Škodová: Sláva a úpadek Galerie Františka Drtikola

Bývalá ředitelka Hana Ročňáková budovala pověst Galerie Františka Drtikola (GFD) pětadvacet let. Se dvěma stálými zaměstnanci byla schopna zrealizovat 12 výstav ročně ve vlastních prostorách, další každoročně ve foyeru Divadla A. Dvořáka. Další kulturní program vznikal i v pravidelné spolupráci s Knihovnou Jana Drdy nebo ZUŠ Příbram. Pod drtivou většinou výstav v GFD byli podepsáni renomovaní kurátoři a kurátorky. Každou z vernisáží navštěvovaly desítky lidí. Kvůli mnohaleté a hodnotné dramaturgii paní ředitelky se galerie stala členem Asociace muzeí a galerií ČR, sdružující převážně sbírkotvorné instituce, kterou GFD není. Za svůj „důraz na kvalitní umění, které v Galerii Františka Drtikola uvádí, pracovitost a maximální nasazení“ získala Hana Ročňáková v roce 2014 jako první laureát Cenu pro osobnost příbramské kultury. V roce 2021 obdržela Cenu města Příbrami za celoživotní práci v příbramské kultuře, především v oblasti prezentace výtvarného umění.

Na konci roku 2019 přišel nový ředitel. Loni se v jím vedené galerii, s mnohem vyšším příspěvkem od města Příbram, s větším počtem zaměstnanců a za výrazného finančního přispění ministerstva kultury konaly 4 výstavy obrazů a 3 výstavy fotografické. V asociaci o galerii příliš nevědí, v knihovně a divadle jako původně spolupracujících organizacích také ne. Pravidelní návštěvníci vernisáží zmizeli, často bývá skoro liduprázdno, některé akce navštěvují nízké jednotky zájemců. Ředitele GFD osobně nezná dokonce ani většina zastupitelů, protože se na rozdíl od ostatních zástupců příspěvkových organizací neobjevuje na jednáních zastupitelstva. V návštěvní knize galerie se zato objevuje kritika spolu se smutnými vzkazy o minulých dobrých časech. Letos dokonce vzniklo podezření na dotační podvod. Jak je to možné?

GFD byla chloubou regionu právě do doby, než se jejího vedení ujal Jan Freiberg. Více než tři roky sleduje část laické i odborné veřejnosti se vrůstajícím znepokojením nekoncepční a chaotické ředitelovy kroky. I já sama jako kdysi nadšená návštěvnice galerie nelibě nesu, že výstav je podstatně míň, avizované se často nekonají nebo jsou měněny jejich termíny. Právě tak bývají rušeny nebo přesouvány ohlášené doprovodné programy. Díky aktivním lidem se naštěstí podařilo zarazit snahu ředitele v podstatě zlikvidovat nejnavštěvovanější výstavu: stálou expozici věnovanou Františku Drtikolovi. Některé z tam vystavených faksimilií chtěl J. Freiberg použít v jiném kontextu bez jednání s kurátorem expozice, kterou pro GFD připravilo Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. Ve sbírkách této instituce je většina – více než 5 000 – Drtikolových fotografií a kreseb a jakékoli jejich využívání se musí dít s jejím souhlasem.

Informace, že galerie nevydala knihu, jejíž vznik podpořilo ministerstvo kultury a která měla podle dotačních pravidel vyjít nejpozději na konci roku 2021, mě přiměla k rozsáhlé pátrací akci. Objektem mého zájmu se staly i další dotace, které GFD přes zjevné porušení dotačních pravidel od ministerstva obdržela v letech 2022 a 2023. Nejen od ministerstva kultury jsem získala informace o systematických a někdy až alarmujících pochybeních ředitele Freiberga. Představila jsem je kolegům a kolegyním na dubnovém jednání příbramského zastupitelstva. Děkuji jim, že přijali můj návrh na prověření hospodaření, činnosti (a jejich zákonnosti) galerie, zejména v souvislosti s dotacemi vyúčtovanými ministerstvu v letech 2021-2022. Jen mě překvapuje, že starosta i místostarosta, který má galerii v gesci, předtím vyjádřili s jejím současným fungováním spokojenost.

