Spartak Příbram: Trenéři bojují o obrodu příbramské házené

Házená má v Příbrami dlouholetou tradici. Házenkářský oddíl vznikl při klubu Spartak Příbram po 2. světové válce v roce 1949. Házená v soudobé podobě, tj. s šesti hráči a jedním brankářem, se začala hrát v Příbrami oficiálně v roce 1951. Zdejší oddíl byl založen jako jeden z prvních ve středních Čechách. Za 72 let své existence se příbramské házené daří proměnlivě. Úspěšné roky střídaly období úpadku a tápání.

Klub si prožil v letech 2007–2014 období temna, které souviselo jednak s rozpadem družstva mužů a zároveň s úmrtím dlouholetého funkcionáře a senátora Zdeňka Vojíře. V posledních deseti letech je Spartak znovu na pozvolném vzestupu, když se několik jeho bývalých hráčů rozhodlo vzít osud do svých rukou a začali z pozice trenérů znovu budovat členskou základnu a vychovávat mládež.

K rozhovoru jsme si pozvali dva bratry, Vladimíra a Jana Kostínkovi, kteří se házené, dříve jako hráči, teď coby trenéři, věnují aktivně přes 30 let. Vladimír zaštiťuje ty nejmenší, zatímco Jan se stará o mladší žactvo a chlapeckou složku. Oba se v průběhu rozhovoru vzájemně doplňovali a souzněli, a proto je ve snaze o zjednodušení nebudeme v jejich odpovědích rozlišovat.

Házená je z mého pohledu tvrdý kontaktní sport, který není pro každého. Jak byste jí popsali vy někomu, kdo by na ní chtěl dát své dítě?
Házená je především hezký dynamický sport. Tvrdá je až ve chvíli, kdy se poruší pravidla. K fyzickému kontaktu při ní samozřejmě dochází, vyjma těch nejmladších dvou kategorií, kde se to snažíme hrát i trénovat bezkontaktně. Systém soutěží je u těchto kategorií nastavený na „hoď a běž.“ Házená je sport, kde najde uplatnění každý, kdo má rád týmové sporty. Je všestranná a zábavná. Hráčky i hráči musí projít všeobecným pohybovým rozvojem. Jsou zapojena úpolová, gymnastická i atletická cvičení. Malé děti se vše učí formou her, aby je sportování hlavně bavilo. Používají i speciální měkké gumové míče, aby se je naučily lépe chytat a házet. Teprve v pozdějších věkových kategoriích je to víc o řízeném a naučeném kontaktu mezi hráči.

Jak velkou máte členskou základnu, kolik kategorií a trenérů?
Aktuálně máme 90 členů, přičemž několik nejmladších budeme registrovat až po Novém roce, takže jich bude okolo 100. Ty trénuje 9 akreditovaných trenérů v šesti různých věkových kategoriích. Nejmenší, kteří hrají soutěže, jsou přípravky (od 6 let). Následuje minižactvo, mladší žactvo a starší žáci. Máme ještě tým starších dorostenek, kde hrají ročníky 2005-2007. Všechny družstva hrají krajské soutěže vyjma dorostenek, které hrají druhým rokem 2. ligu. Chtěli bychom postavit i tým mužů, ale zájem ze strany našich odchovanců je bohužel zatím nedostatečný.

Z výčtu je patrné, že vám chybí chlapecký dorost. Znamená to, že máte víc holek než kluků?
Minulou sezonu na jaře jsme ještě dorostence měli, ale jedná se o věk, kdy řada hráčů s házenou končí. Rozjedou se buď na střední školy nebo zkrátka přestanou chodit na tréninky. Scházejí se jenom na zápasy, a to už je pak neudržitelné. Tým musí odjet na zápas minimálně v devíti lidech, aby se hráči prostřídali, protože během zápasu naběhají spoustu kilometrů a kolikrát hrají dva až tři zápasy za den. Celkově je ale víc kluků. Co se týče přípravky minižáků, tam je to ještě půl na půl, ve starších kategoriích už převažují kluci.

Jakým způsobem se krajské soutěže žactva hrají a mají děti jiná pravidla než dospělí?
Nejmladší kategorie do 10 let hraje tzv. miniházenou, která se hraje na menším hřišti o rozměru 16 x 20 m v počtu 4 + 1 s menšími brankami. Hrací doba je minimálně 1 x 10 min až max. 1 x 15 min. Zápasy se hrají turnajovým způsobem tak, aby jedno družstvo neodehrálo v jednom dni více než 60 minut čistého času. Mladší žactvo už hraje na dva poločasy v počtu 6 hráčů + 1 brankář. Až do této věkové kategorie (12-13 let) mohou hrát holky i kluci společně, což je i náš případ, neboť hrajeme středočeskou ligu MIX. Normální hrací doba pro družstva ve věku od 8 do 12 let trvá 2 x 20 minut. Mládež ve věku od 12 do 16 let hraje 2 x 25 minut.

Jak si jednotlivé týmy vedou?
Nejlépe jsou na tom starší žákyně, které jsou po podzimní části na průběžném 1. místě tabulky ze 6 týmů Středočeské ligy. Starší žáci jsou pátí ze šesti, ale tabulka je hodně vyrovnaná. Starší dorostenky hrají 2. ligu, která je rozdělená na dvě skupiny – Čechy a Moravu. Mají to zde těžké, protože se kolikrát utkávají s dorostem extraligových týmů. S jednou výhrou a devíti porážkami jsou na posledním místě tabulky. Dívčí složku vede z pozice hlavního trenéra Pavel Pecka. Mladší žactvo se hraje letos poprvé na skóre a zde jsme po podzimní části bohužel na posledním místě smíšené Středočeské ligy.

