Jaroslav Starka: Jsem v bažině, dýchám brčkem, ale věřím, že to zvládneme

Letošní sezona byla z pohledu A-týmu jako na houpačce. Jak ji hodnotíte Vy?

Za sebe musím říct, že jsme chtěli postoupit do 1. ligy. To se nám nepodařilo, takže nejsem šťastný. Ta baráž byla asi strop našich možností, byť jsme mohli skončit první. Bohužel jsme měli nějaké intermezzo čtyř pěti zápasů, kdy jsme z toho vypadli, takže nakonec z toho byla „jen“ ta barážová pozice. Baráž je za mě vždycky takové neštěstí, protože ta liga (1.liga) má za sebou přeci jen ligovou sezonu a spoustu zápasů s dobrými kluby na jiné úrovni, takže to jsme nezvládli. Za mě je to neúspěch.

Jak jste vnímal barážové dvojutkání s Pardubicemi? Mělo mužstvo na postup?

Já si myslím, že ten, kdo se přišel podívat na první zápas, tak viděl, že jsme nehráli vůbec špatně a Pardubicím jsme stačili. Sice nemá cenu říkat kdyby, ale dali jsme dvě tyče a kdyby to místo toho byly góly, všechno mohlo být jinak. Pak jsme udělali ty dvě chyby, kvůli čemuž jsme prohráli 0:2. Fotbal je v tomhle nekompromisní, z mého pohledu to bylo nešťastné utkání. Na odvetu jsem jel osobně do Pardubic, abych viděl, jak se tam město stará o fotbal. Postavili nový stadion, je tam úplně jiná atmosféra okolo toho fotbalu, město tím žije. Klobouk dolů před nimi. Oni nás přehráli a pohlídali si to. Přišlo mi, že jsme tam nejeli s taktikou vyhrát, ale neprohrát, což se mi nelíbilo. Beru to jako životní zkušenost, byť drahou.

Není ve finále vlastně zázrak, že se tým vůbec dostal do baráže, když hráči delší dobu nedostávali výplaty?

Předesílám, že jsem půl roku strávil po špitálech, takže jsme vypadli z nějakých peněz, a proto se hráčům dlužilo. I přesto ale dokázali, co dokázali a já před nimi smekám. Bylo to mužstvo bezejmenných hráčů, které dal dohromady můj kluk s Tomášem Zápotočným a Márou Niklem. Za to před nimi klobouk dolů. Hrál se slušný fotbal, ale bohužel se nepostoupilo. Musím všem poděkovat, že to vydrželi a doufám, že budeme pokračovat.

Nebylo chybou upřednostnit při hledání nového trenéra Dušana Uhrina ml. před Karlem Krejčím, který byl tehdy už také k dispozici?

Ano, to připouštím. Byla chyba vzít Uhrina. Nedomyslel jsem to a úplně se netrefil. Zodpovědnost padá na moji hlavu. Trenér si s tím mužstvem nesednul. Je to kvalitní trenér, který je ale zvyklý na jiné podmínky, než byly tady a prostě si s tím neporadil.

Z Vašeho vyjádření bylo patrné, že jste se na případný postup do 1.ligy poměrně upínal a bral jej jako spásu. Můžete přiblížit, z jakých zdrojů a v jaké výši plynou příjmy prvoligovým týmům a o kolik se liší oproti těm druholigovým?

V 1. lize jsou televizní práva, ze kterých mají jednotlivé kluby 10 - 12 milionů ročně, zatímco druholigové kluby mají z televizních práv 2,4 milionu. To je samozřejmě velikánský rozdíl. Z toho titulu by se mi určitě líbilo víc hrát 1. ligu, kde je na čem stavět. Ten rozdíl mezi oběma ligami je tedy zhruba 10 milionů.

Chápu, že se jedná o poměrně významný rozdíl. Je však potřeba současně zmínit, že náklady na 1. ligu jsou také o dost vyšší než ve 2. lize. Tým by musel bezpochyby výrazně posílit, aby mohl být konkurenceschopný, nemluvě o potřebném zázemí. Nebyl by tedy konečný finanční efekt podobný?

