Pokud se na noční prohlídku zchátralého výrobního objektu vydá stovka lidí, působí zde zřejmě zvláštní magnetismus. Takovou přitažlivost vyvolává bývalý pivovar v Milíně – vaření piva je v historických pramenech zmiňováno na konci 16. století a jeho výrobou se tu pravděpodobně zabývali již ve 14. století. Neobvyklá akce proběhla koncem loňského roku u příležitosti čtyřsetletého výročí udělení práva várečného královskému městu Milín. „Setkala se s nebývalým zájmem. Všichni, kteří měli zájem, se mohli zúčastnit některé ze tří komentovaných prohlídek,“ uvádí Vladimír Srbek, který návštěvu pivovaru organizoval s pomocí rodiny a s finanční podporou obce.
Součástí programu byla rovněž ukázka technologie výroby piva a prohlídka provozních prostor souvisejících s výrobou piva. Návštěvníci si také prošli výstavku dokumentů o provozu a historii pivovaru. Akce měla i sousedský nádech – s malým občerstvením a možností sdílet nové zážitky.
„Pivovar ani pozemek, na kterém se nachází, nejsou v takovém stavu, aby bylo možné provádět pravidelné prohlídky. Rovněž není v našem zájmu budovat zde nějaké muzeum s pravidelnou návštěvní dobou a stálou expozicí,“ říká Vladimír Srbek. Přesto se do budoucna počítá s občasnou tematickou prohlídkou v rámci různých událostí. V roce 2022 například uběhne 80 let od ukončení vaření piva a 110 let od zakoupení pivovaru Václavem Čalounem. Individuální prohlídku je možné dojednat na tel. čísle 777 851 796.
Z historie milínského pivovaru
Právo várečné bylo Milínu uděleno v roce 1621. V protireformačním seznamu poddaných z roku 1631 se uvádí sládek Jan Jůza (35 let). Berní rula (1653–1656) zaznamenává velikost jedné várky 12 sudů (přibližně 27 hl). Podle zprávy z roku 1674 brali chmel z Hýskova u Srbska a Tetína. V seznamu pivovarů se k roku 1710 uvádí roční výstav 380 sudů (950 hl). V Tereziánském katastru (1746–1748) 455 sudů (1 137 hl).
Dvůr a pivovar byl převeden 28. 6. 1873 na akciovou společnost a sladovnu v Milíně. Tehdejším sládkem byl pozdější nestor našich sládkovských osobností Jan Srba. Podle datování strojního vybavení prodělal pivovar v té době rekonstrukci. Jako jeden z prvních pivovarů dodává pivo lahvové v originálních lahvích (zpráva z regionálního tisku z 28. 6. 1873). V roce 1898 převzal pivovar v Milíně Florián Hernych, později Jan Hernych. Protože Hernychové v Milíně nežili, zaměstnali pro vedení pivovaru a dvora správce Antonína Maršálka. Roční výstavy činily 8000 svařených hektolitrů piva, což dělalo z Milína regionálně poměrně významný podnik, který způsoboval vrásky i místně nejproduktivnějšímu měšťanskému pivovaru v Příbrami.
Příbramský nájemce a sládek Václav Čaloun pochopil, že příbramský pivovar zastarává. Jeho návrhy na modernizaci nebyly místním měšťanstvem brány na zřetel a začal se ohlížet po jiném uplatnění. Přestože výstav milínského pivovaru dosahoval sotva třetiny, byl moderně vybaven, měl své příznivce a smluvně vázané odběratele, a tak se v roce 1912 rozhodl jej koupit. Nájemnictví pivovaru v Příbrami si ponechal. Měl totiž syna Vladimíra, se kterým počítal jako s pokračovatelem čalounovské profesní dráhy. Záhy však vypukla 1. světová válka a v roce 1915 Václav Čaloun zemřel. Mladý sládek a majitel Vladimír Čaloun narukoval. Pivovar byl výrobně svěřen Emilu Křížovi, pozdějšímu podsládkovi.
Po válce se pivovar rozjížděl jen pomalu. Přestože ve třicátých letech byl pivovar modernizován z parostrojního na elektrostrojní, éra malých pivovarů postupně končila. Veškeré úsilí nadobro zmařila 2. světová válka. V roce 1942 majitel Vladimír Čaloun odmítl podepsat loajalitu s Němci, a tak nemohl pivo dále vařit. V té době se v pivovaru vyráběly pouze limonády. Koncem války – 29. dubna 1945 – byl pivovar zasažen bombardováním a výroba piva již nebyla po válce obnovena.
Po znárodnění objekt pivovaru využívaly různé podniky. Posledním bylo JZD 11. května Milín, a to až do roku 1993. Za působení JZD bylo jedno křídlo sladovny upraveno na síň tradic JZD a kanceláře. Varna pivovaru byla pozměněna v roce 1982. Původní technologie varny se využívala pro výrobu teplých nápojů pro hovězí dobytek. Z tohoto důvodu muselo být přestěhováno čapí hnízdo na sousední komín sladovny. Teplé nápoje se neosvědčily a JZD od jejich výroby upustilo. Většina objektů byla využívána jako sklady pro potřeby JZD mimo varny, která v 50. a 60. letech částečně sloužila jako sklad pohonných hmot a čerpací stanice STS. Přítomnost technologie varny a případná náročnost jejich demontáže umožnily, že se zachovala až do roku 1993, kdy byl pivovar vydán v restituci.
Zdroj: Vladimír Srbek