Miroslav Bláha: Kvalita 2. ligy neustále stoupá, přesto máme vysoké ambice a věříme našemu konceptu

Minulý týden se dohrála základní skupina a začíná nadstavba. Jak byste zhodnotil dosavadní účinkování Baníku v této sezoně?
Musím říci, že se nám daří velice dobře. Naším cílem bylo hrát dobrý hokej a být na špičce tabulky, tak abychom měli výhodnou pozici pro vstup do play-off. Vzhledem k tomu, že většina klubů ve 2. lize na tuto sezonu posílila a několik týmů má ambice postoupit výše, tak si opravdu vedeme podle našich představ.

Jaké máte ambice pro A tým v této sezoně?
Samozřejmě ty nejvyšší (směje se). Teď vážně. Musíme si klást vysoké ambice. Hráčský kádr odpovídá našim finančním možnostem. Cítíme, že i tlak od sponzorů se zvyšuje tímto směrem. Ono bez podpory sponzorů je těžké tuto soutěž hrát, neboť kromě vstupného, je to stále jediný zdroj financování A týmu, a tak musíte doručit výsledky. Jinak jste prostě bez prostředků a celé to jde „dole vodou“.

Všiml jsem si, že v některých zápasech nastoupili noví mladí hráči. Jak se osvědčili?
Ano, v letošní sezoně konečně zapracováváme místní nadějné odchovance v rámci našeho programu. A to nejen v trénincích A týmu, ale i v ostrých zápasech. Tito šestnáctiletí kluci jsou v programu už dva roky, a naším cílem je ohrávat tyto talenty postupně ve velkém hokeji tak, aby se příští rok mohli zabudovat do standardní sestavy. Je to taková naše akademie ušitá na míru. Já vždycky říkám: „Pokud mohl třeba Albi (Robert Reichel, poznámka redakce) hrát v 16 letech extraligu, tak vy v sedmnácti 2. ligu. Je to jen o vaší práci a přístupu“. Je za tím obrovský kus práce trenéra dorostu Marka Čurilly. Musíme dávat mladým, pracovitým hokejistům šanci, jinak se bohužel s tím naším českým hokejem nikam nedostaneme. Práce s mládeží většinou není vůbec vidět, ale bez toho to prostě nejde. Pokud nejste extraligový klub, tak jsou pro vás mládež a A-tým dvě velmi spojené nádoby. Pokud v jedné něco začne chybět, ať jsou to hráči nebo finance, ihned se to odrazí v té druhé.

Pokud tedy zůstaneme u mladých hráčů, jak hodnotíte práci s mládeží?
S hokejovou mládeží se toho za poslední dobu udělalo opravdu hodně. A nebojím se říct, že to, co jsme zde nastavili, v Příbrami ještě nikdy v historii nebylo. V současné době máme cca přes 300 členů, a to od náboru až po dospělé. Hrajeme ročníkové soutěže již několikátou sezonu a když koukám na nábor, tak se nám každý rok daří doplňovat nové kategorie. Můžeme zde dlouze polemizovat a diskutovat o výkonnosti, nicméně když vidím, jak se kluci a holky za dobu co jsem v HC posouvají, tak z toho mám obrovskou radost. Samozřejmě nemáme ty nejvyšší soutěže, a tak nám ti nejlepší odchází do extraligových klubů. Bohužel někteří už v sedmé či osmé třídě, což je podle mě brzo. Tady přitom mají výborný servis tréninků, vysoký ice-time, a to je v tomto věku to nejdůležitější.

Takto početná mládežnická základna je opravdu neobvyklá na klub okresního formátu. Jak se vám to podařilo?
To je dáno celkovým konceptem klubu, který jsme nastavili. Nejdůležitější je samozřejmě nábor malých hráčů. Zde patří velké díky Michalovi Šimůnkovi, který se o to skvěle stará. Potom následná práce v jednotlivých týmech přípravky, kde se o ně stará několik let Tomáš Holeček. O žákovských kategoriích bych mohl povídat dlouho, neboť práce s nimi je jedna z nejdůležitějších. Již několikátým rokem se nám daří prohlubovat spolupráci s 6. základní školou Bratří Čapků. Zde se nám podařilo společným úsilím s představiteli školy nastavit HŠT (hokejové školní třídy). A jak jsem zmiňoval, pro dorost a juniorku máme připravený program s A-týmem.

Hokejové třídy zde již v minulosti byly, je to tedy návrat k tradici, či je v tom jiný záměr?
Za nás se jedná o nezbytný krok k posunu a směřování klubu. Při množství mládeže, které máme, se samozřejmě zvyšuje vytíženost ledové plochy. Aby se žáci vůbec na led dostali, musíme využívat dopolední časy, což by samozřejmě bez spolupráce se základní školou nešlo. Takto to fungovalo i dříve a je velká škoda, že byl systém sportovních tříd po revoluci ve velké míře zrušen. Jako klub si spolupráci se základní školou Bratří Čapků nemůžeme vynachválit. Děti si odtrénují v dopoledních hodinách a odpoledne mají čas i na ostatní aktivity či doplňkové programy, které pro děti také připravujeme. Škola a sport musí jít zkrátka ruku v ruce.

