Králíček: Zatímco já chtěl klub dál rozvíjet, Bodnár touží po klidu a pohodě

Uplynul týden od pondělní mimořádné valné hromady, na které jste byl odvolán z funkce prezidenta. Jak se momentálně cítíte?
Já bych to opravil hned zpočátku. Nebyl jsem odvolán. Bylo odvolané prezidium, jehož jsem byl součástí. A jak se cítím? Byl jsem tady 24 let, Spartak jsem zachránil. Cítím obrovské zklamání z lidí na Spartaku, tj. hráčů, trenérů a tzv. kamarádů z dětství.

Máte nyní zpětně dojem, že to byl na Vás od Davida Musila a Martina Kubáta podraz?
Slovo podraz je slabé slovo. Davida Musila jsem přivedl já a choval se ke mně korektně a s respektem až do valné hromady v červnu 2022. Na té pánové Musil a Kubát usilovali o to, aby se dostali do vedení, s čímž já jsem neměl problém. Říkal jsem si proč ne, pojďme společně dál pracovat pro Spartak. Vyjadřování Musila teď proti mně je něco nepředstavitelného. S Martinem Kubátem to bylo relativně podobné. Je doložitelné, že pro Spartak od té doby v podstatě nic neudělali, nic nepřinesli, neustále mě kritizovali a napadali. Asi nejvýstižnější bylo, když jsem se jich při druhém jednání vedení prezídia zeptal: „Pánové, o co vám šlo, když jste šli do vedení Spartaku? Chtěli jste pomoct jeho rozvoji anebo vám šlo o oponenturu vůči Králíčkovi?" No a odpověď byla (i opakovaně), že jim šlo hlavně o to, aby byli vůči mně v oponentuře. To vám potvrdí i Petr Prýmek, který byl také dovolen do vedení a jako jediný se choval konstruktivně. Normálně komunikoval a když se mu něco nelíbilo, tak přišel, zeptal se, a já mu vše v klidu vysvětlil.

Máte v plánu napadnout regulérnost valné hromady nebo se postupně smiřujete s novou realitou?
Mimořádná valná hromada se podle mě (a nejenom podle mě) dá napadnout. Jak její průběh, tak i to, jestli bylo vůbec hlasováno o usnesení valné hromady a s jakými výsledky. Valná hromada nebyla ukončena hlasováním o usnesení, přičemž podle stanov musí usnesení odsouhlasit 2/3 přítomných. Budu chtít vidět i prezentační listinu s podpisy, hlasovací lístky a závěrečné usnesení se zápisem. A jestli jsem smířen? Jak jsem říkal, cítím zklamání a smutek. Když tam člověk přednese své argumenty a věci, na kterých jsem roky pracoval a chtěl je realizovat (výstavba nových kabin, rozšíření objektů, osvětlení, zastřešení malé UMT, spartakovská akademie, stáže v FC Barcelona, aj.), a pak tam vystoupí Mirek Bodnár, a jediné co řekne je, že chce, aby tu byl klid a pohoda, tak si člověk říká, jak má s těmi lidmi asi tak pracovat… Svědčí to o tom spolku. Smutné je, že o mě rozhodovali hráči a trenéři, kteří tu třeba v létě už ani nemusí být. Přitom jsem přesvědčen, že přes všechno jsem se k hráčům choval velice nadstandardně z hlediska lékařské péče, fyzioterapie, zajištění obědů apod.

Při pátečním rozhovoru s členy nového vedení zazněla informace, že Vám byla nabídnuta funkce emeritního prezidenta klubu, popř. ředitele infrastruktury se zachováním spolurozhodovacích pravomocí. Vy jste prý odmítl. Není to škoda?
Je to lež! (důrazně). Těch lží je spousta, v tomto duchu ani písmeno neproběhlo. Od úterý se mnou nikdo nemluvil, nikdo mě nekontaktoval. Jediná reakce byla, že mi Bodnár ve čtvrtek poslal mailem takový víceméně výhružný dopis (výzva k předání funkce).

