Jarní přežití v Brdech. Nejsou hlášeny žádné ztráty na životech
17. dubna 2018 (06:15)
Na víkend 14.–15. dubna 2018 byla naplánována první akce nového ročníku nekomerčního vzdělávacího Projektu Survival – Jarní Survival 2018 Brdy. Projekt organizuje Michal Janoušek, bývalý důstojník Armády ČR, mezinárodní instruktor izraelské sebeobrany Krav Maga - Kapap, velký propagátor první pomoci a také lektor dovedností nutných k zvládnutí krizových situací (survival). Cílem projektu je připravit člověka reagovat na mimořádné situace. Projekt zahrnuje také výměnu zkušeností a znalostí z oblasti přežití v přírodě mírného pásma v jakémkoli ročním období.
Akce začala v sobotu v 10 hodin dopoledne, kdy se sjelo všech 12 účastníků na místo srazu v Dobříši. Zde u rybníka Papeže dostali všichni prvotní instrukce, byli rozděleni do čtyř tříčlenných družstev a začalo školení práce s mapou a buzolou, aby se všichni zorientovali a věděli, kde přesně jsou.
Akce začala v sobotu v 10 hodin dopoledne, kdy se sjelo všech 12 účastníků na místo srazu v Dobříši. Zde u rybníka Papeže dostali všichni prvotní instrukce, byli rozděleni do čtyř tříčlenných družstev a začalo školení práce s mapou a buzolou, aby se všichni zorientovali a věděli, kde přesně jsou.
Poté následoval přesun s veškerým vybavením na trnovskou cestu, která spojuje turistickou značkou Dobříš s rozhlednou Studený vrch na hřebeni Brd. Zde postupně družstva musela splnit několik úkolů. Prvním byla přeprava raněného člena týmu i s jeho výbavou na vzdálenost několika stovek metrů, což účastníky svou náročností zaskočilo. Následoval další úkol v podobě co nejpřesnějšího naměření 50 metrové vzdálenosti na cestě. Rozdíl v odchylkách družstev byl dle použité metody měření téměř 2 metry, což je dost velká nepřesnost. Následně byli účastníci poučeni, jak příště dokázat v přírodě mnohem přesněji určit jakoukoli vzdálenost, kterou urazí. Závěrem tohoto bloku bylo povídání o azimutu pochodové osy, který si vzápětí všichni vyzkoušeli, neboť dostali směr a vzdálenost dalšího stanoviště, s úkolem přepravit se terénem. Toto stanoviště nakonec nalezla pouze tři ze čtyř družstev. Po dosažení tohoto prvního cíle byl určen další, skrývající se na vrcholu Studeného vrchu. Tam se měla družstva dostat co nejrychleji. Závod to byl opravdu pekelný a výsledné rozdíly prvních třech družstev, i přes různě zvolené trasy, téměř zanedbatelné.
Odměnou všem byl výhled z rozhledny Studený vrch. Díky dokonalé viditelnosti byl rozhled téměř po celých Čechách. Dobrodruzi si prohlédli nejbližší okolí Českého krasu a Karštejnska, ale i Temelín (vzdálený 70 km), Milešovku (90 km), Bezděz (100 km) nebo masív Krkonoš, Krušných hor či Šumavy, jejichž vzdálenost překračuje 100 km.
Ze Studeného vrchu postupovaly týmy na vrchol Hradce a cestou opět trénovaly orientaci a navigaci v terénu pomocí těch nejjednodušších metod, bez mobilních aplikací a jiné techniky. Připravily se tak na případný blackout, který způsobí výpadek mobilních sítí či válečný stav, kdy GPS lokalizace bude omezená pro potřeby armády a pro ostatní uživatele přestane být dostupná.
Ze Studeného vrchu postupovaly týmy na vrchol Hradce a cestou opět trénovaly orientaci a navigaci v terénu pomocí těch nejjednodušších metod, bez mobilních aplikací a jiné techniky. Připravily se tak na případný blackout, který způsobí výpadek mobilních sítí či válečný stav, kdy GPS lokalizace bude omezená pro potřeby armády a pro ostatní uživatele přestane být dostupná.
Na vrcholu Hradce rozbili unavení bojovníci o život tábor. Jednotlivá družstva byla odměněna dle svých výkonů a výsledků potřebnou dávkou potravin a konečně se mohli účastníci akce najíst. To byl pravý boj o přežití - plnit úkoly a nevědět, kdy budete moci pojíst či zda dostanete vůbec něco k jídlu.
Díky tomu se účastníci seznámili s armádními stravními dávkami potravin a zjistili, co obsahují a jak takové jídlo chutná. Následovalo zbudování přístřešků pro noční bivak, které každý pojal po svém – někdo ve spacáku pod širákem, někdo budoval sofistikované přístřešky dle příruček přežití a někdo se jen zahrabal do celty, suchého listí a spal.
Díky tomu se účastníci seznámili s armádními stravními dávkami potravin a zjistili, co obsahují a jak takové jídlo chutná. Následovalo zbudování přístřešků pro noční bivak, které každý pojal po svém – někdo ve spacáku pod širákem, někdo budoval sofistikované přístřešky dle příruček přežití a někdo se jen zahrabal do celty, suchého listí a spal.
Po noci a survivalové snídani, vyrazili novodobí Robinsoni na finální pochod. Prvních 3,5 km bylo vedeno po vrcholu hřebenu, tudíž velice náročným kamenitým a lesním terénem, kde se tu a tam setkali s divokými prasaty či srnčí zvěří. Účastníci v tomto nesnadném postupu trénovali udržení pochodové osy (azimutu) tak, aby zvládli co nejefektivněji dojít k cíli za jakékoli situace a podmínek. To se také povedlo. Pak už stačilo jen seběhnout ze Stožce zpět do Dobříše, kde byl cíl akce.
Celkově tedy za 26 hodin na bojišti ušli účastníci projektu něco málo přes 30 km s několika stovkami metrů převýšení nahoru i dolů. Mnozí z nich byli při návratu do Dobříše šťastní, že jejich utrpení skončilo. Přesto, nešlo o utrpení, ale o to, aby si každý odnesl maximum zkušeností pro případné přežití v mimořádné situaci ve volné přírodě. Tento cíl projekt určitě splnil a mnozí byli zcela nadšeni tím, co vše se dozvěděli a co si vyzkoušeli v praxi. Další podobné akce budou probíhat v létě, na podzim a v zimě. Jsou otevřené zájemcům z řad veřejnosti a nejsou nutné žádné předchozí znalosti či dovednosti.
Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.
zdroj: Michal Janoušek
autor: jk