Tma, zakalená a ledová voda. Potápěči se na Orlíku vydávají do padesátimetrové hloubky, aby lidem našli jejich rodné domy
Nepřehlédněte
21. ledna 2020 (13:55)
„Vylovil jsem jedné starší paní cihlu z jejího domku na Radavě. Podařilo se mi ho nafilmovat. Když jsem jí video věnoval, plakala štěstím, že mohla ještě jednou v životě vidět svůj rodný dům,“ říká potápěč Jiří Soukup
Orlík odhalil zatopené vesnice. Objevují se zbytky domů, celé jezy i pozůstatky elektráren z první republiky. Voda odkryla můstek se zbytky asfaltové cesty k bývalému řetězovému mostu u Podolska, zámeckou cestu u Chrástu, zajímavý pohled je na odhalenou Novomlýnskou elektrárnu protivínského pivovaru. Valná většina zatopených staveb však již nikdy světlo světa nespatří. Nachází se totiž ve více než padesátimetrové hloubce.
Autoklempíř Jiří Soukup má však i tyto stavby dobře zmapované. Zatímco ostatní si v těchto dnech na Orlík pro své fotografické úlovky chodí suchou nohou, on se za nimi potápí do ledové zakalené vody. Orlík si zamiloval, do jeho hlubin se vydal již zhruba pětsetkrát. Místa na potápění si vybírá podle starých map, dobových fotografií, videí a knih. Zaměří se na určité místo, stavbu, statek a začne hledat. Místo porovnává s dobovou a současnou leteckou mapou. Takto již objevil pěknou řádku zajímavých objektů. A o své potápěčské zážitky se s námi podělil.
Je potápění na Orlíku něčím specifické?
Ano. Tma, zima, hloubka, špatná orientace a viditelnost. Všudypřítomný nános sedimentu, který se velice rychle víří. Stačí špatný pohyb a okamžitě nevidíte vůbec nic.
Obrací se na vás místní lidé s tím, abyste jim našli jejich zatopený domov?
Obrací. Jsme domluveni s několika lidmi, že se pokusíme najít jejich bývalé domy.
Jedné starší paní z Radavy jste již rodný dům našli...
Setkali jsme se s babičkou, která kdysi bydlela na Radavě. Moc krásně vyprávěla o staré řece, jaký byl život na Radavě a s kým si jako malá hrála. Dokonale nám dovedla popsat, kde kdo bydlel, jak se jmenoval, kdo byl morous a kdo zas byl přátelský. Při tomto setkání jsme babičce slíbili, že se pokusíme najít její rodný domek. Ukázala nám pár fotografií a popsala, v kterých místech bydleli. Byli jsme plní dojmů z vyprávění, a tak jsem hned sedl k mapám a začal hledat a plánovat.
Trvalo to pár měsíců, než se nám to podařilo. Nejdříve jsme objevili kapličku a pak už se nám po několika ponorech povedlo najít i její rodný dům. Vylovil jsem jí z domku cihlu a když jsem viděl, jak je šťastná, slíbil jsem jí, že pořídíme video. To byl ale celkem problém, protože viditelnost v hloubce, kde objekt stojí, se pohybuje pouze od půl metru do metru. Jen občas se voda umoudří a viditelnost se vylepší, to bývá ale pouhých čtrnáct dní v roce, někdy v létě. A tak nezbývalo, než se pravidelně na Radavu jezdit potápět a kontrolovat viditelnost. Při tom jsme objevovali další stavení ve vesnici. Zajímavé je, že zrovna domek babičky je poměrně dost zachovalý a v kuchyni je dokonce ještě původní strop. V chodbě jsou dřevěné schody na půdu, dřevěné zárubně dveří a rámy oken. Po asi dalším půl roce se mi ho povedlo nafilmovat. Video jsem paní věnoval. Byla z toho velice dojatá, plakala štěstím, že mohla ještě jednou v životě vidět svůj rodný dům. To pro nás byla největší odměna.
Co všechno jste pod vodou na Orlíku objevili?
Když to vezmu od hráze proti proudu, tak ve Zbenických Zlákovicích jsme s kolegou našli hospodu Hynka Mezery. Z té zbyla zadní část se štítem a v dolní části okna s mřížemi. V Orlických Zlákovicích jsme natrefili na stavení pana Trkovského, ze kterého máme také video. V Těchnicích, které jsou známy kostelem sv. Štěpána, jsme našli Čechovu hospodu, školu, mlýn pana Konvičky a restauraci Františka Ždáňského. Na Radavě máme prozkoumanou skoro celou vesničku, Rozhnoňův statek, kapličku a několik stavení konkrétních rodin. Na Velkém Víru jsme našli statky Vávry, Chudých, Kúrky a Flíčka. Tam ještě ve stodole stojí stará mlátička na obilí. Objevili jsme zbytky hájovny Vilemíny a také Lovecký zámek Nákle, který patřil Schwarzenberkům.