Když zůstaneme ještě chvilku u mládeže, jak náročné je zvládnout takový klub, a co všechno máte na starosti?
No, jednoduché to není. Těch věcí, které je nutné zajistit je celá řada. Trenéři, organizační záležitosti, finance atd.

Pojďme nejprve k trenérům. Jsou vaši trenéři školení profesionálové, nebo se jedná spíše o nadšené tatínky a bývalé hokejisty? Jak jste s jejich prací spokojen?
Hokej dnes už nemůžou trénovat nadšení amatéři. Již dříve jsme museli přistoupit k profesionalizaci trenérů. Sám trénuji, tak o tom něco vím. Vidím spoustu tréninků, kdo a jak pracuje. Je opravdu skvělé vidět, že třeba trenér A-týmu Radek Bělohlav (mistr světa z roku 1996, poznámka redakce) se aktivně zapojuje do tréninků sportovních hokejových tříd. Nicméně dáváme prostor i mladým trenérům, těm příbramským, jako je třeba šéftrenér mládeže 1. - 9. třídy Petr Svoboda nebo Honza Chudý s Lukášem Fliegerem. Ti jsou ještě navíc zapojeni do projektu Trenéři do škol. Je to dobré propojení, protože si tím sami rozšiřují obzory. Hokej je komplexní sport a plno věcí se musí děti učit úplně od začátku a jinak. Jako příklad vždy říkám, že každé dítě se samo přirozeně naučí chodit běhat či házet, ale žádné neumí bruslit, aniž by ho to někdo naučil. No, a k tomu potřebujete dobře organizovanou strukturu klubu vč. profesionálních, či poloprofesionálních trenérů.

A co finanční pokrytí chodu mládeže?
Finance jsou bohužel u tohoto sportu alfou a omegou všeho. Hokej je zkrátka, ať se nám to líbí nebo ne, relativně finančně nákladný sport, a to i jako hobby. Rybníky nám nezamrzávají tak často, a asi nebudou. Tak jsme odkázaní na uměle chlazený led. Bez ledové plochy se prostě hokej hrát ani trénovat nedá. Nevezmete si brusle a nepůjdete hrát lední hokej na plácek za barákem, ani do jakékoliv tělocvičny u základky, prostě musíte na ten zimák. Financování mládeže je u nás složeno z více zdrojů. Jednak jsou to dotace od města Příbram, Středočeského kraje, Národní sportovní agentury, Českého svazu ledního hokeje a dále také příspěvky od rodičů. Velkou část přesto musíme stále financovat ze sponzorských či reklamních peněz.

A kolik máte celkem týmů?
Co se mládeže týče, pokud nebudu brát nábor, tak máme ročníkové zastoupení od první až po devátou třídu, k tomu dorost s juniory. Dále máme samozřejmě A tým a doplněný B tým, který se stále skládá zejména z příbramských odchovanců. Třešničkou na dortu jsou naše HC ženy, které jsou několikanásobné vítězky ženské extraligy.

U žen bych se rád chvilku zastavil. Čím to je, že se jim zde tak daří, a že jsou schopny úspěch rok co rok opakovat?
Je to naše chlouba. Ono popravdě ženský hokej se celkově dost zanedbává a v plno týmech, zejména z vyšších soutěží, nemají ani chuť s dívkami pracovat. My zde máme velké zastoupení dívčího pokolení v naší juniorce, kde mají možnost se připravovat po celou sezonu pod dohledem Romana Heindla, který má na starosti i ženský tým. Mladší dívky jsou standardně zapracovávány v rámci svých kategorií. Co se týče úspěchů žen, jsme na ně opravdu hrdí. Naše holky mají úspěchy nejen v extralize žen, ale jsou také výrazně zastoupeny v národním týmu. Když jsme na konci loňské sezony řešili odchody řady dívek do zahraničí jako je Švédsko, Finsko a Kanada, stáli jsme před otázkou, co a jak dál. Nicméně díky práci Romana Heindla a Romana Kosiny máme před sebou další úspěšný rok. Tím se nám otevírají další plány, kam zase můžeme náš klub posunout.

Copak to bude?
Zatím o tom ještě nechci mluvit, protože je to samozřejmě závislé na mnoha dalších aspektech jako je ČSLH, město a kraj. Ale nebojte, včas vás budu informovat, protože když si my ve Správní radě s Petrem Vinšem a Romanem Kantorem vezmeme něco do hlavy, co dává smysl, tak se toho jen tak nevzdáme (směje se).

Máte závěrem ještě něco na srdci?
Ano. Hokej je naším národním sportem, ne-li naším národním klenotem. Chtěl bych proto vyzvat Příbramáky, ať se na nás přijdou podívat a zafandit. Rád bych také popřál všem sportům v Příbrami úspěšný rok 2024. Děkuji za rozhovor.