Martin Böhm: Počítám s tím, že bych klubu věnoval spoustu času bez nároku na jakoukoliv odměnu

Martine, jak hodnotíš z pozice kapitána týmu dosavadní průběh sezony?
Jsem v klubu jakožto hráč již poměrně dlouhou dobu. Extraligu hraji 18. rokem. Zažil jsem sezony na špici extraligy i sezony na jejím chvostu. Tu letošní jsem si zejména po té minulé představoval výsledkově i herně vydařenější. Zatím se to ovšem tak úplně neděje. Doufám však v lepší zítřky a dle mého názoru není ještě nic ztraceno. Nicméně v Příbrami se výkon extraligového mužstva zpravidla opírá o zahraniční hráče, kteří jsou nakoupeni na jednu sportovní sezonu a pak odcházejí. Tito hráči jsou pak doplněni odchovanci nebo dalšími českými hráči. Kvalita jednorázově nakoupených cizinců bez jejich předchozího působení v české extralize se jen těžko odhaduje a klub tak každoročně podstupuje v přeneseném slova smyslu „loterii“, zdali se nákupy vydaří, či nikoliv. Letos se nákupy příliš nepovedly. S jedním cizincem jsme se rozloučili již na konci přípravného období, další dva nyní pravidelně plní roli střídajících hráčů. Jediným cizincem, který splňuje parametry kvalitního zahraničního hráče a může týmu reálně pomoci k zisku potřebných bodů do tabulky, je smečař Ygor Duarte. To je do jisté míry důvodem našeho postavení v tabulce. V týmu máme řadu talentovaných hráčů, kteří mohou v budoucnu hrát extraligu i jiné zahraniční ligy na skvělé úrovni, za současné konstelace však naše týmová kvalita postačuje spíše na spodní příčky extraligy. Výsledkově ale nyní jdeme nahoru. Věřím tak i v další výhry a v konečnou účast klubu v letošním předkole play-off.

Co Ti běželo hlavou, když Míra Peterka poprvé přišel s nabídkou, jestli by ses ujmul postu předsedy klubu a bylo konečné rozhodnutí těžké?
Tuto otázku bych chtěl uvést na pravou míru, neboť na ČT Sport vyšla reportáž o tomto tématu, která byla z mého pohledu nevhodně sestříhána. V současné době teprve probíhá jednání o mém předsednictví v klubu pro další sportovní sezony. Konečné rozhodnutí je závislé na několika faktorech, přičemž se nyní především seznamuji s hospodařením klubu, s rozpočtem, s provozními záležitostmi apod. Mám jasnou představu o tom, kolik stojí postavit extraligový tým, který bude schopen výsledkově aspirovat na lepší střed extraligové tabulky a v play-off může potrápit i soupeře z top čtyřky. Je nicméně zásadní, aby zde byla reálná perspektiva a možnost tento tým v Příbrami vybudovat. Vedle výdajů na sestavení extraligového mužstva je zapotřebí taktéž sestavit dílčí rozpočet na mládež a její rozvoj, na marketingovou, provozní činnost atd. Počítám s tím, že bych klubu věnoval spoustu času bez nároku na jakoukoliv odměnu. Klub také již několik let sponzoruji, v čemž budu pokračovat i v případě mého předsednictví.

Vše má však své limity, tudíž je prověření hospodaření klubu z mé strany zásadní podmínkou, neboť se nechci zavazovat k něčemu, co bych do budoucna plnil jen s obtížemi nebo co by bylo nesplnitelné. Koneckonců analýzou hospodaření obchodních korporací a jiných subjektů se zabývám i v rámci svého povolání, takže by byla ostuda z mé strany nadšeně se vším souhlasit bez detailnější znalosti věci, následně s nemožností dostát svým cílům, předsevzetím či závazkům. Druhou podmínkou je, že A-mužstvo zůstane v extralize, v což pevně věřím, že zvládneme.

Domnívám se, že konečné rozhodnutí v této věci by mělo zaznít na přelomu února a března následujícího kalendářního roku.

Za svou sportovní kariéru jsi prošel celou řadou extraligových klubů. Mimo to je o Tobě známo, že souběžně s hraním volejbalu se už řadu let věnuješ úspěšně výkonu funkce insolvenčního správce. Co si ze své profesní praxe budeš chtít přenést za návyky a pracovní postupy při vedení klubu?
Ze své profese samozřejmě vím, že nejdůležitější je sestavit schopný tým lidí a vhodně delegovat jednotlivé dílčí činnosti či úkoly. I když je vedení sportovního klubu od mé stávající činnosti odlišné, principiálně budu usilovat o to, abychom byli schopni vytvořit efektivní pracovní skupinu, která umožní postupně vybudovat fungující sportovní klub od mládeže až po extraligový tým.

