Jan Skopeček: Z Hořovic do Příbrami to mám nedaleko a znám ji tedy mnohem více než jiná města ve Středočeském kraji

Pojďme vás na úvod našeho rozhovoru trochu představit. Odkud pocházíte, co jste vystudoval, jaké je vaše rodinné zázemí a jak jste se dostal k politice?
Narodil jsem se v Hořovicích. Tam jsem vyrůstal, prožil dětství, narodily se tu i moje děti. I když mě práce často drží v Praze, teprve když se vrátím do Hořovic, tak se cítím skutečně doma. Považuji se za středočeského patriota. Vzděláním jsem ekonom, už střední škola, na kterou jsem chodil v Berouně, byla ekonomického zaměření, po maturitě jsem pokračoval se studiem ekonomiky a managementu na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, kde jsem odpromoval v roce 2004 a následně jsem ještě vystudoval hospodářskou politiku a správu na Národohospodářské fakultě Vysoké škole ekonomické v Praze, kde jsem studium ukončil v roce 2006. Na téže fakultě jsem pak později vystudoval i doktorský studijní program. Co se politiky týče, tak k té mě dostal můj zájem podílet se na věcech, které se kolem mě dějí. Ten mě dodnes neopustil.

Do politiky jste vstoupil velmi mladý, což je relativně neobvyklé. Už ve 22 letech jste kandidoval za ODS do hořovického zastupitelstva. Proč jste si vybral zrovna nejistou a mnohdy i nevděčnou dráhu politika?
Vážím si veškeré poctivé práce, a to jak v soukromém, tak ve veřejném sektoru. Určitě platí, že politická dráha a kariéra je velmi nevyzpytatelná a nejistá. Nicméně, nejsem ve věku a nemám ani takový životní naturel, že bych potřeboval mít absolutní jistotu a nebyl schopen nést jitou míru rizika, která k politice patří. Na dráhu politika jsem se dal prostě proto, že jsem nebyl spokojený s tím, jak u nás tehdy pravice oslabovala a místo toho začínala dominovat snaha státu vše regulovat, zasahovat čím dál více do našich životů, přerozdělovat stále více peněz přes státní rozpočty, sekat dluhy. V takové zemi žít nechci, nechci, aby v takové zemi žily moje děti. To je hlavní motivace, proč jsem do politiky vstupoval a proč ji dělám. Kandidovat jako mladý do zastupitelstva Hořovic byla logická volba. Jsem zastáncem toho, že člověk má jít nejen v politické kariéře krok za krokem a sbírat zkušenosti, aby uspěl v pozici vyšší. Rychlé kariéry většinou, i v politice, dopadají špatně.

Máte za sebou několik volebních období jak v komunální politice v Hořovicích, tak i v zastupitelstvu Středočeského kraje. Když tyto dvě politické úrovně porovnáte, v čem se nejvíce liší a co mají shodného?
Komunální politika na úrovni města velikosti Hořovic je specifická tím, že věci řešíte s lidmi, kteří jsou často vašimi sousedy a někdy i přáteli. Navíc máte jako komunální politik nejblíže k voličům, protože opět jsou to lidé, s nimiž žijete v jednom městě. Krajská politika je složitější, jelikož už máte širší působnost v tom, že neřešíte jen problémy, k nimž máte osobně blízko, ale i problémy v úplně jiných městech na druhém konci kraje. Do jisté míry je krajská politika profesionálnější, není tolik postavena na nadšencích a místních patriotech jako ta komunální, máte k dispozici širší úřednický aparát, ale na konci dne na obou úrovních musíte rozhodovat tak, aby to bylo přínosné pro lidi, ať už „jen“ v obci nebo městě, nebo v kraji. Protože to jsou oni, kdo jednou za čtyři roky vaši práci zhodnotí ve volbách.

Z mého pohledu je funkce městského zastupitele potažmo radního mnohem více nevděčná než pozice na kraji, kde je na vás pocitově méně vidět. Jak to vnímáte vy?
Tohle je přístup, který se vám v politice může jen vymstít. Pokud berete svou roli politika jako někoho, kdo se někam uklidí, není ho čtyři roky vidět, a jen pobírá erární peníze za funkci, tak bych asi raději doporučil orientovat se na jinou kariéru. Politika nejde dělat bez setkávání s voliči, otevřenosti jejich podnětům a zpětné vazbě. A ano, ta někdy nebývá úplně pozitivní, ale to musíte skousnout. Jako městského nebo obecního zastupitele vás to občas o něco více mrzí, protože vám občas nepříjemné věci říkají vaši sousedé, pro které nejste jen pán v obleku někde na úřadě, ale možná o to cennější pak ta kritika je a motivuje vás někam se ve své práci posunout a pracovat i sám na sobě.

