Lucie Leišová píše knihu a chystá se na La Manche
ROZHOVOR
4. března 2016 (06:25)
foto: pribram.cz
Kniha by měla s vtipem a nadhledem vyprávět o plavání i setkávání se zajímavými lidmi.
Zahlédl jsem, že sháníte prostředky pro svou knihu, můžete nám k tomu říct něco víc?
Prostředky už mám naštěstí sehnané, část platím sama a část sponzoři. Moje kniha by měla vyjít v srpnu a bude to takové (snad) vtipné vyprávění o Gibraltaru, La Manchi, Vltavě, setkání s princem a tak.
Kdy jste v sobě objevila touhu napsat knihu? Máme čekat osobní zpověď, nebo to bude spíše vtipné vyprávění?
Já jsem vlastně tak nějak začala psát ještě před Gibraltarem. Myslela jsem, že by bylo fajn přiblížit lidem, jak to vlastně vypadá, když člověk dělá tyhle nekonvenční věci. Osobním zpovědím moc nefandím, jednak je mi dvacet a psát knížku o sobě mi připadá hodně brzo a jednak myslím, že vtipné zážitky budou lidi zajímat víc.
Jak vás psaní knihy baví? Je to první a poslední kniha, nebo plánujete i další?
Baví mě to moc a hlavně mě to docela nutí nad věcmi přemýšlet z různých úhlů pohledu. Psaní beru jako relax od školy, práce, tréninků, no prostě od všeho. A co se týká počtu knih - asi počkám, jaké ohlasy bude mít ta první (smích).
Vy jste řekla, že v knize budete psát i o zdolání kanálu La Manche, kdy k tomu dojde?K pokusu by mělo dojít 10.-19.7. Jestli se to povede, to je věc druhá, ale dělám všechno pro to, abych uspěla.
Můžete našim čtenářům přiblížit, co všechno vás při pokusu čeká?
Čeká mě vzdálenost kolem 35km, teplota vody okolo čtrnácti stupňů a samozřejmě všudypřítomné proudy. Samozřejmě bych byla ráda, aby bylo slušné počasí a aspoň trochu klidná hladina, ale to se nedá nijak ovlivnit.
Ještě máte pár měsíců na trénink. Kolik kilometrů tak týdně naplavete?
V současnosti tak mezi 35-40km týdně, což je ještě pořád málo. Snažím se natlačit tréninky mezi ostatní aktivity, takže jeden trénink má třeba 4km a druhý třeba 9km, což není z mého pohledu úplně dobře. Ale s blížícím se termínem budu všechno směřovat k tomu, abych měla tréninky optimálně nastavené. Mám i hodně suché přípravy, což už se mi osvědčilo loni, když jsem plavala závod na 40km.
Takže letos La Manche a první kniha. Plánujete na rok 2016 ještě něco dalšího?
Za 10 dní odlétám na mistrovství světa v zimním plavání, které se koná na až na Sibiři. Pak budu všechno soustředit na La Manche. Potom mě v září čeká ještě závod na 50km, na který také bude potřeba příprava. Hned asi 10 dní po něm odlétám na měsíční stáž do Bruselu.
Dá se to všechno kombinovat s osobním životem a komunální politikou, do které jste se pustila při minulých volbách?
Dá se to, ale je to náročné - moji blízcí občas nadávají, že už ani neví, jak vypadám (smích). Ale jsem zase pověstná tím, že si plánuju každou minutu, takže se mi to zatím celé nerozsypalo.
Úryvek z připravované knihy Lucie Leišové:
„Vždycky se říká, že zkušenost je věc, kterou získáte až po tom, co jste ji potřebovali. Přesně tak to bylo se mnou a s mými přípravami na Gibraltar. Věděla jsem, že jim budu muset věnovat intenzivně celý půlrok svého mladého já a ačkoliv jsem vlastně vůbec nevěděla co dělat, bylo mi jasné, že se nesmím dopouštět chyb, protože i ta sebemenší by mohla znamenat můj neúspěch. To není zrovna příznivá situace, že? Přesto jsem se rozhodla, že se s věcmi poperu ze všech sil a nebudu nic předem vzdávat. Věděla jsem, že i vůči mým sponzorům bude tenhle pokus velkým závazkem, přesto mě nejvíc trápilo to, že bych zklamala sama sebe.“
Prostředky už mám naštěstí sehnané, část platím sama a část sponzoři. Moje kniha by měla vyjít v srpnu a bude to takové (snad) vtipné vyprávění o Gibraltaru, La Manchi, Vltavě, setkání s princem a tak.