To nejsem takhle schopný říct, je to věc názoru. Věřím, že by se nám povedlo dát dohromady takový tým, který by byl konkurenceschopný. Dřív jsem mohl udělat jednoho dva hráče ze Sparty nebo ze Slavie, viz Horst Siegl či Šmejkal, kteří brali nějaké peníze a my jsme jim mohli něco poskytnout. Dneska nikoho takového neuděláte, protože na to ty peníze nemáte. Ve Fortuna lize jsou hráči, kteří berou milion i víc. Já si ale nemyslím, že má liga takovou úroveň. Přesto věřím, že bychom poskládali slušný tým.

Dlouhodobý nedostatek financí se čím dál víc propisuje i na stavu zdejšího fotbalového areálu. Umělá tráva na tréninkovém hřišti potřebuje výměnu, stav povrchu na hlavním hřišti také není dobrý, úroveň kabin, šaten i zázemí nedoznala výraznějších změn už dobrých 20 let. Pokud se nic nestane, spadne vám to tu za chvíli na hlavu. Posunula se v tomto kontextu nějak diskuse se zástupci města ohledně možného odkoupení areálu?

My jsme načrtli nějaké možnosti a já doufám, že budeme s městem jednat, jestli by to nekoupilo a nějak se na tom nepodílelo. To je ale otázka jednání, které doufám, že nastane. Jinak co se zázemí na fotbal týče, to je myslím v pořádku. Pokud to na vás dělá dojem, že nám to spadne na hlavu, tak já doufám, že snad ne (směje se). Souhlasím ale, že ty travnaté plochy utrpěly nedostatkem finančních prostředků. Teď to doháníme. V neděli jsme zavřeli hřiště a nastupuje firma, která je za pár set tisíc korun dá před začátkem nové sezony do pořádku. Potřebuje to taky nějakou údržbu a tu jsme udělali. Jedná se ovšem o mých pár set tisíc korun, které jsem musel vzít ze svého, protože mi je nikdo nedá. Podpora města je nulová, přestože zde trénuje 250 - 300 dětí. Doufám, že tohle se změní a dotaci, která měla přijít od města už v dubnu, nakonec dostaneme (pozn. autora – klub nepodal správnou žádost).

Stále dokola se diskutuje o tom, jak moc by vám město Příbram mělo finančně pomáhat. Myslím, že toto téma Příbramáky celkem rozděluje. V minulosti jste nad rámec standardní dotace dostávali od města i poměrně významné finanční dary, čímž se celková částka vyšplhala kolikrát na cca 10 milionů Kč ročně. Tomu je zdá se konec, současné zastupitelstvo odmítá cokoliv nad rámec běžné dotace. V únoru jste chtěli požádat na zastupitelstvu o finanční výpomoc ve výši 7 milionů Kč, ale nakonec jste svou žádost stáhli. Tušili jste, že by neprošla?

Já myslím, že tohle město nám nad rámec stanovených dotací nikdy nic nedávalo. Celou dobu, ať už tu byla jakákoliv strana, nám dávala na fotbal necelých 7 milionů Kč. Z toho bylo 5 milionů na mládež a 1,95 milionu na údržbu stadionu. Pouze v určitém období, když město získávalo peníze navíc z hazardu, se udělala dohoda, že 30 % z těchto výnosů půjde na sport. Tím pádem jsme se dostali na celkem 9,25 milionu Kč, deset to nebylo nikdy. Samozřejmě jak máte všechny ty dotační tituly účelově vázané, tak hledali nějakou cestu, jak nám to dát, a proto jsme je dostali třeba i darem. Je to ale hodně politické rozhodnutí. Pravdou je, že podpora fotbalu, který vede Starka, každému nevoní a já to respektuji. Mám rád fotbal, stál mě spoustu peněz. Město tady ten fotbal buď chce mít nebo nechce. Jak už jsem zmiňoval, sportuje tu 250 - 300 dětí a když je chtějí mít na ulici, aby fetovaly nebo dělaly nějaké nesmysly, tak to třeba tak dopadne. Jediné, co mě v podstatě udržuje u fotbalu, je tady ta mládež, které mi je líto. Jinak to nemá smysl dělat, protože bez peněz od města to je zkrátka neudržitelné.