Vy jste na kraji působil nepřetržitě v letech 2004 až 2020, tedy dlouhých 16 let. Zastával jste zde různé pozice, dosavadním vrcholem bylo roční působení na pozici radního pro oblast vzdělávání a sportu. Co byste vypíchnul, že se vám nejvíce povedlo?
Převzal jsem resort školství na kraji v nedobrém stavu. Předchozí vedení v čele s ČSSD s Davidem Rathem školám sebrala peníze, které si šetřily na malé opravy a investice, z krajského rozpočtu pak investovali maximálně do nemocnic, kde část peněz navíc ukradli a na školy už se nedostávalo. Zdědili jsme školy ve velmi podinvestovaném stavu. Prosadil jsem velmi razantní nárůst finančních prostředků právě na investice do středních škol. Se svými kolegy jsme také změnili systém financování a fungování tzv. sportovních center mládeže, prostřednictvím kterých kraj podporuje talentovanou sportovní mládež, aby se posovala dál a byla šance, že z nich vyrostou jednou špičkoví reprezentanti. Zaměřovali jsme se i na zvýšení kvality výuky, která nebyla ve všech školách úplně ideální.

Z pozice jedničky kandidátky SPOLU se ucházíte o post hejtmana Středočeského kraje. Místní občany bude jistě zajímat, jak máte nastudovanou problematiku našeho města a regionu? Co myslíte, že je největší brzdou rozvoje Příbrami?
Bydlím v Hořovicích, do Příbrami to mám nedaleko a znám ji tedy mnohem více než jiná města ve Středočeském kraji. Problémem Příbrami je, že se stále vylidňuje. Tento proces, který logicky s útlumem těžby po roce 1989 nastal, ještě zcela neskončil. Přitom podle mého názoru má Příbram potenciál na to, aby se ten trend zvrátil. Tomu může pomoci kraj tím, že tu budou kvalitní střední školy, sportovní zázemí, kulturní vyžití. Myslím, že při spolupráci města a kraje na investicích do těchto oblastí se v tom dá udělat velký kus práce.

Většinu měst v České republice, Příbram nevyjímaje, trápí velký nedostatek dostupného bydlení pro mladé. Municipality se do developmentu na městských pozemcích příliš nehrnou, soukromí investoři koncentrují své projekty téměř výhradně do Prahy, kde je vyšší kupní síla. V čem je podle vás hlavní problém? Proč se město do podobných projektů nechce pouštět a může v tom kraj nějak pomoci?
Výstavba bydlení je bohužel celostátní problém, který zastupitelé a radní v obcích a krajích nevyřeší, ani kdyby chtěli. Bohužel i na parlamentní úrovni se ukazuje, že řešení není jednoduché a kompromisy se občas hledají těžko. Co je ale pravda je to, že Středočeský kraj má v tomto ohledu vzhledem k blízkosti Prahy poměrně nevděčnou roli. Velcí developeři se soustředí na výstavbu projektů v Praze, maximálně ještě na jejím okraji. Nicméně bytová situace v Praze je taková, že krajská města s dobrým dopravním spojením začínají být atraktivním cílem jak developerů, tak hlavně lidí, kteří hledají bydlení. V tomto ohledu se na úrovni kraje dá pracovat na tom, aby byl Středočeský kraj atraktivním a dobrým místem pro život. Ostatně právě to je něco, na co bych se rád jako hejtman zaměřil, abychom nebyli bráni jen jako nějaká noclehárna pro ty, kteří za prací dojíždí do Prahy, ale jako dobrá adresa sama o sobě, s výhodami, které vám život ve velkém městě neposkytne. Potřebujeme developery nalákat do našeho regionu, aby se nabídka bydlení zvýšila. Představa, že města a obce zvládnou výstavbu bytů efektivněji a levněji než privátní sektor, je opravdu velmi naivní. Výstavba přitom musí probíhat tak, aby byla v souladu s budováním infrastruktury. Aby nebyl nedostatek míst ve školkách a školách, aby byl dostatek vody, míst k parkování apod.