Z jakého objevu máte největší radost?
Já mám asi z každého objevu radost, ale asi největší byla ze statku pana Rozhoně na Radavě. Tam na nás čekala krásně zachovalá vjezdová brána s otevřenými dřevěnými vraty a červenými taškami.
Je nějaký objekt, který chcete v budoucnu ještě najít?
Určitě chceme prozkoumat a objevit zatopené Podskalí a přilehlý mlýn pana Kuchaře.
Vyžaduje potápění na Orlíku nějaké speciální vybavení?
Ano, většina vesnic a stavení je v hloubkách padesáti metrů a hlouběji. Je zde špatná viditelnost a také velice studená voda. V zimě má kolem čtyř, v létě maximálně osm stupňů. Zapotřebí je tedy kvalitní kompas a silné světlo. Důležitý je také suchý oblek, do kterého nenateče voda a díky vzduchu uvnitř, který funguje jako izolace, člověk neprochladne. A samozřejmě kvalitní potápěčský přístroj. Dříve jsme používali klasické láhve se stlačeným vzduchem, ale s tím v těchto hloubkách dlouho nevydržíme. Pořídili jsme si proto tzv."znovudechy" (anglicky rebreather), což je přístroj, který recykluje dýchací směs a pobyt pod hladinou se díky tomu prodlužuje na mnoho hodin.
Dostal jste se během potápění na Orlíku do nějaké nebezpečné situace?
Naštěstí do vyloženě nebezpečné situace ne, ale občas se podaří zamotat se do nějakého starého vlasce. Pak je zapotřebí zachovat klidnou hlavu, použít nůž a uřezat je. V zatopených stromech bývá hodně vlasců od rybářů, vytváří úplné pavučiny. I samotné stromy jsou svým způsobem nebezpečné. Některé i po tolika letech jsou stále velice pružné, jako kdyby vůbec nebyly tak dlouho pod vodou. Jiné jsou ztrouchnivělé a stačí se dotknout větve, která se pod rukama rozpadne.
Na úvodní fotografii jsou kruhové výdechy ze statku pana Flíčka, Velký Vír.
Na obrázku níže je křížek rovněž z Velkého Víra.
Na videu je rodný dům starší paní z Radavy.
Autoklempíř Jiří Soukup má však i tyto stavby dobře zmapované. Zatímco ostatní si v těchto dnech na Orlík pro své fotografické úlovky chodí suchou nohou, on se za nimi potápí do ledové zakalené vody. Orlík si zamiloval, do jeho hlubin se vydal již zhruba pětsetkrát. Místa na potápění si vybírá podle starých map, dobových fotografií, videí a knih. Zaměří se na určité místo, stavbu, statek a začne hledat. Místo porovnává s dobovou a současnou leteckou mapou. Takto již objevil pěknou řádku zajímavých objektů. A o své potápěčské zážitky se s námi podělil.
Je potápění na Orlíku něčím specifické?
Ano. Tma, zima, hloubka, špatná orientace a viditelnost. Všudypřítomný nános sedimentu, který se velice rychle víří. Stačí špatný pohyb a okamžitě nevidíte vůbec nic.
Obrací se na vás místní lidé s tím, abyste jim našli jejich zatopený domov?
Obrací. Jsme domluveni s několika lidmi, že se pokusíme najít jejich bývalé domy.
Jedné starší paní z Radavy jste již rodný dům našli...
Setkali jsme se s babičkou, která kdysi bydlela na Radavě. Moc krásně vyprávěla o staré řece, jaký byl život na Radavě a s kým si jako malá hrála. Dokonale nám dovedla popsat, kde kdo bydlel, jak se jmenoval, kdo byl morous a kdo zas byl přátelský. Při tomto setkání jsme babičce slíbili, že se pokusíme najít její rodný domek. Ukázala nám pár fotografií a popsala, v kterých místech bydleli. Byli jsme plní dojmů z vyprávění, a tak jsem hned sedl k mapám a začal hledat a plánovat.
Trvalo to pár měsíců, než se nám to podařilo. Nejdříve jsme objevili kapličku a pak už se nám po několika ponorech povedlo najít i její rodný dům. Vylovil jsem jí z domku cihlu a když jsem viděl, jak je šťastná, slíbil jsem jí, že pořídíme video. To byl ale celkem problém, protože viditelnost v hloubce, kde objekt stojí, se pohybuje pouze od půl metru do metru. Jen občas se voda umoudří a viditelnost se vylepší, to bývá ale pouhých čtrnáct dní v roce, někdy v létě. A tak nezbývalo, než se pravidelně na Radavu jezdit potápět a kontrolovat viditelnost. Při tom jsme objevovali další stavení ve vesnici. Zajímavé je, že zrovna domek babičky je poměrně dost zachovalý a v kuchyni je dokonce ještě původní strop. V chodbě jsou dřevěné schody na půdu, dřevěné zárubně dveří a rámy oken. Po asi dalším půl roce se mi ho povedlo nafilmovat. Video jsem paní věnoval. Byla z toho velice dojatá, plakala štěstím, že mohla ještě jednou v životě vidět svůj rodný dům. To pro nás byla největší odměna.