Minižactvo na body ještě nehraje?
Minižactvo a přípravka nehrají na skóre. Je to záměr, aby se děti ještě nemusely setkávat s prohrou či neúspěchem. Každé dítě dostane za účast na turnaji sladkou odměnu. Jde o to, aby to dělaly pro radost a ne, aby se hnaly za výsledkem. Někdy před 10 lety, když se hrálo ještě na skóre, tak to byly vynervované děti z křičících trenérů, rodičů a rozhodčích. Nic to nepřinášelo, ta soutěž byla trochu zbídačená a rozpadaly se týmy. Z toho důvodu se přešlo na hraní bez skóre a postupně se tato kategorie opět zaplnila.

Pojďme k vašemu zázemí v Příbrami. Kde trénujete a kde hrajete zápasy?
Nemáme bohužel jednu základnu, jako jiné sporty. Máme to roztahané po celém městě. Přípravka a minižactvo trénuje v tělocvičnách gymnázia. Holky mají pondělky kondiční v malé tělocvičně na Waldorfské škole, středy trénují na branky na ZŠ Březové Hory. V pátek chodí starší žákyně na ZŠ v Jiráskových sadech a dorostenky do tělocvičny učiliště Pod Šachtami. V Příbrami není jediná krytá hrací plocha s předepsaným rozměrem 40x20 m. Nejblíž je učiliště Dubno, kde se ovšem z rozhodnutí pana ředitele tělocvična nepronajímá, takže tam trénovat ani hrát nemůžeme. V létě, když počasí dovolí, tak chodíme trénovat na venkovní hřiště gymnázia, které splňuje požadované rozměry nebo hřiště pod Svatou Horou. Můžeme využívat i venkovní hřiště u ZŠ Bratří Čapků. Bohužel většina těch venkovních hřišť má už dost opotřebovaný povrch, takže to klouže. Domácí hřiště pro hraní soutěžních zápasů máme proto až v Sedlčanech, kde jsme nalezli azyl ve sportovní hale tamního gymnázia.

Jste poměrně hodně aktivní, co se týče účasti na městských projektech. Organizujete i řadu svých vlastních akcí. Můžete jednotlivé projekty čtenářům trochu přiblížit a jaký je o ně zájem ze strany veřejnosti?
Ano, pravidelně se účastníme veškerých projektů města Příbram jako jsou např. „Na hřišti to žije“, Novák Fest, Divadlo patří dětem, Sportovní den a další. Ve školách probíhají ukázkové hodiny miniházené, vedou se školní kroužky. Jsme zapojeni v projektu „Trenéři do škol“, kde se věnujeme dětem 1. stupně ZŠ během hodin tělesné výchovy. Zároveň pořádáme řadu samostatných akcí. Během léta probíhají otevřené tréninky pro veřejnost, akce Léto s házenou. Organizujeme též příměstské tábory. Co se zájmu veřejnosti týče, je to proměnlivé v čase. Před dvěma lety se nám na otevřené tréninky na Nováku scházelo až 25 dětí a řada z nich u házené pak i zůstala. Letos byl zájem slabší, což ale přičítáme i horšímu počasí v červenci. Zajímavá akce je i „Léto s házenou“, na které pro děti připravíme jednotlivá stanoviště, kde si můžou vyzkoušet házenkářské dovednosti. Poslední dva roky jsme tuto akci spojili s Piknikem na Nováku a mělo to pozitivní ohlas.

Kterým odchovancům Spartaku se v posledních letech podařilo výkonnostně přerůst domácí klub a hrají či hostují ve vyšších soutěžích?
Z odchovanců příbramské házené nastupují dva dorostenci Bořek Pekárek a Adam Bartoň za Lion Hostivice, kterým v uplynulé sezóně jen těsně unikl postup do 1. ligy. Dvě dorostenky ze současného příbramského družstva, Alžběta Božková a Nikola Lakomá, hostují v interligovém Sokolu Písek a bojují o nominaci v 1. lize starších dorostenek.

Jak byste tedy zhodnotili celkový stav příbramské házené a co je aktuálně hlavním cílem?
U těch nejmenších dětí do 10 - 11 let se snažíme navyšovat členskou základnu, což se nám v posledních letech i daří. Rád bych se za čas dostal na dvojnásobný počet dětí, než které aktuálně trénujeme. To znamená cca 80 dětí v přípravkách a minižactvu. Pak bychom mohli děti rozdělit podle ročníků a kvalitněji trénovat. S tím ovšem souvisí nalezení dalších prostor, trenérů a asistentů. Je to dlouhodobý proces, který by se pak měl pozitivně promítnout i do větší stability těch starších kategorií. Určitě bychom uvítali i větší rozpočet, který by nám umožnil lepší vybavení, více dresů a účast na vícero turnajích s mezinárodní účastí. V tomto kontextu doufáme, že se nám v roce 2024 podaří dohodnout s jedním sponzorem. Rádi bychom také touto cestou poděkovali městu Příbram a NSA za jejich dlouhodobou finanční podporu.