Probíhá průběžné předávání agendy od Míry Peterky? Je něco, co Tě překvapilo?
Jelikož je zatím tento proces v jakési mezifázi, přijde mi předčasné tuto otázku více rozebírat. Obecně jsou ale záležitosti (např. složení extraligového mužstva pro další sezónu), které je zapotřebí řešit včas, neboť zpoždění zužuje možnosti a varianty. Jiné záležitosti mohou pak v klidu počkat a snesou odklad.

S jakou vizí a s jakými cíli budeš chtít klub řídit?
Vizí je celá řada. Ani nevím, kde začít. Uvedu příklady z jednotlivých oblastí, spíše pro představu:

Extraligové mužstvo – jak již bylo psáno, do budoucna umístění v lepší polovině tabulky, pravidelná účast v play-off a schopnost potrápit i ty nejlepší týmy v extralize.

Mládež a budování povědomí o klubu – je zapotřebí budovat členskou základnu od těch nejmenších, na více školách, i v přilehlých obcích. Rodičům je třeba nabídnout lepší servis i služby a postupně budovat větší sounáležitost s klubem. Uvědomuji si pracnost a obtížnost této dílčí vize (viz např. obsazenost sportovišť). K realizaci této vize by mohla pomoci skutečnost, že od každého extraligového hráče budu chtít pravidelnou podporu mládeže – tréninky, kempy, společné soustředění, nábory apod. Budou to mít všichni ve smlouvách a všichni extraligoví hráči by se tak měli podílet na realizaci této vize. Vymýšlíme dále koncepci spojení volejbalu se vzděláním, zejména s jazyky. Tato myšlenka se mi líbí ze všeho nejvíce, neboť provází dlouhou dobu i můj život a jsem rozhodně pro tuto myšlenku podporovat a rozvíjet.

Produkce domácího soutěžního utkání – chtěl bych pojmout domácí zápasy zábavnou formou s doprovodnými službami i jinými maličkostmi tak, aby publiku přinesly kromě volejbalu i komplexnější kulturní zážitek. Uvidíme, jestli se tato vize zhmotní.

Míra Peterka fungoval v mnoha ohledech jako taková děvečka pro všechno s odkazem, že klub si nemůže dovolit platit další provozní personál. Předpokládám, že Ty asi neplánuješ fungovat v podobném režimu. Jak hodláš pokrýt všechny potřebné činnosti?
Míra Peterka i Dan Rosenbaum již léta realizují činnost klubu s minimem provozních výdajů. Pokud by totiž byly tyto provozní výdaje zvýšeny, klub by neměl dostatek kapitálu na sestavení konkurenceschopného extraligového mužstva. A cenu mužstva určuje trh s hráči, jejichž cena se vlivem rozličných aspektů postupně zvyšuje. Úroveň české extraligy taktéž postupně roste. Rozpočty nadpoloviční většiny klubů jsou dle mého názoru násobně vyšší než rozpočet příbramského klubu. Již tato skutečnost je svým způsobem limitující co do konkurenceschopnosti a co do možnosti vynakládat přiměřené provozní výdaje.
Co se týče mého eventuálního zapojení jakožto předsedy klubu, určitě nepočítám s tím, že bych vykonával veškerou provozní činnost sám. Do této činnosti plánuji postupně zapojit Ing. Ondřeje Lopatu, který v klubu dříve hrál a nyní je mým pracovníkem. Dále doufám, že se mi podaří dohodnout s některými mladšími odchovanci, že by si vedle hráčských povinností přibrali i některé provozních úkoly. Je zde pak spousta dalších lidí, kteří mají volejbal rádi a ve stávajícím provozu Mírovi s Danem pomáhají. Zde budu také zjišťovat jejich možnosti a zda budou chtít v pomoci klubu i nadále pokračovat.

Komunikuješ s Danem Rosenbaumem a bavíte se o jeho znovuzapojení do chodu A-týmu?
S Danem Rosenbaumem komunikuji a v případě mého předsednictví s ním počítám jak pro činnost v rámci výchovy mládeže, tak pro činnost u A-mužstva. Rozebíráme nyní rozličná témata, přesné vymezení rolí a pozic bude následovat.

Jaké budou vaše priority v prvních měsících?
Jakmile se vyjasní, zda se skutečně stanu předsedou klubu, je zapotřebí v první řadě rozhodnout o pozici trenéra A-mužstva a o složení A-týmu pro nadcházející sezonu. Uvědomuji si, že pomyslný vlak s českými hráči ujíždí již v těchto měsících a čím později bude započato s příslušnými jednáními, tím bude situace složitější. Ideální skladbu A-týmu bych si představoval max. se dvěma či třemi cizinci a s vhodnou kombinací zkušených i perspektivních českých hráčů, vše v kontextu omezeného rozpočtu, který VK Příbram oproti týmům v horní polovině tabulky dozajista má.

