Primář urgentního příjmu: Lidé nám začnou věřit, až když jde do tuhého

MUDr. Ing. Vladimír Dvořák je v pozici primáře urgentního příjmu 8 měsíců. Jeho plány na rozvoj ovšem opět překazila epidemie koronaviru. Nemocnice se tak opět dostává do obdobné situace jako na jaře, kdy musí měnit své plány a provoz, aby se zvládla postarat o pacienty s koronavirem. Šlo této situaci zabránit? A jak se MUDr. Dvořák divá na očkování, které rozdělilo celou společnost? To jsou témata tohoto rozhovoru.

Kudy vedly Vaše životní cesty, než jste skončil v Příbrami?
U mě je to trochu neobvyklé, studoval jsem střední odborné učiliště, ČVUT a následně medicínu. Zajímaly mě akutní obory. Od začátku jsem chodil na všechny takto zaměřené semináře a už se tímto směrem profiloval na fakultě. Chtěl jsem jít na interní JIP, ale skončil jsem na ARO, protože na JIP nebylo místo. Chtěl jsem potom ještě něco jiného, a proto jsem šel na záchranku, kterou jsem dělal společně s ARO. Po zhruba deseti letech jsem přešel čistě jenom k záchrance. Ta byla v té době ve velkém vývoji, vytvářel se zákon o záchranné službě a všechny struktury, včetně školicích středisek a krizového řízení. To jsme se pokusili v jižních Čechách dát nějak dohromady. Ale i záchranka měla nějaké ohraničení a v určité chvíli mi nestačila, tak jsem se začal dívat po nemocniční medicíně a nějakém průniku obou disciplín. A urgentní příjmy jsou úplně optimální řešení. Myslím, že ten příbramský je jeden z nejlépe vybudovaných, co jsem měl možnost poznat a předběhl dobu. Práce pro mě je tu ideální, protože už můžeme stavět na něčem, co má smysl a funguje dobře. Jenom na to musíme naroubovat nové systémy, které musíme vytvořit, nebo převzít ty fungující ze zahraničí. Několik týdnů zpátky jsme založili sekci urgentních příjmů. Význam by měl být především ve vyjednávací pozici oproti dalším subjektům a vnímám to jako důležitý krok k samostatnosti oboru urgentních příjmů.

Vaše záměry s dalším rozvojem urgentního příjmu teď určitě překazil koronavirus. Jak Vy osobně vnímáte aktuální situaci?
Naprosto to zastavilo náš vývoj, takže jedeme v takovém bazálním režimu. Je třeba si uvědomit, že personálu, který tu pracuje, přibývají v rámci stejného času další povinnosti a ta náročnost je enormní. Jenom za urgent máme nějakou sumu personálu, přibyli nám pacienti s covidem a museli jsme personál rozdělit na dvě pracoviště. Ty týmy musí pracovat samostatně, a ještě v ochranných pomůckách, které přinášejí problémy s komunikací, s horkem, nemůžete se napít, dojít si na toaletu. A to vše ve stejném množství personálu. Sotva jsme se dostali z té jarní vlny a začali něco budovat, tak zase přišla další vlna, která ten vývoj naprosto zastavila. Všichni jedou na doraz. Vývoj samozřejmě připravujeme i v této době, ale nejde to aplikovat, protože nemáme lidi a ani síly. Obdivuji všechny, kdo se na péči o covid pacienty podílejí. Jak lékaře, tak sestřičky a záchranáře.

Dají se vlny koronaviru nějak porovnat?
Na JIP a ARO jsou ve velké většině neočkovaní, tam se ten podíl pohybuje kolem 90 procent. Ti očkovaní mohou být a jsou také v nemocnici, ale jsou to většinou starší lidé, s horší samostatností, která je koronavirem ještě více snížena a tím pádem onemocnění doma nezvládnou. Mladší kategorie s těmito problémy zůstanou doma a do statistiky se tedy ani nedostanou. To je i odpověď, proč máme na standardních lůžkách třetinu naočkovaných.

