Kolik stojí výchova tenisového šampiona a co svým svěřencům trenér nejčastěji vytýká?

Tenis provází Davida Veselého celý život. Raketu držel poprvé v ruce v šesti letech a dodnes ji nepustil. Tenisově vyrůstal v Dobříši. Nejdál to dotáhl do 2. národní ligy. Po studiu nejvyšší trenérské licence na Fakultě tělesné výchovy a sportu začal nejprve trénovat na Olympu v Praze a pak krátce i na Spartě. Poté odešel do Německa, kde strávil jako hráč a trenér 15 let v klubu TSV Feldafing. V roce 2014, ve svých 40 letech se definitivně vrátil do své rodné Dobříše, kde se věnuje trénování dětí a dospělých.

Rukama mu prošla řada kvalitních hráčů. Někteří z nich to díky tenisu dotáhli na profesionální okruh ATP, jiní mohli díky udělenému stipendiu vystudovat univerzitu v Americe. Jeho nejmladšímu žákovi je 5 let, nejstarší svěřenkyni 70. I ve svých téměř padesáti letech je stále aktivním hráčem. Německo zůstalo v jeho srdci, a tak zde dodnes hraje seniorskou Bayern ligu, druhou tamní nejvyšší soutěž pro hráče nad 40 let.

Jak ses vůbec dostal k tenisu?
K tenisu mě přivedl táta, který dal na doporučení svého bratra. I když sám byl hokejistou, vyhodnotil, že pro mě bude lepší tenis, protože hokej je moc tvrdý. Hokej ale patří dodneška k mým nejoblíbenějším sportům.

Kdo byl Tvůj první trenér?
Můj první významnější trenér byl pan Holčapek, zkušený trenér z Prahy, který dojížděl do Dobříše a který mi dal tenisové základy. Rád bych také zmínil Zdeňka Šístka, výborného basketbalistu a učitele, který se stal trenérem a začal vyučovat nejenom basket, ale i tenis. Naučil mě toho spoustu ohledně tenisové taktiky. Jeho tréninky probíhaly takovou hravou formou. Hráli jsme hodně zápasy a on mi vysvětloval, jak se mám v jednotlivých herních situacích zachovat.

Je lepší učit se nejprve na zdi, nebo jít rovnou na kurt?
Já si myslím, že patřím k málo trenérům, kteří využívají při tréninku hru na zdi. Myslím si, že je to super doplněk k tréninku. Je ale potřeba dětem vysvětlit, jak na té zdi hrát. Musejí odrážet, nesmějí protahovat, jinak by to vůbec nezvládaly. Nevýhodou je, že to je strašně těžký, výhodou je, že dosáhneme dvojnásobného počtu úderů oproti běžnému tréninku, kdy se ty míče dětem házejí nebo nahrávají a musejí je často chodit sbírat.

Pokud si někdo najme trenéra, jak vypadají první tréninky začátečníků?
U mě to probíhá tak, že nejdřív ukážu a vysvětlím základní techniku tří hlavních úderů, tj. podání, forhandu a backhandu. Vysvětlím pohyby, načasování zásahu a nastavení hlavy rakety, což znamená, kdy je hlava rakety otevřená a kdy zavřená. Co se pohybu rakety týče, vysvětluji, že v tenise existuje švihání, strkání a odrážení. Myslím ale, že nejdůležitější je, aby každý hlavně hrál. V tréninku proto dávám větší důraz na samotnou hru než na teorii.

Co nejčastěji vytýkáš svým svěřencům?
Kromě technických nedostatků a disciplíny se jim snažím vštípit to, že je potřeba dělat věci naplno. To si totiž myslím, že je vůbec nejdůležitější. Zároveň se snažím své svěřence pochválit kdykoliv se jim něco povede, protože pozitivní motivace funguje. Často lidem také vytýkám, že se snaží hned z prvního balonu zahrát vítězný úder čili hned riskují a dopouští se spousty chyb. Snažím se jim proto trochu vštípit taktiku, že je vždy potřeba nejdřív uvést míč do hry. Tomu říkám neutrální úder, kterým si jen vytvářím pozici a hraji takzvaně na jistotu umístěný úder. Vysvětluji, že existují tři druhy úderů, neutrální úder, útok a obrana a podle situace volím, kdy, jaký úder zahrát. Dále, co se týče taktiky, existují takové zásady, kdy například zahrání křížného úderu není nikdy špatně, protože si jím držím pozici. Když zahraju stejný úder, co soupeř, je to také v pořádku. Na lob zahraji lob, na úder křížem zahraji také křížem apod. Když dodržuji tyto pravidla, zvyšuji automaticky efektivitu své hry.

Tenis je kombinací mnoha dovedností, od kondice, přes talent, schopnost soustředit se, vnitřní disciplíny, dodržování taktiky, práce nohou. Co je podle Tebe nejdůležitější?
Osobně si myslím, že důležité je z výše uvedeného úplně všechno. Talent je vlastně řada různých schopností, ať už vrozených jako je rychlost, odhad na míč, tak i těch nevrozených. To je třeba schopnost bojovat od začátku do konce, mít ctižádost atd. Proto je potřeba pracovat na všem, přičemž každý má nějaké své limity. U každého se dají některé schopnosti rozvíjet více, jiné méně. Důležité je ale dostat se na ten svůj limit a mít pocit, že tomu dávám všechno.