Jste schopen připustit některé z výhrad, které vůči Vám zaznívaly, nebo vše považujete za nepravdivá nařčení?
To bychom se museli bavit konkrétně. Když třeba vezmu to, co o mě napsal David Musil, že se k lidem chovám jako k nevolníkům… já nevím, to se snad ani nedá komentovat, to je prostě totální blbost. Podívejte se, já jsem vybudoval firmu, která svého času patřila v oboru podnikových softwarů mezi největší v ČR. Učil jsem se od lidí, kteří toho dokázali víc než já, byli starší, měl jsem k nim respekt. Setkával jsem se se stovkami inspirativních lidí, kteří toho mají hodně za sebou. Samozřejmě, že jsem si přinesl určitý styl vedení z firmy do řízení tohoto spolku. Jenže ten základní problém byl, že pánové jako Musil, Kubát a od roku 2019 i Bodnár nepochopili to, že ať se jedná o spolek, akciovku či „eseróčko“, tak vše má nějakou hierarchii v řízení a nějakého šéfa. Jsou tam nějaké postupy, něco se nařizuje, něco kontroluje a vyžaduje plnění. No a když to nefunguje, tak pak se musím ozvat důrazněji, naléhám, krátím plnění, a to se samozřejmě nemusí líbit. Toho jsem si vědom, ale považuji to za normální. Pánové si ovšem mysleli, že by tady měl být klid a pohoda. Jsme rodinní, všichni jsme si rovni, hlavně se nehádejme…

Kolegové Vám vyčítali i nedostatečnou transparentnost při žádostech o předložení účetnictví. Proč jste v tomto ohledu více nespolupracoval?
Ti pánové nevědí nic o ekonomice. Nikdy se nezajímali. 24 let jsem to tady táhnul sám, sháněl peníze. Prezídiu jsem vždy předkládal nějaký plán, rozpočet, plnění. Samozřejmě, že to není jako ve firmě, kde se dělají měsíční závěrky, reporting atd. Každopádně ale o těch věcech věděli, byli informováni, říkal jsem jim stavy. Proto, když jsem teď slyšel, že klukům (hráčům) v souvislosti se slíbenými odměnami řekli, že neví, co bude, protože nevědí, jak na tom Spartak je a kolik má na účtu, tak jsem se nestačil divit.

Jiná věc je to, že jsem od jistého okamžiku začal být ostražitý, když jsem zjistil, že finanční nebo personální záležitosti, které jsme probírali na prezídiu a měly zůstat jen mezi námi, byly vynášeny pravidelně ven. Z toho důvodu jsem jim nechtěl posílat tyto věci písemně. Napadá mě i několik dalších situací, které jim vadily. Z minulosti jsem byl zvyklý, že jsem si některé věci (ale vždy v rámci svých kompetencí) rozhodoval sám. Když jsem teď pár takových rozhodnutí o nákupu toho či onoho udělal bez jejich vědomí, byť jsem jim pak vše vysvětlil, tak z toho bylo zle a hned mě osočovali z netransparentnosti. Taky jsem o sobě slyšel, že tajím, jaké máme sponzory a kolik kdo dává. I to je nesmysl. Davidovi Musilovi, když tvořil zpravodaj, jsem vše poměrně obsáhle ukazoval.

Mluví se o také tom, že jste po Vašem odvolání převedl peníze z klubového účtu a znepřístupnil klubovnu. Co je na tom pravdy?
To je samozřejmě další dezinterpretace. Já jsem pouze převedl sto tisíc z jednoho našeho účtu na druhý provozní, ze kterého se platí pravidelné měsíční platby na plyn, elektřinu, odměny trenérů apod. Nic víc. S klubovnou je to složitější. Chápu, že si na ní pánové dělají zálusk. Jedná se o budovu, kterou jsem vymyslel, postavil i financoval já. Je na pozemku města, je to majetek spolku. Já tady mám formu nájemní smlouvy a od počátku jsem to budoval se souhlasem tehdejšího vedení jako svoji doživotní osobní kancelář ve prospěch Spartaku, a tak i vždy fungovala. Dál bych to nerozváděl.

Až odezní největší zklamání z Vašeho konce ve funkci, budete ochotný předat novému vedení vše potřebné k řízení klubu?
S tím nemám problém a považuji to za samozřejmost. Zatím mě nikdo neoslovil, vyjma dopisu, který je hodně k mému naštvání. Nevím, jak si to představují, co chtějí vlastně předat a v jaké podobě. Není to jednoduché, protože dát to dohromady není otázka jednoho dne. Samozřejmě to, co bude potřeba předám, ale čekám aktivitu z jejich strany. Už jsem tak v některých bodech učinil, aby nedocházelo ke škodám. Doposud se ozval pouze Petr Prýmek, že se chce sejít, tak hledáme vhodný termín.