Hlavní body uvedených zjištění předkládám i čtenářům:
DOTACE 2021

• V dotačním řízení ministerstva kultury (MK) na rok 2021 byla schválena dotace pro GFD na vydání knihy o L. Sitenském ve výši 185 000 Kč (celkový rozpočet 286 000 Kč). V žádosti se uvádí, že obrazová publikace vyjde v srpnu nebo září jako doprovod stejnojmenné výstavy, přičemž obě „budou mít dopad na lokální prázdninovou a zářijovou turistiku.“
• Žadatel vyúčtoval poskytovateli celou dotaci (včetně položek typu tisk publikace ve výši 110 000 Kč). Ve vyúčtování se uvádí i náklady z rozpočtu GFD. Konkrétní dodavatelé obdrželi např. 4 000 Kč za grafické zpracování a propagaci knihy nebo 16 000 Kč za jazykovou redakci a korektury. Ředitel ze mzdových prostředků získal 40 140 Kč za „redakci, koncepci, bádání, texty, produkci a PR“.
• Navzdory termínu doručení 31. 12. 2021 žadatel do dnešního dne MK výtisk publikace nepředložil, neboť tato zjevně fyzicky neexistuje. Není k dispozici ani u vydavatele a ani v knihovnách, kam musí každý vydavatel zaslat povinné výtisky.
• V závěrečné zprávě projektu z konce prosince 2021 je prezentován vznik 300 výtisků knihy, která je přes problémy s nedostatkem papíru „první publikací vydanou Galerií Františka Drtikola Příbram od jejího založení před víc jak patnácti lety.“
• Vzápětí po mé žádosti mě MK informovalo, že začalo směrem ke GFD vyvíjet vlastní kroky.
• Z pohledu trestního práva může popsané zacházení žadatele s veřejnými finančními prostředky vykazovat znaky trestného činu dotačního podvodu nebo zpronevěry.

DOTACE 2022

• GFD obdržela od MK v roce 2022 dotaci ve výši 1 100 000 Kč na kontinuální celoroční činnost. V tabulce zveřejněné na webu MK je uveden rozpočet projektu ve výši 6 608 000 Kč. Tato informace nemá vazbu na příspěvek/rozpočet schválený Městem Příbram pro rok 2022 ve výši 3 500 000 Kč. Z uvedeného vyplývá, že celkové náklady rozpočtu jsou fiktivní. Další galerie – dle údajů zveřejněných na jejich webech – v žádostech o dotaci uvádějí rozpočty skutečné.
• J. Freiberg v žádosti o podporu navýšil rozpočet o částku 1 000 000 Kč, které měl v podobě materiálu údajně získat od Kovohutí Příbram. Ve vyúčtování je naopak uvedeno, že této společnosti GFD z dotačních prostředků za materiál zaplatila 115 809 Kč.
• Značná část avizovaného programu se v rozporu s dotačními podmínkami neuskutečnila: z celkového počtu deseti výstav se jich v daném roce 6 nekonalo (jedna z nich z podstatně menší části).
• Částka představující zhruba desetinu objemu celé dotace uhradila nákup materiálu pro konkrétního umělce, který navíc získal na odměnách sumu 77 000 Kč. Obdobně GFD z dotace zaplatila konkrétní fotografce 50 000 Kč (25 000 Kč za „realizaci výstavních zvětšenin“ a 25 000 za „instalaci a koncepci“ její vlastní výstavy).
• Vzhledem k tomu, že GFD není sbírkotvornou institucí, vzniká krom otázky oprávněnosti využití těchto dotačních prostředků také otázka toho, v majetku, koho zůstala z dotace uhrazená díla, příp. i souvisejícího řešení smluvních vztahů s umělci.
• Mnozí zástupci srovnatelných i větších galerií, kurátoři a další odborníci v oblasti výtvarného umění a provozu mi při konzultacích potvrdili, že není absolutně obvyklé, aby výstavní instituce platily umělcům takto vysoké honoráře za přípravu, instalaci nebo dokonce materiál jejich vlastních výstav.

DOTACE 2023
Před dvěma týdny jsem zjistila, že přes opakovaná pochybení galerie se MK rozhodlo poskytnout jí dotaci ve výši 930 000 Kč na kontinuální celoroční činnost v roce 2023. GFD v žádosti o grant avizovala 8 výstav. Z výčtu vyplývá, že jde většinově o projekty podpořené MK již v dotaci na celoroční kontinuální činnost v roce 2022.

