Lidé v okolí příbramských ubytoven mají strach z nepřizpůsobivých. Bojíme se tady žít, říkají
15. června 2021 (06:19)
foto: pribram.cz/Jakub Pečenka
Nepřetržitý hluk a vulgární napadání kolemjdoucích – to všechno musí snášet obyvatelé ulic poblíž ubytoven v Příbrami. S žádostí o pomoc se obracejí na město.
Příbram je mezi prvními městy ve Středočeském kraji s nejvyšším počtem ubytoven. Jejich větší výskyt je zde dán historicky. Byly hojně stavěny pro ubytování horníků a jejich rodin. V 90. letech pak byly privatizovány soukromými vlastníky, kteří bohužel často zanedbávali jejich údržbu. Vzhledem k zanedbanému stavu byly tyto objekty ochotni obývat pouze sociálně slabší jedinci, kteří mají ve většině případů nahlášený svůj pobyt na městském úřadě a v ubytovnách dočasně přebývají u svých rodin či přátel. Sociální práce je pro ně z důvodu jejich časté migrace v zásadě nedostupná.
Problém s nepřizpůsobivými občany řeší každé větší město. V Příbrami však lidem bydlících v okolí ubytoven došla trpělivost. Každodenní hluk, nepořádek a absolutní nerespektování základních pravidel ze strany nepřizpůsobivých je dohání k šílenství. Na redakci pribram.cz se obrátila asi desítka těch, kteří již nechtějí mlčet. Připravuje se petice, kterou míní lidé předat na radnici. Shodně popsali, jak se jim v okolí příbramského ghetta bydlí.
Dřívější nevraživost se v posledním období proměnila v strach. „Žije tady už jen hrstka lidí, kteří si je dovolí napomenout. Já už ne. Poté, co mě napadli a poničili auto, už raději mlčím,“ řekl pribram.cz jeden z obyvatel Příčné ulice, který se snaží již několik měsíců svůj byt prodat. „Ceny nemovitostí jsou zde asi o pětinu levnější než v jiné lokalitě. Nikdo zde již nechce bydlet.,“ uvedl
Nekončící večírek
„Milovala jsem léto, teplo, sluníčko. Od té doby, co jsem se přistěhovala do Příbrami, a netušila jsem, že je zde tento problém, mám raději zimu,“ popsala své zkušenosti obyvatelka ulice Pod Čertovým pahorkem. „Jakmile se oteplí začíná každodenní rituál. Děti nepřizpůsobivých se scházejí v hloučkách a dělají neskutečný nepořádek. Sem tam něco poničí, někdy se zase s někým poperou. Už nemám sílu je napomínat, bojím se jejich reakcí. Jakmile je jich více pohromadě, jsou agresivní,“ řekla.
„Milovala jsem léto, teplo, sluníčko. Od té doby, co jsem se přistěhovala do Příbrami, a netušila jsem, že je zde tento problém, mám raději zimu,“ popsala své zkušenosti obyvatelka ulice Pod Čertovým pahorkem. „Jakmile se oteplí začíná každodenní rituál. Děti nepřizpůsobivých se scházejí v hloučkách a dělají neskutečný nepořádek. Sem tam něco poničí, někdy se zase s někým poperou. Už nemám sílu je napomínat, bojím se jejich reakcí. Jakmile je jich více pohromadě, jsou agresivní,“ řekla.
Podobně se vyjádřil i muž, který žije ve stejné ulici. „Je to už nějaká doba, kdy jsem byl venčit svého psa. Když jsem se vracel domů, zastavila mě partička náctiletých. Slovní rozepře skončila poraněním. Rány jsem si „lízal“ asi čtrnáct dnů. Teď již raději mlčím,“ řekl.
Ubytovny na sídlišti? Nesmysl, míní lidé
Ubytovny by měly být na okraji města, ne na sídlišti, řekl další z rozčilených obyvatel. „Žijeme s manželkou na Zdaboři již 30 let. V ubytovnách dřív bydlely mladé rodiny, později i Vietnamci. S těmi ale problém nebyl, občas si tedy někdo postěžoval na smrad při vaření jejich jídel, ale to bylo všechno. To, co se tady děje teď, nelze popsat bez toho, aniž by se člověk dostal do problému se zákonem,“ uvedl.
Ubytovny by měly být na okraji města, ne na sídlišti, řekl další z rozčilených obyvatel. „Žijeme s manželkou na Zdaboři již 30 let. V ubytovnách dřív bydlely mladé rodiny, později i Vietnamci. S těmi ale problém nebyl, občas si tedy někdo postěžoval na smrad při vaření jejich jídel, ale to bylo všechno. To, co se tady děje teď, nelze popsat bez toho, aniž by se člověk dostal do problému se zákonem,“ uvedl.
Dřív to byla doktorská ubytovna, teď tady žije spodina, uvedla žena, která bydlí ve věžáku v Čechovské ulici. „Pracuji jako zdravotní sestra v příbramské nemocnici. Pamatuji, že na ubytovně V Čechovské dřív bydlelo spoustu spolupracovníků, chodila jsem tam často na návštěvy. Postupně se ale všichni odstěhovali a nastěhovali se jiní obyvatelé. Pamatuji také, že jsem mohla po noční směně jít normálně spát. Teď to bohužel nejde. Křik, rvačky a potulující se děti nepřizpůsobivých mi to nedovolí,“ řekla.
Bojím se o své děti, které tudy chodí do školy, uvedla další z žen. „ Několikrát jsem viděla injekční stříkačky pohozené v trávě. Nechci, aby v tomto prostředí vyrůstaly, budeme se stěhovat pryč,“ dodala.
Obyvatelé sousedních domů ubytoven se shodují, že hlavním problémem je sociální pomoc, kterou by neměl v podstatě dostat zadarmo nikdo, s výjimkou zdravotně postižených, seniorů a samoživitelek. Děti podle nich následují své rodiče, kteří často nepracují „Každá sociální dávka by měla být vázána nikoliv na povinnost, ale na ochotu pracovat. Dávka sociální nouze by měla být podmíněna bezpodmínečným přijetím jakéhokoliv volného zaměstnání, nabízeného na úřadu práce a nebo alespoň účastí na veřejně prospěšných pracích,“ dodali.
I městští strážníci a policisté rizikové lokality dobře znají. Potyčky zde řeší pravidelně. Nedávno na jedné z ubytoven sousedské spory řešil pětatřicetiletý muž. Pod vlivem alkoholu zde vyhrožoval s nožem v ruce jinému muži, skončil ve vazbě. Příbramské ghetto je také místo, kam často vyjíždějí k zásahům hasiči. Občas uhasí připálený kastrůlek, to když pod parou alkoholu znaveně usínají tatínkové od rodin, jindy likvidují požár matrací, které se povalují pod balkony.
Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.
zdroj: pribram.cz
autor: Tomáš Pečenka