Máloco rozdělilo společnost právě jako očkování proti koronaviru. Jak se na to díváte Vy? Máte pochopení pro odmítače vakcín?
Já pro to pochopení úplně nemám. Nerozumím jedné věci. Oni si vybrali jednu věc a na té ukazují svoji svobodu. Za dobu svého života jsou očkovaní mnoha látkami, které mají obdobné stabilizátory, obdobné struktury, jsou stejně vyráběny, a to jim nevadí. Očkování na chřipku je také vyráběno na aktuální virus během několik měsíců, stejně jako vakcína proti covid-19. Lidé si to ale vybrali jako něco výjimečného a profilují se tím proti zbytku společnosti a ukazují, že mají svůj názor. Oni ho ale nemají, většinou nemají vůbec žádná validní data k dispozici, tak si ani správný názor udělat nemohou. Fascinuje mě, kolik dezinformačních webů se tomu věnuje. Jeden můj kamarád říká, že když má zdravotní problém, jde za doktorem, když mu nejede auto, jde za automechanikem. Ale tady lidé, kteří mají zdravotní problém, jdou na sociální sítě, kde dostávají rady od lidí, kteří problematice často vůbec nerozumí a mají jenom velmi omezenou nabídku informací, kterou jim zprostředkují média různé kvality.

Když se na urgentním příjmu setkáte s někým, kdo odmítá očkování a je ve špatném stavu, uvědomuje si ten člověk zpětně svoji chybu?
Někdo ano. Například ti, co chodí na protilátky, volají, že je jim hrozně špatně, nemohou se dovolat praktikovi, už nemohou déle čekat a chtějí infuzi s protilátkou. Očkování se prý bojí, ale že by honem chtěli protilátky. To jsou naprosto nepochopitelné věci. Když mají problémy a je jim špatně, tak nám najednou věří a chtějí od nás pomoci, ale když se cítili před měsícem dobře a my jsme jim radili, tak nás neposlouchali. Takže očkování jim vadí, ale o protilátky pak téměř prosí.

Právě aplikace protilátek je jedním z mála léčebných postupů. Jaké zatím máte zkušenosti s výsledky?
Máme zatím malá čísla na nějaké závěry. Co vím, tak se po aplikaci protilátek do nemocnice vrací naprosté minimum lidí. Nezaznamenali jsme zatím ani žádné problémy po aplikaci protilátek. Jen je o ně aktuálně velký zájem a je jich v celé republice nedostatek.

Kdy podle Vás skončí aktuální vlna koronaviru?
Těžko předvídat. Už se nám zase plní nemocnice, nyní je zhoršení během několika dnů, zavíráme další oddělení. Zatím máme naočkováno 60% populace. Vzhledem k účinnosti vakcín kolem 85 procent je de facto chráněna pouze polovina populace, takže nás možná čeká ještě jedna velká vlna s množstvím úmrtí rovnající se vlně první. Kdybychom měli naočkováno více, naplněnost nemocnic by byla mnohem menší, mohli bychom operovat, nezavírat oddělení. Mnoho lidí zemřelo a zemře také doma, bez ověřené diagnózy covid-19, ale statisticky se to projeví na úmrtnosti. Vakcína proti respiračním virům nemá stoprocentní účinnost, to se ani nečekalo, ale v 85 procentech zabraňuje těžkému průběhu. Očkování jako takové je jednak ochrana jednotlivce, ale i společnosti, proto jsou tendence očkování nařídit.

Jsme rukojmí populace. Nikdo se nás neptá, kolik hodin musíme dělat, v jakých podmínkách a s jakým nasazením. Hodně lidí říká, že je to svobodné rozhodnutí, jestli se nechají nebo nenechají naočkovat. Oni se mohou rozhodnout, ale my musíme nést následky.

Myslíte si, že se koronaviru někdy zbavíme, nebo se s ním budeme muset naučit žít?
Z mé strany je to pouhá spekulace, ale myslím, že se stane jedním z respiračních virů. On nejspíš bude slábnout, o čemž hovoří i řada imunologů. Je také možné, že se bude každoročně očkovat jako chřipka. Všude se píše, že očkování mělo udělat tečku za koronavirem a neudělalo. Já si myslím, že očkování neudělá tečku za koronavirem, ale za tím závažným průběhem a epidemií v té dnešní podobě. S očkováním by to bylo hodně podobné jako například, když máme sezónní epidemie chřipky. Opravdu je ale těžké odhadovat, co bude za několik let, protože to onemocnění je nové.