Dále promýšlím společně s dalšími dotčenými osobami koncepci rozvoje mládeže a marketingu. Zde čerpám postupně know-how, neboť v těchto oborech nedisponuji potřebnou odborností. Chtěl bych také postupně vytvořit vyšší míru provázanosti A-mužstva s klubem, s mládeží, sponzory, rodiči apod. Přemýšlím začít sezonu společným soustředěním, které by bylo zaměřeno nejen na fyzickou přípravu, ale právě i na aspekt provázanosti klubu jako celku.

V klubu skončil asistent trenéra Filip Rejlek. Z venku to na mě působilo dojmem, že kvůli částečnému úvazku nebyl s týmem dostatečně spjat a nechápu, že neměli s trenérem Bromem nějak rozdělené úkoly a pravomoce. Jak hodnotíš jeho působení u týmu ze svého pohledu?
Filip Rejlek byl výborný hráč, profesionál, který uspěl v těch nejlepších volejbalových ligách na světě. Jeho zapojení do činnosti klubu bylo určitě správným rozhodnutím a chápu Míru Peterku, že ho při absenci Dana Rosenbauma u A-týmu pro aktuální sportovní sezonu zapojil právě do výběru zahraničních hráčů. Dle mého názoru však během spolupráce s ním nastaly dvě zásadní chyby.

Tou první je přílišná míra zodpovědnosti či očekávání, která na něj byla při sestavování A-týmu v rámci jeho první sezony v klubu kladena. Z mého pohledu nesmyslně. V podstatě měl sám při omezených finančních možnostech klubu nakoupit dle svého úsudku zahraniční hráče tak, aby táhli tým mladých, nepříliš zkušených hráčů v extralize. Funkce mu byla předána až v momentě, kdy už osvědčení čeští hráči (popř. zahraniční hráči, kteří už v extralize působili) měli dávno uzavřené sportovní smlouvy pro další sezonu. Agenti hráčů často mlží ohledně skutečné kvality zahraničních hráčů. Je obtížné se v tomto prostředí rychle zorientovat, navíc složení týmu má být kolektivním rozhodnutím více lidí ve vedení klubu. K tomu je zapotřebí zohlednit i zranění několika hráčů, další nepředvídatelné patálie a výsledkem je pak nestabilní výkonnost A-týmu jako celku v letošní sezoně.

Tou druhou je právě dělení pravomocí, jak zaznělo v Tvé otázce. Dovedl bych si představit dát Filipovi na starosti moderně pojaté přípravy na zápas, vybrané tréninkové jednotky pod jeho taktovkou, kde by předával hráčům své cenné zkušenosti. Zahraniční metody trénování, spolupráci s mládežnickými trenéry na koncepci rozvoje mládeže, pořádání náborů, kempů apod. Vždyť Filip má i zkušenosti s každoročním pořádáním svého volejbalového kempu. Jedná se o úspěšný produkt, jehož prvky se mohl inspirovat i náš klub.

Závěrem této otázky chci ještě podotknout, že bych rád s Filipem do budoucna spolupracoval, zejména v oblasti koncepce rozvoje mládeže, neboť to považuji za nejdůležitější aspekt činnosti sportovního klubu. V teoretické rovině svede nakoupit zahraniční hráče s neomezeným rozpočtem kde kdo. Postupně budovat četnou členskou základnu a dobré jméno klubu, to už je záležitost pracnější a složitější.

Plánujete nějaké další personální změny?
Tato otázka je patrně klíčová. Do vedení sportovního klubu bych rozhodně nešel osamocen, neboť si uvědomuji rozsah jednotlivých činností, potřebu know-how, investic, sportovního úspěchu, medializace, provázanost s fanoušky, mládeží, rodiči atd. atd. Jsem zvyklý nedělat nic polovičatě, neúplně a vždy usiluji o úspěch ve všech činnostech, které vykonávám. Koneckonců by se v mém případě nejednalo o výdělečnou činnost, spíše o činnost dobročinnou, v rámci které si spíše mohu poškodit své jméno vlivem nezvládnutí agendy než slavit jednoznačný úspěch. Volejbal mám ale rád, provází mě od dětství, takže bych chtěl u tohoto sportu zůstat i nadále.

Klíčová je moje domluva s Martinem Šrámkem ohledně možného spolupůsobení ve vedení klubu. Je to můj bývalý spoluhráč a kamarád, s nímž tuto možnost nyní konzultuji. Martin provozuje či vlastní celkem tři beachvolejbalové areály v Praze a v podstatě řídí v podobném odvětví daleko větší subjekt, než je příbramský klub. Od úplných základů postupně vybudoval jeden z největších beachvolejbalových klubů v ČR. Z toho důvodu ho považuji v tomto odvětví za odborníka, který by mohl svým know-how a činností příbramskému klubu hodně dát a přinést, především pak v oblasti rozvoje výchovy mládeže a provozu sportovního klubu.