Je těžší učit dítě nebo dospělého? Kdo je “poslušnější”?
Náročnější je určitě vyučovat děti, protože to chce hodně trpělivosti a pochopení pro tu malou citlivou duši. Odměnou za to jsou ale daleko výraznější pokroky než u dospělých, kteří jsou samozřejmě limitováni s postupujícím věkem pohyblivostí. Nejvíc mě ale na trénování baví právě ta pestrost. V minulosti jsem byl i osobním trenérem pouze jednoho hráče, ale daleko víc mě uspokojuje trénování pestré škály lidí a osobností

Dříve v tenise platilo, že se ho učily hrát děti z dobře situovaných rodin. Je tomu tak pořád, nebo se v tomto ohledu něco změnilo?
Myslím, že se mnohé změnilo. Tenis se stal sportem pro všechny bez rozdílu. Rozdíly se podle mě začínají projevovat v momentě, kdy dítě hraje tenis na opravdu výkonnostní úrovni. To je pak finančně už podstatně náročnější.

Na kolik může v dnešní době rodiče vyjít jedna sezona, když dítě chodí např. 2x týdně rekreačně vs. hráč, který trénuje 4x týdně, o víkendech objíždí turnaje a má svého trenéra?
Ty rozdíly mohou být astronomické. Pokud chodí dítě na tenis 2x týdně k trenérovi, vyjde sezona na cca 10 až 20 tisíc korun, v závislosti na tom, v kolika lidech tréninky probíhají. Pokud se ale bavíme o výkonnostním sportu, kdy dítě trénuje každý den a o víkendech objíždí turnaje, tak sezona vyjde mezi 100 - 200 tisíci korunami. No a jsou i tací, kteří mají svého vlastního trenéra, který se věnuje pouze jim a jezdí s nimi i na všechny turnaje. To už se pak bavíme o milionu a víc. Je ovšem potřeba zdůraznit, že i děti, které chodí hrát tenis pouze 1 - 2x týdně, tak mohou dosáhnout velmi dobré úrovně, pokud chodí hrát dodatečně samy, což nestojí nic navíc, pokud má dítě zaplacené celoroční členství v klubu. Do určitého věku tak záleží spíše na píli hráče než na finanční situaci.

Je v současné době zájem o tenis větší či menší v porovnání před 15–20 lety? Jak pracují na tréninku dnešní děti?
Z mého pohledu je zájem podobný a děti pracují tak, jak je vede trenér. Člověk si musí ty děti vždy nejprve vychovat. To znamená naučit je disciplíně a vnímat úkoly, které mají plnit. Potom trénink funguje výborně.

Přicházejí za Tebou dnes spíše rodiče, kteří v tenise hledají jen sportovní kroužek pro své dítě nebo ti, kteří ve svém dítěti vidí příštího Nadala?
Když bych to měl vyjádřit procentuálně, tak 95 % dětí to bere spíš jako kroužek a nejsou tomu ochotny obětovat víc svého volného času, a to je to, co mě nejvíc mrzí. Myslím si, že to je hrozná škoda, protože ty pokroky jsou pak samozřejmě pomalejší, než kdyby děti po tréninku zůstaly, a ještě si zahrály spolu samy anebo si šly zahrát i mimo trénink. Rodičů, kteří mají velké ambice, je opravdu malá hrstka. Ve většině případů po několika letech, kdy do toho investují větší peníze, zjistí, jaká je konkurence a většinou trochu uberou. Málokdo si na začátku uvědomuje, jak malá je šance stát se v tenise profesionálním sportovcem. Mým velkým přáním by bylo, aby jak děti, tak rodiče pochopili, že výkonnostní sport je výborná průprava do života, protože musí pro ten sport něco obětovat, musí to brát vážně, musí si prožít porážky i vítězství, a to člověka zoceluje.

Tenis je sice krásný, ale dost individuální sport. Přijde mi, že postupně upadá i klubový život a vše je ještě více individualistické než dříve. Jak tento jev vnímáš?
Nemyslím si, že by v dnešní době upadal klubový život, jen doba je víc uspěchaná a lidé plánují svůj volný čas v podstatě na hodiny. Myslím si, že tenis je krásný sport a jeho ohromná výhoda je, že ti stačí jeden kamarád, se kterým se domluvíš a můžeš si jít zahrát. Samozřejmě, že tenisti žijí v určitých malých sociálních bublinách, kde se pohybují jen mezi několika málo lidmi, se kterými trénují a hrají. Většinou se jednou za rok pořádá nějaká klubová akce, kde se sejdou všichni členové a mají víc času si popovídat a strávit spolu čas.

Vždycky je všechno o lidech. Pokud se v klubu najde člověk, který je aktivní a pořádá různé akce a turnaje, kde se všichni můžou scházet, tak to funguje výborně. V Německu třeba funguje hezký zvyk, že po utkání si tým povinně sedne a dá si společný oběd se soupeři, což v Čechách chybí. U nás bohužel často převládá takový ten individualistický přístup, kdy rodiče přivezou dítě na mistrák, to odehraje zápas, nefandí svým spoluhráčům a po odehrání zápasu zase hned odjíždí pryč, aniž by počkalo, než odehrají ostatní. Je to vše o nastavení pravidel a správné atmosféry v týmu.