• Na webu MK je (na základě žádosti GFD) opět uveden nereálný rozpočet 5 870 000 Kč, který nemá vazbu na rozpočty GFD v předcházejících letech ani na schválený příspěvek zřizovatele na rok 2023 ve výši 3 700 000 Kč. Další galerie – dle údajů zveřejněných na jejich webech – v žádostech o dotaci uvádějí rozpočty skutečné.
• V žádosti se mj. uvádí, že „na základě dotace MK na rok 2022 vznikla… digitální replika příbramského ateliéru Františka Drtikola.“ Tzv. replika ale neodpovídá dobovým fotografiím zveřejněným v mnoha odborných publikacích, nebo dokonce i v prostorách stálé expozice.

V žádostech o grantovou podporu celoroční činnosti v roce 2022 i 2023 ředitel Freiberg opakovaně uvádí jako pevnou část programu dvě výstavy, u kterých výslovně zmiňuje jako spoluautory konkrétní a široce respektované příbramské osobnosti a instituce. Ověřila jsem, že zmiňovaní loni ani letos výstavy zařazené do programu ve spolupráci s ním nepřipravovali a nepřipravují a nevěděli ani o uvádění svých jmen v žádostech adresovaných ministerstvu. To se týká například paní PhDr. Věry Smolové a pana Ing. arch. Michala Profanta.

V žádostech ředitel opakovaně sugeruje, že před jeho příchodem byla GFD v podstatě provinční výstavní institucí s „dnes již neomlazující se diváckou základnou“. Jemu se prý nicméně „postupně daří radní a zastupitele přesvědčovat o nutnosti změn a z toho vyplývajících příspěvků“. Přes dodnes nevydanou knihu se také odkazuje na rozšíření zřizovací listiny GFD o publikační činnost a v jakýchsi „pravděpodobně“ v budoucnu získaných prostorách plánuje „vytvořit kavárnu a rezidenční byt“.

V žádostech GFD soustavně deklaruje, že výstavy jsou určeny také pro zdravotně znevýhodněné osoby. V objektu přitom není výtah, bezbariérový vstup není zajištěn ani jiným způsobem.

V této souvislosti si nelze nevšimnout, že žadatel svým podpisem žádostí opakovaně stvrdil čestné prohlášení: „Prohlašuji, že údaje uvedené v žádosti vč. příloh jsou správné, pravdivé a úplné.“

ZÁVĚREM
Výběrová komise MK projekt GFD na rok 2023 zhodnotila takto: „Komise oceňuje koncepci instituce, schopnost kombinace návštěvnicky náročnějších a přístupnějších projektů, cílenou práci s lokálním publikem.“ Složení dotačních výběrových komisí pro roky 2022 a 2023 se lišilo.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem ve mně takové hodnocení bohužel nebudí přílišnou důvěru v systém rozdělování veřejných prostředků. A to i s přihlédnutím k (leckdy výrazně nižším) částkám, které ve stejném dotačním programu MK získávají respektované výstavní instituce typu DOX nebo významné krajské galerie. Současně jsem si vědoma toho, že dotační systém je na důvěře založen. Na důvěře poskytovatele v to, že žadatelé mluví pravdu, a na důvěře žadatelů, že poskytovatel rozhoduje spravedlivě. Ministerstvo se v současnosti zabývá i dotacemi pro GFD v letech 2022 a 2023.

Znepokojuje mě rovněž absence důslednější kontroly hospodaření a činnosti příspěvkové organizace ze strany vedení města. Už i to minulé mělo o problematických aspektech působení ředitele Freiberga pravidelné informace. V jiných institucích a oborech činnosti je navíc naprosto nemyslitelné, aby příjemce grantu neprošel důslednou kontrolou „nadřízené“ organizace ve všech fázích dotačního procesu, včetně závěrečného zhodnocení. Doufám, že se situace změní.

Právě teď bych si ale nejvíc přála, aby naše galerie nebyla pro ostudu a naopak si, klidně i s jinou koncepcí, udržela dobré jméno vybudované první ředitelkou.

Markéta Škodová