Malý, ale neohrožený. To je kulíšek nejmenší

Je jen o něco větší než vrabec. Svrchní část těla má tmavě hnědou s výraznými bílými skvrnami, spodní část je světlá s podélnými tmavými proužky.

Je typickým obyvatelem starších lesních porostů, především jehličnatých. Ve střední Evropě se vyskytuje hlavně v horách a pahorkatinách, takže Brdy jsou pro tuhle sovičku ideálním domovem.

Na rozdíl od většiny sov je kulíšek denním i soumračným lovcem. Nebojí se světla a často ho zahlédnete, jak sedí na vrcholku suché větve nebo na pařezu a pozoruje okolí. Jakmile zahlédne kořist, složí křídla a vrhne se dolů jako malá střela. Jeho let je tichý, ale rychlý – přesně jako u větších příbuzných, jen v mini verzi.

V Brdech se mu daří výborně. CHKO Brdy patří k nejlepším místům v Česku, kde má kulíšek stabilní a poměrně početnou populaci. Nejraději sídlí ve starých smíšených a jehličnatých lesích s dostatkem dutin. Hnízdí od dubna do června.

Ne nadarmo se mu říká „soví skřítek“. Je to skutečně prcek oproti jiným sovám, ale neskutečně odvážný. Často reaguje agresivně na vábení, tedy napodobování jeho pískání, při kterém si hájí teritorium. Podle pozorování se kulíšci mezi sebou dokážou poprat tak, že se srazí až na zem, a podobně reagují i na vábení. Není výjimkou, že narazí člověku do hlavy či pokrývky hlavy. Stejně odvážně se chová i vůči větším druhům sov. Jeho drzost a odvaha jsou legendární.

Na rozdíl od sýce rousného, kterému holiny po kůrovcové kalamitě spíše vyhovují, se kulíšek těmto místům vyhýbá. Je to logické – zatímco sýc loví především hlodavce, hlavní kořistí kulíška jsou drobní pěvci, které loví ve větvích stromů.