Jediný Čech v UFC Viktor Pešta: Mimo tělocvičnu jsem se ještě nikdy nepral
ROZHOVOR
27. září 2016 (06:28)
foto: pribram.cz
Viktor Pešta strávil svoje mládí v Rožmitále pod Třemšínem a v Příbrami. Aktuálně je jediným českým zápasníkem v prestižní organizaci UFC.
Viktor Pešta se před několika týdny vrátil ze svého tréninkového kempu na Floridě, kde se připravoval na svůj zápas v UFC, který bohužel prohrál. Ve volném čase zavítal i do příbramské Cowárny, kde měl besedu se zájemci o bojové sporty i svými fanoušky. Využili jsme příležitosti a přinášíme vám rozhovor s tímto úspěšným českým sportovcem, jehož kořeny sahají právě do Příbramska.
Jak si začal s bojovými sporty, byl si v mládí rváč?
Rváč jsem nebyl, já se v životě mimo soutěž nebo tělocvičnu nepral, což mi nikdo nevěří, ale je to tak. Vždycky jsem k bojovým sportům trochu tíhnul. Byl jsem v pubertě takový mladý rozlobený muž. Začal jsem dělat tady v Příbrami MUSADO. Všichni tam mluvili o MMA zápasnících, že jsou to ti největší borci. Tak jsem si říkal, proč netrénuju s nima. Nejdřív jsem začal trénovat tady v Příbrami, kde byla zavedená boxérna, ale MMA tu začínalo a bylo to spíš takový zpestření, ale i tak mě to bavilo a zaujalo. Pak jsem chodil do Prahy na školu a věnoval se tomu trochu víc.
Z Rožmitálu si se dostal až do UFC. Co by si podařilo ostatním, aby toho dosáhli?
Já jsem si naplánoval, že to udělám. Uvědomil jsem si, že musím trénovat v zahraničí. Je to pořád velký rozdíl, i když je to už u nás trochu lepší. Dřív, když někdo přijel ze zahraničí, tak tady byli Češi bití. Takže do zahraničí jsem musel proto, abych se dostal na jejich úroveň a taky se dostat do týmu s kontakty třeba na to UFC. Udělal jsem si webovky, které úplně nevyšly, protože se tolik lidí neozvalo. Nakonec si mě pozvali do Švédska, kde viděli můj zápas, abych byl partnerem pro místní hvězdu. Jejich management mě pak dostal do UFC, takže to proběhlo, jak jsem chtěl.
Pamatuješ si ten moment, kdy jsi se dozvěděl, že budeš startovat v UFC?
Pamatuju, ale ono to bylo takový pozvolný. Nejdřív to vypadalo, že by to šlo, ale to mě nechávalo docela v klidu, protože už to říkalo víc lidí. Postupně to nabíralo konkrétnější rysy, až mi přišla smlouva. Takže tam nebyl takový zlomový moment. I u té smlouvy jsem se bál, protože hrozně dlouho trvalo, než mi přišla s podpisy od lidí z UFC. Až když to oficiálně vyhlásili, tak tam byla ta radost.
Býváš nervózní před zápasem? Byl v tom rozdíl, když jsi nastupoval v UFC?
Nervózní jsem, tedy jak kdy. Během prvního zápasu jsem paradoxně ani nervozní moc nebyl. Když jsem měl poslední zápasy před UFC, tak jsem věděl, že při prohře se mi ta cesta uzavře nebo odloží, ale v tom prvním zápase jsem věděl, že i když prohraju, tak mi ještě šanci dají, takže jsem si to docela užil. V těch dalších zápasech už to bylo horší. Dřív se člověk bojí, že neví, co ho čeká a že bude bit, teď je to spíš o tom očekávání od ostatních lidí z okolí. Ten tlak je pro mě asi horší.
Má podle tebe někdo z naší země šanci se dostat do UFC?
