Svatá Lucie a tajemné Lucky: nejdelší noc, pranostiky i strašidelná podívaná

Lucie se narodila kolem roku 286 v Syrakusách v rodině zámožných křesťanů. Po otcově smrti ji matka chtěla provdat za pohanského ženicha, ale Lucie zasvětila život Bohu. Podle legendy uzdravila svou nemocnou matku u hrobu svaté Agáty a získala tak její souhlas k panenskému životu. Rozdala své věno chudým, vypíchla si oči, které jí zázrakem dorostly, a odmítla ženicha. Ten ji udal císaři Diokleciánovi. Lucie byla mučena, polévána vařícím olejem, ale zůstala nezraněna. Nakonec jí voják prořízl hrdlo mečem. Zemřela 13. prosince roku 304 a stala se symbolem odvahy a víry.

Lucie byla po staletí uctívána jako patronka mnoha profesí a řemesel. Za svou si ji vzali sedláci, skláři, švadleny, tkalci, nožíři, kočí, písaři či podomní obchodníci. Lidé se k ní obraceli také při očních chorobách, bolestech v krku či krvácení. V severských zemích se její svátek stal Svátkem světel, zatímco u nás byla spojována s ochranou domácností a hospodářství.

Na obrazech bývá zobrazována v bílém rouchu s palmou mučednictví, rudou šerpou na památku prolité krve a často s dvojicí očí na míse — symbolem jejího zázračného uzdravení. Její jméno pochází z latinského lux, tedy světlo, a právě světlo bylo jejím hlavním posláním.

Pranostiky a kalendářní reforma

Původně připadal svátek Lucie na 23. prosince podle juliánského kalendáře. Po gregoriánské reformě roku 1582 se posunul na 13. prosince. Proto vznikla známá rčení: „Lucie noci upije, ale dne nepřidá“ či „Svatá Lucie je královna noci“. V lidové tradici se od Lucie zapisovalo počasí po 12 dní, což mělo předpovědět měsíce následujícího roku.

Lucky v české tradici
V českých krajích se svátek Lucie pojil s obchůzkami postav zvaných Lucky. V bílých pláštích, s pomoučněným obličejem či maskou s dlouhým zobákem obcházely stavení. Strašily děti, které se nepostily, a kontrolovaly hospodyně, zda dodržují zákaz předení, tkaní či praní. Pokud se v chalupě pracovalo, rozfoukaly peří nebo rozmotaly nitě. V hospodě trestaly muže za lenost moukou či kolomazí. Lucky tak byly výchovným symbolem adventního klidu a pořádku.

Regionální doklady
Jakub Jan Ryba ve své knize Radovánky nevinných dítek o Vánocých (1804) popisuje, jak děti hovoří o „chození s Lucií“. Podle nich byla strašlivá a brala neposlušné děti „do břicha“. Tento pramen ukazuje, že Lucky byly pevně zakořeněné i v našem kraji.

Se svátkem Lucie se pojily i ochranné rituály proti čarodějnicím. Od svátku Lucie až do Štědrého dne hospodyně každý den odkládaly jedno polínko. Na Narození Ježíše jimi pak zatopily v kamnech, což mělo ochránit stavení před čarodějnickými kouzly a zajistit požehnání pro celý dům. Po stejnou dobu dávaly kravám kousek těsta s kořením, aby nad nimi neměly čarodějnice moc. Nad vchody domů se kreslily křížky svěcenou křídou či česnekem. Zvláštní tradicí byla stolička se sukem: kdo ji opracovával od Lucie do Vánoc, mohl na Boží hod skrze otvor spatřit čarodějnice mezi lidmi.

Svátek svaté Lucie připomíná odvahu mučednice, kouzlo lidových pranostik i strašidelné obchůzky Luckých postav. Dodnes je symbolem světla v temném adventním čase a připomínkou, že advent má být obdobím klidu, pořádku a očekávání Vánoc.