Co všechno jste pod vodou na Orlíku objevili?
Když to vezmu od hráze proti proudu, tak ve Zbenických Zlákovicích jsme s kolegou našli hospodu Hynka Mezery. Z té zbyla zadní část se štítem a v dolní části okna s mřížemi. V Orlických Zlákovicích jsme natrefili na stavení pana Trkovského, ze kterého máme také video. V Těchnicích, které jsou známy kostelem sv. Štěpána, jsme našli Čechovu hospodu, školu, mlýn pana Konvičky a restauraci Františka Ždáňského. Na Radavě máme prozkoumanou skoro celou vesničku, Rozhnoňův statek, kapličku a několik stavení konkrétních rodin. Na Velkém Víru jsme našli statky Vávry, Chudých, Kúrky a Flíčka. Tam ještě ve stodole stojí stará mlátička na obilí. Objevili jsme zbytky hájovny Vilemíny a také Lovecký zámek Nákle, který patřil Schwarzenberkům.
Z jakého objevu máte největší radost?
Já mám asi z každého objevu radost, ale asi největší byla ze statku pana Rozhoně na Radavě. Tam na nás čekala krásně zachovalá vjezdová brána s otevřenými dřevěnými vraty a červenými taškami.
Je nějaký objekt, který chcete v budoucnu ještě najít?
Určitě chceme prozkoumat a objevit zatopené Podskalí a přilehlý mlýn pana Kuchaře.
Vyžaduje potápění na Orlíku nějaké speciální vybavení?
Ano, většina vesnic a stavení je v hloubkách padesáti metrů a hlouběji. Je zde špatná viditelnost a také velice studená voda. V zimě má kolem čtyř, v létě maximálně osm stupňů. Zapotřebí je tedy kvalitní kompas a silné světlo. Důležitý je také suchý oblek, do kterého nenateče voda a díky vzduchu uvnitř, který funguje jako izolace, člověk neprochladne. A samozřejmě kvalitní potápěčský přístroj. Dříve jsme používali klasické láhve se stlačeným vzduchem, ale s tím v těchto hloubkách dlouho nevydržíme. Pořídili jsme si proto tzv."znovudechy" (anglicky rebreather), což je přístroj, který recykluje dýchací směs a pobyt pod hladinou se díky tomu prodlužuje na mnoho hodin.
Dostal jste se během potápění na Orlíku do nějaké nebezpečné situace?
Naštěstí do vyloženě nebezpečné situace ne, ale občas se podaří zamotat se do nějakého starého vlasce. Pak je zapotřebí zachovat klidnou hlavu, použít nůž a uřezat je. V zatopených stromech bývá hodně vlasců od rybářů, vytváří úplné pavučiny. I samotné stromy jsou svým způsobem nebezpečné. Některé i po tolika letech jsou stále velice pružné, jako kdyby vůbec nebyly tak dlouho pod vodou. Jiné jsou ztrouchnivělé a stačí se dotknout větve, která se pod rukama rozpadne.
Na úvodní fotografii jsou kruhové výdechy ze statku pana Flíčka, Velký Vír.
Na obrázku níže je křížek rovněž z Velkého Víra.
Na videu je rodný dům starší paní z Radavy.
Voda odkryla například můstek se zbytky asfaltové cesty k bývalému řetězovému mostu u Podolska. Tento most byl jednou ze staveb, které byly před vodou zachráněny. V roce 1960 byl demontován a o patnáct let později našel své nové místo u městyse Stádlec na řece Lužnici. Cesta k mostu byla lemována ovocnou alejí, po které zbyly jen pařezy. Více v článku: Orlík odhalil zatopené vesnice
Na Orlíku se podařilo zachránit odhadem až 10 tisíc škeblí. Kromě škeblí říčních vydala vodní nádrž Orlík i škeble asijské, které zde nejsou původní.
Břehy Orlické přehrady nyní díky odpadkům neskýtají příliš hezký pohled. Povodí Vltavy plánuje na první měsíce roku 2020 jejich úklid. Pneumatiky, železo, plasty. Orlík kromě zatopených vesnic odhalil i hromady odpadu.
Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.
zdroj: pribram.cz
autor: Miloslava Ritschlová