Šíří se mezi teenagery jako lavina – parkour – Příbram není výjimkou
10. března 2018 (07:00)
Parkour je svoboda pohybu, umění překonávat překážky. Využít efektivně schopností lidského těla a dosahovat až extrémních výkonů přirozeným pohybem.
Do tréninku se řadí přeskakování zídek a zábradlí, součástí parkouru jsou i salta a další akrobacie. Rozhodně je dobré začít postupně a zcela od základů, stupňovat fyzický i psychický trénink a pomalu zvyšovat obtížnost.
Rizikem je právě přecenění fyzických a psychických schopností. K vysokému výskoku a získání dostatku času na otočení salta ve vzduchu je potřeba silných nohou a také odbourání strachu. Úspěch nemusí přijít hned, nové triky chtějí čas a vytrvalost.
Pepu Černohorského, Vojtu Němejce a Davida Hoška jsme zastihli při jejich pravidelném tréninku v areálu Nového rybníka. Nikdy netrénovali organizovaně, nemají základy z gymnastiky ani jiného sportu, jsou samouci. Přesto bylo na co koukat!
„Prostě jsme to zkusili a začali skákat venku. Když je čas, napíšem si a jdem,“ říká Pepa Černohorský. „Začal jsem skákat před dvěma roky. Pády byly, několikrát jsem spadl i na hlavu. Jednou slabý otřes mozku a jinak jen rozbité koleno,“ směje se Vojta Němejc.
„Já skáču teprve půl roku,“ dodává skromně nejmladší David Hošek, který i tak předváděl úctyhodné výkony.
Ačkoli se parkour zdá nebezpečný a leckterým rodičům příliš nevoní, hýbe náctiletými a to doslova. Vyhání je od počítačů a telefonů, učí vzájemné podpoře a tvoří nová přátelství.
Do tréninku se řadí přeskakování zídek a zábradlí, součástí parkouru jsou i salta a další akrobacie. Rozhodně je dobré začít postupně a zcela od základů, stupňovat fyzický i psychický trénink a pomalu zvyšovat obtížnost.
Rizikem je právě přecenění fyzických a psychických schopností. K vysokému výskoku a získání dostatku času na otočení salta ve vzduchu je potřeba silných nohou a také odbourání strachu. Úspěch nemusí přijít hned, nové triky chtějí čas a vytrvalost.
Pepu Černohorského, Vojtu Němejce a Davida Hoška jsme zastihli při jejich pravidelném tréninku v areálu Nového rybníka. Nikdy netrénovali organizovaně, nemají základy z gymnastiky ani jiného sportu, jsou samouci. Přesto bylo na co koukat!
„Prostě jsme to zkusili a začali skákat venku. Když je čas, napíšem si a jdem,“ říká Pepa Černohorský. „Začal jsem skákat před dvěma roky. Pády byly, několikrát jsem spadl i na hlavu. Jednou slabý otřes mozku a jinak jen rozbité koleno,“ směje se Vojta Němejc.
„Já skáču teprve půl roku,“ dodává skromně nejmladší David Hošek, který i tak předváděl úctyhodné výkony.
Ačkoli se parkour zdá nebezpečný a leckterým rodičům příliš nevoní, hýbe náctiletými a to doslova. Vyhání je od počítačů a telefonů, učí vzájemné podpoře a tvoří nová přátelství.
Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.
zdroj: pribram.cz
autor: jk