Kdy jste v sobě objevila touhu napsat knihu? Máme čekat osobní zpověď, nebo to bude spíše vtipné vyprávění?
Já jsem vlastně tak nějak začala psát ještě před Gibraltarem. Myslela jsem, že by bylo fajn přiblížit lidem, jak to vlastně vypadá, když člověk dělá tyhle nekonvenční věci. Osobním zpovědím moc nefandím, jednak je mi dvacet a psát knížku o sobě mi připadá hodně brzo a jednak myslím, že vtipné zážitky budou lidi zajímat víc.
Jak vás psaní knihy baví? Je to první a poslední kniha, nebo plánujete i další?
Baví mě to moc a hlavně mě to docela nutí nad věcmi přemýšlet z různých úhlů pohledu. Psaní beru jako relax od školy, práce, tréninků, no prostě od všeho. A co se týká počtu knih - asi počkám, jaké ohlasy bude mít ta první (smích).
Vy jste řekla, že v knize budete psát i o zdolání kanálu La Manche, kdy k tomu dojde?K pokusu by mělo dojít 10.-19.7. Jestli se to povede, to je věc druhá, ale dělám všechno pro to, abych uspěla.
Můžete našim čtenářům přiblížit, co všechno vás při pokusu čeká?
Čeká mě vzdálenost kolem 35km, teplota vody okolo čtrnácti stupňů a samozřejmě všudypřítomné proudy. Samozřejmě bych byla ráda, aby bylo slušné počasí a aspoň trochu klidná hladina, ale to se nedá nijak ovlivnit.
Ještě máte pár měsíců na trénink. Kolik kilometrů tak týdně naplavete?
V současnosti tak mezi 35-40km týdně, což je ještě pořád málo. Snažím se natlačit tréninky mezi ostatní aktivity, takže jeden trénink má třeba 4km a druhý třeba 9km, což není z mého pohledu úplně dobře. Ale s blížícím se termínem budu všechno směřovat k tomu, abych měla tréninky optimálně nastavené. Mám i hodně suché přípravy, což už se mi osvědčilo loni, když jsem plavala závod na 40km.
Takže letos La Manche a první kniha. Plánujete na rok 2016 ještě něco dalšího?
Za 10 dní odlétám na mistrovství světa v zimním plavání, které se koná na až na Sibiři. Pak budu všechno soustředit na La Manche. Potom mě v září čeká ještě závod na 50km, na který také bude potřeba příprava. Hned asi 10 dní po něm odlétám na měsíční stáž do Bruselu.
Dá se to všechno kombinovat s osobním životem a komunální politikou, do které jste se pustila při minulých volbách?
Dá se to, ale je to náročné - moji blízcí občas nadávají, že už ani neví, jak vypadám (smích). Ale jsem zase pověstná tím, že si plánuju každou minutu, takže se mi to zatím celé nerozsypalo.
„Vždycky se říká, že zkušenost je věc, kterou získáte až po tom, co jste ji potřebovali. Přesně tak to bylo se mnou a s mými přípravami na Gibraltar. Věděla jsem, že jim budu muset věnovat intenzivně celý půlrok svého mladého já a ačkoliv jsem vlastně vůbec nevěděla co dělat, bylo mi jasné, že se nesmím dopouštět chyb, protože i ta sebemenší by mohla znamenat můj neúspěch. To není zrovna příznivá situace, že? Přesto jsem se rozhodla, že se s věcmi poperu ze všech sil a nebudu nic předem vzdávat. Věděla jsem, že i vůči mým sponzorům bude tenhle pokus velkým závazkem, přesto mě nejvíc trápilo to, že bych zklamala sama sebe.“
Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.
zdroj: pribram.cz
autor: MJ