Myslím, že jo. Hodně se mluví o Jirkovi Procházkovi. Ten na to má. On je v japonském Rizinu a ti jsou propojeni s americkým Bellatorem. Takže si myslím, že by asi spíš šel do Bellatoru, ale klidně ho můžou vzít i z UFC. Kromě něj mě úplně nikdo nenapadá, možná Patrik Kincl, ale toho asi ještě pár zápasů čeká.
Ty jsi trénoval na Floridě a vyrůstal jsi v Rožmitále. Kde se cítíš doma?
Ještě bych zmínil Prahu, kde normálně bydlím. To jsou takový tři destinace. Na Floridě to jako domov neberu, byl jsem tam 7 měsíců. Mám to tam rád, ale nijak zabydlený jsem tam nebyl. Asi se dneska víc cítím v Praze, kde mam nejvíc kamarádů.
Jak se v Americe vůbec vnímá MMA?
Všichni to tam znají. Tady, když řeknu, že dělám MMA, tak spousta lidí neví, co to je. Tam to berou jako normální sport. Fandí tomu a pořád to běží v televizi. Celkově se tam zajímají více o sporty a je jich tam větší škála. U nás se kouká hlavně na fotbal a na hokej. Ale neříkám, že je to špatně, já sám sporty v televizi nesleduju, takže to nikomu nemůžu vyčítat.
Hraješ UFC i na počítači?
Ne, nehraju. Párkrát jsem to zkoušel, ale moc mi to nešlo. Maximálně jednou za rok, když se sejdeme s kamarády. Zrovna u počítačového UFC mi hrozně vadilo, že jsem věděl, co chci dělat, ale nevěděl, co mám mačkat, aby to ta postavička udělala (smích).
A jak relaxuješ, když si potřebuje vyčistit hlavu?
Nemám nějaký plnohodnotný koníček. Spíš, že jsem s kamarády, které jsem dlouho neviděl.
Vím, že občas spolukomentuješ zápasy UFC v televizi, jak tě to baví?
To mě baví hodně. Možná bych v tom viděl i nějaký potenciál do budoucna, protože u nás to kromě Ondřeje Novotného nikdo dobře komentovat neumí. Akorát je problém, jak jsem často dlouho pryč, tak to nemůžu nějak rozvíjet. Vyžaduje to cvik a práci, aby to člověk okomentoval dobře a srozumitelně. Mám to jako takovou oddechovku, ale dovedu si představit, že bych se tomu věnoval víc.
Poslední zápas v UFC jsi prohrál. Co myslíš, že je potřeba zlepšit?
Já myslím, že ten trénink, jak ho dělám je v pořádku. Ten zápas byl určitě můj nejhorší zápas v UFC, ale jsem přesvědčený, že moje cesta je správná, jenom mi zápas nesednul. Budu pokračovat dál. Když člověk prohraje zápas, tak vždycky přemýšlí, co předělat. Prohrál jsem teď dva zápasy v řadě, což je nepříjemný. Tým určitě nechám, ale možná se víc zaměřím na psychickou přípravu. Všichni lidi, kteří se v tom pohybují, řeknou, že ta psychika patří k tomu nejdůležitějšímu, ale nikdo jí pořádně netrénuje, takže se na to chci zaměřit. Teď jsem na tom pracoval jenom trochu po Skypu s jednou psycholožkou z Čech, ale jenom občasně. Tam je prostor se hodně zlepšit.
Víš, kdy budeš mít další zápas? A jak vůbec probíhá ta příprava od chvíle, kdy se dozvíš soupeře?
Další zápas ještě nevím. Ono je to takové, že nevím, co bude. Nedá se vyloučit, že mě vyhodí, protože mám dvě prohry v řadě, protože oni se s lidmi moc nemažou.