Jak byste charakterizoval Vaše momentální vztahy s Bodnárem a Csaplárem?
S Mírou Bodnárem jsme do určité doby fungovali úplně v pohodě. On tady pracoval jako správce areálu, za což pobíral slušnou fixní odměnu. Později jsem ale potřeboval kvůli úsporám utáhnout kohoutky, což mělo dopad i na něj. Když jsem jej informoval o úpravě jeho odměny, silně se mu to nelíbilo. Došlo to až do situace, že si sobě i své manželce bez mého vědomí sám vyplatil odměny v původní výši. Po mém důrazném zakročení peníze vrátil. V listopadu 2022 se rozhodl na vše rezignovat. V únoru jsem po něm chtěl prodloužení pozice kustoda a sekretáře. Souhlasil, ale vymínil si, že chce odměnu o 50 % vyšší. Mirka znám odmala, je mi líto jeho obratu ve vztahu ke mně, ale naplnil si své ambice (i své manželky).

S Pepíkem Csaplárem je to velmi citlivá a osobní věc, ale ve finále si s ním nejsem schopný podat ruku, mluvit s ním, ani ho pozdravit. On tady sice vyrostl, ale jeho Spartak nikdy nezajímal. My jsme tady byli spolu od devíti let. Myslel jsem si, že jsme velcí kamarádi, ale ono to spíš bylo hlavně z mojí strany. Později, když začal působit na Baníku, tak jsem mu pomáhal. Když jsme se pak domluvili, že bude trénovat na Spartaku, zařídil jsem mu takové peníze, které tu nikdo neměl, k tomu auto. Skončilo to po roce, kdy si za mými zády a za moje peníze začal dělat svůj byznys. Načež jsme se rozešli a 15 let jsme spolu nepromluvili. Pak se Pepík Mára, který nás tady trénoval rozhodl, že nás dá dohromady. Nejdřív jsem se tomu bránil, ale nakonec jsem svolil. Tak jsem ho zkontaktoval. Postupně jsme začali víc komunikovat. Když šel trénovat do Příbrami, tak jsem ho tady ubytoval. Nic nezaplatil. Před dvěma roky jsem ho požádal, aby vypracoval metodickou příručku pro trénování na Spartaku pro všechny kategorie. Dal jsem mu k tomu zadání, dohodli jsme se na slušných penězích, které navíc dostal dopředu. Odevzdaná práce byla ovšem velmi nekvalitní a prakticky nepoužitelná pro naše potřeby, a proto jsem ho vyzval, ať vrátí část peněz, což ho samozřejmě velmi popudilo. Nakonec na poslední chvíli zaplatil členské příspěvky, aby mohl na mimořádné valné hromadě hlasovat proti mně a jít do vedení. Csaplár se tímto u mě stal naprostou morální nulou. Prohlásil, že svou práci zde bude dělat zadarmo, čemuž se musím smát. Pepík Csaplár nikdy nedělá nic zadarmo, dokonce nedělá ani za malé peníze. No tak uvidíme, možná, že prozřel na stará kolena…

Co říct závěrem?
Na Spartak jsem přišel v roce 1999. Areál byl v šíleném dezolátním stavu a klub před zánikem. Bylo zde 50 dětí, dospělí na sestupu do okresu. Dole tvrdá tráva, nahoře škvára, studená voda. Dnes? Návštěvníci jej hodnotí jako nejkrásnější areál ve Středočeském kraji, možná i v republice. Je tady přes 200 dětí, krásné hřiště, dospělí hrají krajskou soutěž. Spartak vždy získával dotace z rozpočtu města, kraje, ministerstva, NSA. Taky je řádně vyúčtoval – nikdy nedostal pokutu. Jsou dobře narovnány vztahy s radnicí. Nové vedení má k dispozici velký finanční polštář. Chci poděkovat všem trenérům za celých 24 let, kteří prošli Spartakem, taky hráčům a rodičům dětí. Poděkování patří i městskému zastupitelstvu. Nebylo to se mnou asi úplně lehké, ale mělo to výsledky. Přeji Spartaku další rozkvět.