První letošní výstavou v nemocnici jsou dřevomalby Tomáše Záborce
8. ledna 2016 (15:20)
Novou sezónu 2016 zahajuje galerie s dřevomalbami výtvarníka Tomáše Záborce ze Slaného. A návštěvníci – pacienti se mají na co těšit. Olejomalby na dřevěném podkladu, jejichž inspirací je příroda v podobě větví keřů či stromů, stébel trav, polních rostlin a květin, chytí člověka na první pohled do sítě barev, vřelosti, mnohotvárnosti a nekonečné volnosti „obyčejných“ tvarů přírody, která nás obklopuje a my si jí často nevšímáme.
„Metoda mé práce spočívá ve využití různých zářezů, vrypů a dlabání do dřeva. Obrazy je proto možné vnímat nejen zrakem, ale i pomocí hmatu a dotyku. Chci zanechat v lidech dojem, že jsou sami součástí přírody, tak, aby z mých obrazů cítili vůni trávy a slyšeli šumění lesů a fičení větru“, říká Tomáš Záborec. Jeho obrazy jsou na hranici mezi vyřezáváním, řezbářskou prací a malováním. Jako podkladovou desku používá různé dřevěné materiály - kus skříně, desku starého stolu, trám z půdy nebo kousek střešní lávky a nejraději má, jak říká, měkčí dřevo ze smrku či borovice.
„Nikdy se nechci pouštět s přírodou do křížku. Ke zvolenému tématu, krajinnému motivu či přírodnímu detailu je třeba vždy přistoupit s úctou. Jedině tak se mohu znovu pokoušet naplnit v tvorbě svůj cíl: vyvolat v lidech, kteří vnímají mé obrazy, pocit, že jsou sami součástí přírody“, dodává výtvarník, která svá rád vystavuje nejen ve výstavních galeriích, ale také v historických prostorách hradů, klášterů a muzeí po celé ČR.
„Metoda mé práce spočívá ve využití různých zářezů, vrypů a dlabání do dřeva. Obrazy je proto možné vnímat nejen zrakem, ale i pomocí hmatu a dotyku. Chci zanechat v lidech dojem, že jsou sami součástí přírody, tak, aby z mých obrazů cítili vůni trávy a slyšeli šumění lesů a fičení větru“, říká Tomáš Záborec. Jeho obrazy jsou na hranici mezi vyřezáváním, řezbářskou prací a malováním. Jako podkladovou desku používá různé dřevěné materiály - kus skříně, desku starého stolu, trám z půdy nebo kousek střešní lávky a nejraději má, jak říká, měkčí dřevo ze smrku či borovice.
„Nikdy se nechci pouštět s přírodou do křížku. Ke zvolenému tématu, krajinnému motivu či přírodnímu detailu je třeba vždy přistoupit s úctou. Jedině tak se mohu znovu pokoušet naplnit v tvorbě svůj cíl: vyvolat v lidech, kteří vnímají mé obrazy, pocit, že jsou sami součástí přírody“, dodává výtvarník, která svá rád vystavuje nejen ve výstavních galeriích, ale také v historických prostorách hradů, klášterů a muzeí po celé ČR.
Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.
zdroj: red
autor: red