Další osobou, která by mohla přispět k rozvoji fungování A-týmu, je můj kamarád a bývalý spoluhráč Jonáš Celerýn. Ačkoliv povoláním zubař, má dle mého úsudku správnou intuici a vyjednávací schopnosti pro složení A-týmu a výběr hráčů v dostupných cenových relacích. Nutno dodat, že klub má i ve stávajícím provozu několik schopných lidí, především pak v oblasti výchovy mládeže – např. Dana Rosenbauma, Jana Vobejdu, Romana Ostrýže a další. Je potřeba navázat na fungující články klubu a postupně usilovat o rozvoj těch méně fungujících.

Co plánuješ udělat pro konsolidaci rozpočtu?
Nejsložitější otázka. Klub musí být samozřejmě vděčný za své stávající zdroje financování. Jedná se především o podporu od města, kraje, volejbalového svazu, generálního sponzora a mnohých dalších. Bez nich by činnost klubu nebyla vůbec realizovatelná. Pokud se ovšem rozpočet v budoucích letech nepodaří přiměřeně navýšit, čekají klub obtíže při snaze o vyšší personální podporu a zlepšení fungování. Situace je bohužel taková, že po realizaci každoročních fixních výdajů zbývá klubu jen málo prostředků na jeho další rozvoj. Klub by se měl do budoucna snažit nabídnout svým sponzorům marketingově kvalitnější produkt než ten ve stávajícím režimu.

Závěrem bych se chtěl ještě krátce vrátit k letošním nepříliš povedeným hráčským příchodům. Ani jeden ze tří Brazilců není bohužel rozdílový hráč, nejhůř zatím působí blokař Robert, který navíc přijel o 3 měsíce později, než bylo dohodnuto. Americký univerzál skončil ještě v září před začátkem sezony. Tyto přešlapy stojí klub nemalé peníze, které pak chybí na jiné věci, nemluvě o sportovních výsledcích. Nechtělo by to v kontextu výše uvedeného změnit do budoucna způsob hledání posil a nespoléhat tolik na doporučení hráčských agentů? Neměly by se taktéž upravit hráčské smlouvy, aby byli hráči penalizováni za to, že nepřijedou v odpovídající fyzické kondici nebo že mají nadváhu nebo že netrénují odpovídajícím způsobem?
Na tuto problematiku jsme vlastně narazili již u první otázky. Zahraniční posily se vskutku letos příliš nepovedly a podle toho se odvíjí i průběh sezony. V hráčských smlouvách možnosti penalizace v určité míře obsaženy jsou. Pořízení zahraničního hráče s sebou však nese nemalé transakční náklady, které klub vynaloží již na samém počátku smluvního vztahu (např. poplatek FIVB, poplatek zahraničnímu svazu, letenky, provize agentovi aj.). Každý neúspěšný výběr hráče tak stojí bez ohledu na možnost následného ukončení kontraktu klub nemalé peníze. Nevím o tom, že by v poměrech české soutěže ve volejbale existovaly tzv. „tryouty“, kde by se zahraniční hráči bezplatně přijeli do ČR ukázat na kemp a kluby by měly možnost z hráčů vybírat své budoucí stavební kameny v sestavě. Možná se ale pletu a v budoucnu se ukáže cesta i pro tuto variantu. Klub s menším rozpočtem je tak odkázán na svůj prvotní výběr zahraničních posil, kdy v průběhu sezony zpravidla již není finanční prostor k nakoupení dalších hráčů v případě, že se kvalita stávajících zahraničních hráčů ukáže jako nedostačující. A skutečná kvalita se povětšinou projeví až v rámci několika přípravných či soutěžních zápasů, kdy je hráč již etablován v týmu po několik měsíců a úvodní transakční náklady spojené s příchodem takového hráče jsou uhrazeny. Předčasné ukončení kontraktu se zahraničním hráčem není také úplně jednoduchou záležitostí, kdy tomuto aktu předchází licitace s agenty o podmínkách ukončení, letenka nazpět do vlasti a další. Z původního rozpočtu na cizince je tak vlivem těchto okolností již odebrána taková část, že zůstatek zpravidla nepostačuje na pořízení kvalitní náhrady (nebo max. třeba v jednom případě). No a když se nepovede úvodní nákup ve třech ze čtyř případů, může to znamenat neúspěšnou sezonu se všemi důsledky bez možnosti rozumného vyřešení situace.

V tomto ohledu má Dan Rosenbaum mé uznání, že dokáže pořizovat do týmu dlouhodobě cizince s 70 - 80% úspěšností výběru. Předchází tomu ale řada dílčích kroků, získávání referencí a různých stran atd.