Co se týče té finanční výpomoci ve výši 7 milionů Kč, opozice, která tu má nějakou sílu, se postavila proti. Řešily se naše dluhy a další věci. My jsme nechtěli s nikým válčit, tak jsme to stáhli. Čekali jsme, jak to město vyřeší, ale nevyřešilo nic. Vždycky se najde nějaký důvod, proč to nejde. Dneska mají moc v rukou úředníci, kteří vše řídí. Pro mě je těžko pochopitelné, že na divadlo se dává ročně 30 milionů Kč, protože to je příspěvková organizace, zatímco fotbalu nic. Je mi z toho smutno, ale nemůžu s tím nic dělat. Proto jestli tady bude fotbal dál, je spíš otázka na městské zastupitele. Za mě to je tak, že oni tady ten fotbal nechtějí a nic pro něj neudělají, a proto jsme tam, kde jsme.

Když jsme u těch financí, můžete prozradit, jak velký je celkový dluh klubu? Spekuluje se o částce 60 - 80 milionů Kč.

Já bych o dluhu nemluvil. Dluhy má asi každá společnost, která nějakým způsobem podniká, pokud není v plusových číslech. Fotbal ale není fabrika, kde se něco vyrábí a člověk si spočítá potřebnou marži a zisky. Ve fotbale se žádné zisky nepočítají, tam neustále jenom cpete peníze, které se utratí. My jsme žili roky z prodeje hráčů, teď se to trochu zastavilo. Hrajeme jen 2. ligu, zájem je trochu menší. My se z toho zkoušíme nějakým způsobem dostat a já věřím, že to nakonec zvládneme. O přesné výši závazků ale nechci mluvit.

Neutěšená situace v klubu má velmi negativní dopad i na mládežnický fotbal. Starší dorostenci U19 obsadili letos beznadějně poslední místo v celostátní lize s pouhým jedním bodem a budou tak společně s mladším dorostem U17 hrát příští rok nižší soutěž. Zvenku to bohužel vypadá, že FK Příbram je takový Titanik, který se postupně potápí a kapitán v podobě majitele zůstává jako poslední na palubě. Jak to vnímáte?

Nepřipadám si jako na Titaniku. Ten se potopil, což já nechci, aby se zde fotbal potopil. Z naší mládeže nemám samozřejmě žádnou radost. Usilovně teď hledáme nového šéftrenéra mládeže, protože to je věc, která mě nejvíc trápí, aby dal tu mládež někdo dohromady. Je tu několik dobrých kluků trenérů, kteří se snaží, aby to fungovalo dál. I tady se samozřejmě odrážejí peníze, resp. jejich nedostatek. Dnes je to zkrátka trochu jinak, než to bylo dřív. Dřív vám trénovali tátové těch kluků za pár tisíc a nějak to fungovalo. Dneska musíte mít licencovaného trenéra, který bere desítky tisíc korun, pokud vůbec přijde. Jsme v situaci, kdy to je hodně nepříjemné. Nejsem šťastný z té situace a děláme maximum, aby se to zlepšilo, protože jediné, co vás drží nad vodou, je ta mládež.

Nedávno vyšlo najevo, že Etická komise FAČRu vyměřila klubu finanční trest 20 tisíc korun v souvislosti s prohranou arbitráží kvůli tomu, že mládežnický trenér akademie nedostal zaplaceno. Další budou nejspíš následovat. Mimo finančního postihu to pro vás znamená také zákaz přestupů pro A-tým. Jak tedy vidíte další budoucnost klubu?

To je otázka, kterou řešíme denně. Vždycky, když vám etická komise něco vyměří, tak to musíte zaplatit, abyste se z toho dostal. Není to první případ, bude jich možná dalších deset, dvanáct, patnáct, nevím a my je (dluhy) musíme postupně splácet a s tím se nedá nic dělat. Víme, komu dlužíme, kde a kolik a postupně to řešíme. Já věřím, že tenhle konkrétní problém stihneme vyřešit včas, aby sem mohli přijít ti kluci, které chceme udělat (podepsat).

Se vším se pereme, jak můžeme. Jdeme hrát 2. ligu, věříme že všechny diskutované problémy vyřešíme ke spokojenosti všech a chceme jí vyhrát. Bez toho bych to nemohl dělat. Já jsem válečník, i když už trochu starší. Jsem v bažině, dýchám brčkem, ale určitě se budu prát o život a věřím, že to zvládneme.