To, jak dopředu mi řeknou, je různý. Ten zápas nemusím vzít, když nechci. Většinou to bývají tak 2 měsíce, což je tak akorát. Když se to jméno a datum dozvím, tak řeknu trenérům o koho jde. Nakoukají ho a pak ten program upravíme a zaměříme se na to, co by mi v zápase mohlo pomoct. Hodně se mění kondiční příprava, jede se víc do výbušnosti. Tréninky se zkracují a zintenzivňují.
Tip redakce: Níže si můžete prohlédnout videa z Viktorovy přípravy v USA.
Jak si začal s bojovými sporty, byl si v mládí rváč?
Rváč jsem nebyl, já se v životě mimo soutěž nebo tělocvičnu nepral, což mi nikdo nevěří, ale je to tak. Vždycky jsem k bojovým sportům trochu tíhnul. Byl jsem v pubertě takový mladý rozlobený muž. Začal jsem dělat tady v Příbrami MUSADO. Všichni tam mluvili o MMA zápasnících, že jsou to ti největší borci. Tak jsem si říkal, proč netrénuju s nima. Nejdřív jsem začal trénovat tady v Příbrami, kde byla zavedená boxérna, ale MMA tu začínalo a bylo to spíš takový zpestření, ale i tak mě to bavilo a zaujalo. Pak jsem chodil do Prahy na školu a věnoval se tomu trochu víc.
Z Rožmitálu si se dostal až do UFC. Co by si podařilo ostatním, aby toho dosáhli?
Já jsem si naplánoval, že to udělám. Uvědomil jsem si, že musím trénovat v zahraničí. Je to pořád velký rozdíl, i když je to už u nás trochu lepší. Dřív, když někdo přijel ze zahraničí, tak tady byli Češi bití. Takže do zahraničí jsem musel proto, abych se dostal na jejich úroveň a taky se dostat do týmu s kontakty třeba na to UFC. Udělal jsem si webovky, které úplně nevyšly, protože se tolik lidí neozvalo. Nakonec si mě pozvali do Švédska, kde viděli můj zápas, abych byl partnerem pro místní hvězdu. Jejich management mě pak dostal do UFC, takže to proběhlo, jak jsem chtěl.
Pamatuješ si ten moment, kdy jsi se dozvěděl, že budeš startovat v UFC?
Pamatuju, ale ono to bylo takový pozvolný. Nejdřív to vypadalo, že by to šlo, ale to mě nechávalo docela v klidu, protože už to říkalo víc lidí. Postupně to nabíralo konkrétnější rysy, až mi přišla smlouva. Takže tam nebyl takový zlomový moment. I u té smlouvy jsem se bál, protože hrozně dlouho trvalo, než mi přišla s podpisy od lidí z UFC. Až když to oficiálně vyhlásili, tak tam byla ta radost.
Býváš nervózní před zápasem? Byl v tom rozdíl, když jsi nastupoval v UFC?
Nervózní jsem, tedy jak kdy. Během prvního zápasu jsem paradoxně ani nervozní moc nebyl. Když jsem měl poslední zápasy před UFC, tak jsem věděl, že při prohře se mi ta cesta uzavře nebo odloží, ale v tom prvním zápase jsem věděl, že i když prohraju, tak mi ještě šanci dají, takže jsem si to docela užil. V těch dalších zápasech už to bylo horší. Dřív se člověk bojí, že neví, co ho čeká a že bude bit, teď je to spíš o tom očekávání od ostatních lidí z okolí. Ten tlak je pro mě asi horší.
Má podle tebe někdo z naší země šanci se dostat do UFC?
Myslím, že jo. Hodně se mluví o Jirkovi Procházkovi. Ten na to má. On je v japonském Rizinu a ti jsou propojeni s americkým Bellatorem. Takže si myslím, že by asi spíš šel do Bellatoru, ale klidně ho můžou vzít i z UFC. Kromě něj mě úplně nikdo nenapadá, možná Patrik Kincl, ale toho asi ještě pár zápasů čeká.
Ty jsi trénoval na Floridě a vyrůstal jsi v Rožmitále. Kde se cítíš doma?
