desetiminutový film má 13 654 okének, což představovalo asi 54 616 změn pohybů loutek.

Ve Zlíně už zůstala po celý zbytek života a režírovala více než 60 filmů. Ve většině byla jejich autorkou i scénáristkou. Její film Vzpoura hraček získala v roce 1947 na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách cenu za nejlepší film pro děti a na filmovém festivalu v Bruselu prvenství jako nejlepší loutkový film. Dalším jejím dílem je Ukolébavka, opět oceněná v roce 1948 na benátském festivalu zlatou medailí. Úspěchy slavily i její další filmy. S loutkami natáčela v dalších letech klasické pohádky, jako je Zlatovláska nebo Pasáček vepřů, či pohádky moderní, jako je Pohádka o drakovi nebo Vláček Kolejáček.

Cestu k mezinárodnímu úspěchu neměla Hermína vůbec snadnou. Z chudého sirotka se však dokázala probojovat a svým umem dostala mnoho ocenění na filmových festivalech. Největším vrcholem její režijní tvorby je prý Uzel na kapesníku z roku 1958, který získal úspěchy v Cannes, Locarnu či Mar del Plata. Jejím posledním filmem je Pohádka na šňůře, který natočila ještě ve svých 85 letech.

Velmi dlouhý seznam ocenění, která za svůj život Hermína Týrlová nasbírala, doplnila Cenou za celoživotní dílo, kterou si převzala v roce 1981 na MFF v Paříži. Hermína odpočívá nedaleko svého druhého domova, zlínských ateliérů, už 30 let.

Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.

zdroj: pribram.cz

autor: Tomáš Pečenka