Petr Brandl: Podobizna horního úředníka po třech stoletích dostává jméno Johann Franz Lauer

Nejstarší záznam z roku 1802 uvádí Brandlovo dílo pod názvem Poprsí muže v oděvu důlního revíru (Bergwerkkleidung). Další generace kunsthistoriků vytvořily hypotézy, že se jedná buď o portrét kutnohorského či jílovského horního úředníka, nebo šlechtice, případně muže se zálibou v bílé paruce či člena dvora. Obraz měl vzniknout kolem roku 1725.

Za předpokladu, že je nejstarší popis správný, žil tehdy jediný muž, který naplňuje zmíněné teorie: Johann Franz Lauer z Lauern, pracovitý, přísný a sebevědomý zachránce českého dolování stříbra a zlata.

Narodil se v červnu 1681 v Jáchymově jako syn hormistra a vrchního horního správce Conrada Lauera původem z bavorského Waischenfeldu. Otec ho vzdělával v hornictví a hutnictví a společně rozvíjeli jáchymovské doly a hutě.

V červnu 1707 císař Josef I. jmenoval Johanna Franze Lauera vrchním inspektorem horních měst a dolování v Českém království. Kromě prokázání odborných kvalit císaři půjčil 20 000 zlatých.

Jako inspektor pilně navštěvoval a napravoval zanedbaná horní města včetně Kutné Hory, kde Petr Brandl pobýval kolem roku 1713, a Jílového, kde malíř působil od roku 1710. Lauer se v Jílovém znovu oženil a vlastnil zdejší dům i hospodářský dvůr Radlík s novým zámečkem.

Pro jeho úspěchy ho císař Karel VI. roku 1716 jmenoval administrátorem úřadu nejvyššího hormistra a mincmistra. Lauer založil v Jáchymově tříletou školu pro horní a hutní odborníky a do císařské pokladny odváděl více, než musel.

V červnu 1721 zorganizoval v Karlových Varech slavnostní pochod 900 horníků pro císařovnu Alžbětu Kristinu. O měsíc později stanul v čele nové státní komise pro mincovnictví a hornictví. V roce 1724 byl povýšen do šlechtického stavu s přídomkem „z Lauern“.

V Jílovém začala podle jeho návrhu ražba dědičné štoly Karla VI. V roce 1732 uspořádal v Karlových Varech hornickou parádu pro císařský pár. Během 15 let administrování zaplatil do císařské pokladny 255 000 zlatých, a ještě mu hodně zbylo.

V roce 1735 se podílel na organizaci horní školy v Banské Štiavnici. Roku 1744 prodal své poslední nemovitosti v Jílovém. Po reorganizaci hornictví za Marie Terezie pracoval u královského účetního úřadu, než se roku 1749 stal v Banské Štiavnici hlavním „komorským grófem“.

V roce 1750 byl vyslán jako horní komisař do Banské Belé, a tak grófský úřad opustil. Poté z hornických písemností mizí a údaje o zbytku jeho života dosud zůstávají ukryty v archivech.