Ještě bych zmínil Prahu, kde normálně bydlím. To jsou takový tři destinace. Na Floridě to jako domov neberu, byl jsem tam 7 měsíců. Mám to tam rád, ale nijak zabydlený jsem tam nebyl. Asi se dneska víc cítím v Praze, kde mam nejvíc kamarádů.
Jak se v Americe vůbec vnímá MMA?
Všichni to tam znají. Tady, když řeknu, že dělám MMA, tak spousta lidí neví, co to je. Tam to berou jako normální sport. Fandí tomu a pořád to běží v televizi. Celkově se tam zajímají více o sporty a je jich tam větší škála. U nás se kouká hlavně na fotbal a na hokej. Ale neříkám, že je to špatně, já sám sporty v televizi nesleduju, takže to nikomu nemůžu vyčítat.
Hraješ UFC i na počítači?
Ne, nehraju. Párkrát jsem to zkoušel, ale moc mi to nešlo. Maximálně jednou za rok, když se sejdeme s kamarády. Zrovna u počítačového UFC mi hrozně vadilo, že jsem věděl, co chci dělat, ale nevěděl, co mám mačkat, aby to ta postavička udělala (smích).
A jak relaxuješ, když si potřebuje vyčistit hlavu?
Nemám nějaký plnohodnotný koníček. Spíš, že jsem s kamarády, které jsem dlouho neviděl.
Vím, že občas spolukomentuješ zápasy UFC v televizi, jak tě to baví?
To mě baví hodně. Možná bych v tom viděl i nějaký potenciál do budoucna, protože u nás to kromě Ondřeje Novotného nikdo dobře komentovat neumí. Akorát je problém, jak jsem často dlouho pryč, tak to nemůžu nějak rozvíjet. Vyžaduje to cvik a práci, aby to člověk okomentoval dobře a srozumitelně. Mám to jako takovou oddechovku, ale dovedu si představit, že bych se tomu věnoval víc.
Poslední zápas v UFC jsi prohrál. Co myslíš, že je potřeba zlepšit?
Já myslím, že ten trénink, jak ho dělám je v pořádku. Ten zápas byl určitě můj nejhorší zápas v UFC, ale jsem přesvědčený, že moje cesta je správná, jenom mi zápas nesednul. Budu pokračovat dál. Když člověk prohraje zápas, tak vždycky přemýšlí, co předělat. Prohrál jsem teď dva zápasy v řadě, což je nepříjemný. Tým určitě nechám, ale možná se víc zaměřím na psychickou přípravu. Všichni lidi, kteří se v tom pohybují, řeknou, že ta psychika patří k tomu nejdůležitějšímu, ale nikdo jí pořádně netrénuje, takže se na to chci zaměřit. Teď jsem na tom pracoval jenom trochu po Skypu s jednou psycholožkou z Čech, ale jenom občasně. Tam je prostor se hodně zlepšit.
Víš, kdy budeš mít další zápas? A jak vůbec probíhá ta příprava od chvíle, kdy se dozvíš soupeře?
Další zápas ještě nevím. Ono je to takové, že nevím, co bude. Nedá se vyloučit, že mě vyhodí, protože mám dvě prohry v řadě, protože oni se s lidmi moc nemažou.
To, jak dopředu mi řeknou, je různý. Ten zápas nemusím vzít, když nechci. Většinou to bývají tak 2 měsíce, což je tak akorát. Když se to jméno a datum dozvím, tak řeknu trenérům o koho jde. Nakoukají ho a pak ten program upravíme a zaměříme se na to, co by mi v zápase mohlo pomoct. Hodně se mění kondiční příprava, jede se víc do výbušnosti. Tréninky se zkracují a zintenzivňují.
Tip redakce: Níže si můžete prohlédnout videa z Viktorovy přípravy v USA.
Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.
zdroj: pribram.cz
autor: MJ