Jenom pro ilustraci, po očkování na poliomyelitidu (dětskou obrnu) má závažné komplikace zhruba 1: 1 000 000 dětí, kdežto před očkováním bylo těžké ochrnutí cca 1 : 1 000 případů nákazy. Samozřejmě i ten 1 z milionu je hodně, ale stále je to tisíckrát méně než při vlastním onemocnění. Podobné to může být u covidu. Nežádoucí účinky vakcíny nemůžeme vyloučit, ale rizika jsou nesrovnatelně menší než rizika prodělání covidu.

Vy jste dlouho působil u záchranné služby, takže jste se určitě dostal k mnoha situacím, kdy šlo o život, nebo které skončily tragicky. Je rozdíl v tom, jak nyní vnímáte pacienta s covidem v těžkém stavu?
My to musíme brát profesionálně. Nám je jedno, jestli je to člověk s covidem nebo po autonehodě. Pokaždé musíme udělat maximum pro jeho záchranu a uzdravení. Takže myslím, že je to částečně mimo naše vnímání. Ale v první vlně nás překvapilo, do jakého stavu se lidé dostávají a také ty obraty, kdy se během několika mála hodin dokáže stav pacienta rapidně zhoršit. To nedělala nikdy žádná jiná nemoc. Vy jedete k pacientovi, který s vámi mluví, normálně sám chodí a funguje a za několik hodin je ventilovaný na ARO. Bohužel už často víte, že tito lidé zemřou, i když se může laickým okem zdát, že jim prakticky nic není.

Jak je to možné?
Laici neví, že u koronaviru je problém nejen samotný virus, ale i imunitní odpověď na něj. Právě aktivovaná imunita se podílí na únavě a slabosti organismu. U koronaviru se stává, že imunitní odpověď je nepřiměřeně velká a vlastně zničí člověka samotného. Naprosto mylné jsou představy, že já mám silnou imunitu. Nikdo neví, jak na koronavirus zareaguje. Vyplývá to z naivního pocitu nezranitelnosti zdravého člověka.

Jak je to s imunitní odpovědí v případě, že je člověk naočkovaný?
Ta odpověď je výrazně rychlejší a nemusí tedy být tak silná, protože vir ještě není v organismu tak rozšířený. Je to jako kdybyste trénoval postupy, jak se chovat v případě střeleckého útočníka v nemocnici. Pokud jste se s tím nikdy nesetkal, je pravděpodobné, že stihne ublížit mnoha lidem, než vás napadne se schovat a zavolat policii. Podruhé už budete vědět co dělat a útočník před jeho zadržením nestihne napáchat takové škody. To je ta připravenost organismu, že tělo okamžitě začne vytvářet ty správné protilátky. Tyto principy jsou stejné u desítek očkování, ale část veřejnosti si bohužel vybrala pro svůj „boj na svobodu a sebeurčení“ právě koronavirus.

Co byste vzkázal lidem, kteří se třeba stále bojí naočkovat?
My jsme nezaznamenali žádný závažný stav po očkování. Takové ty zprávy na Facebooku, že můj kamarád má kamaráda, který má kamaráda, jehož kamarádka má babičku, která ochrnula po očkování - to my neznáme a nesetkali jsme se s tím. Samozřejmě po každém očkování jsou nějaké reakce, které jsou ovšem po všech očkování. Je to například bolest hlavy, kloubů, horečka. Doporučil bych se určitě naočkovat, protože je to v současné době jediná prevence. Ti, co se nemohou naočkovat, jsou alespoň částečně chráněni těmi, co jsou, protože prokazatelně šíří virus méně. Prodělaná infekce také chrání, ale s rizikem vzniku těžkého covidu s trvalými následky nebo úmrtím.