Příbram také hodně trápí nedostatek sportovišť a průtahy okolo výstavby nového aquaparku. Společným jmenovatelem obou oblastí jsou omezené zdroje. Existuje cesta, jak by na některých těchto projektech mohl finančně participovat i kraj?
Sám jako celoživotní aktivní sportovní nadšenec vnímám, jaký problém to je. Sport bych rozhodně chtěl podporovat, jelikož má v životě nezastupitelné místo. Lidé, kteří se v kraji věnují vedení sportovních klubů, obzvláště těch, které se soustředí na výchovu dětí ke zdravému pohybu, jsou srdcaři, jejichž práce si neskutečně vážím. Přijde mi proto logické, je na krajské úrovni podpořit. Jedna věc je podpora sportovních organizací, druhá věc pak nákladné projekty výstavby nových sportovišť. I tam bych ale rád hledal řešení, která přispějí k rozvoji sportu ve Středočeském kraji, byť předem vím, že jednoduché to nebude. Cestou je například budovat sportovní haly u středních škol, které kraj zřizuje. Takovou investici pak nevyužívají jen samotné školy, ale poskytují zázemí i místním klubům a veřejnosti.

Pozitivní vývoj a vliv kraje vidíme v poslední dekádě u okresní nemocnice Příbram, která díky dotacím prochází výraznou modernizací, podobně jako řada jiných měst v kraji. Trochu paradoxně v tomto kontextu vyznívá fakt, že kraj není ochoten zahrnout zdejší nově vybudovaný domov pro seniory do své sítě a město tak musí hradit provoz zařízení kompletně ze svého. Zasadil byste se jako hejtman o nápravu této křivdy z pohledu Příbramáků?
Pocházím z Hořovic, kde máme domov pro seniory a DPS zřizovaný městem a rovněž ho hradíme z vlastního rozpočtu. Není v silách kraje veškeré podobné instituce v kraji, které leckde zřizují i města, vzít pod svá křídla. Kraj to musí dělat spravedlivě tak, aby jeho síť byla rozprostřená po celém kraji podobně. Ale určitě se na specifický případ příbramského domova pro seniory podívám. Pokud bych tam nespravedlnost viděl, určitě bych to řešil. Kraj bude muset vzhledem ke stárnutí společnosti budovat nové kapacity v sociálních službách. To bude velký úkol pro další vedení kraje.

Jak hodnotíte dosavadní práci současné hejtmanky Petry Peckové?
Zařekl jsem se, že budu v předvolební kampani před krajskými volbami vystupovat pozitivně a budu se snažit uspět lepším programem. Ten jsem přesvědčen, že jako koalice Spolu máme. Mám pocit, že jak paní hejtmanka Pecková, tak pan Helebrant z hnutí ANO v kampani řeší a vyčítají si pouze minulost, tedy předchozí éru paní hejtmanky Jermanové, ANO zase vytahuje Dozimetr. Věcná témata, pozitivní program, kam Středočeský kraj v dalších čtyřech letech posunout, od nich moc neslyším. Tím se my lišíme, snažíme se lidem představit program, projekty, které chceme v kraji prosadit. Nemyslím si, že by kraj fungoval v posledních letech výrazně špatně, spousta věcí se naopak povedla. Nicméně potenciál má kraj podle mě větší, než dnes dokáže využít. Pokud bych měl říci alespoň jednu negativní věc, tak bych paní hejtmance vytkl z mého pohledu trochu liknavost v řešení dopravní situace v kraji, obzvláště na příjezdu do Prahy, kde bych na jejím místě aktivněji jednal s vedením hlavního města a městských částí o tom, aby neházeli Středočechům klacky pod nohy. Nejde o žádné lidi druhé kategorie, ale o doktory, policisty, učitele nebo úředníky, kteří se denně podílí na chodu Prahy a opravdu si nezaslouží, aby jen kvůli tomu, že nebydlí v Praze museli stát v kolonách. Nicméně já tu nejsem od hodnocení působení paní hejtmanky, to je úkol pro voliče ve volbách.

Proč by vaší koalici SPOLU měli lidé volit a jaké by byly vaše priority, kdybyste volby vyhráli a vy získal post hejtmana?
Kandidátku SPOLU tvoří zkušení lidé, za které hovoří výsledky její práce, v tom je její největší síla. Máme na kandidátce dvacet starostů, a pak tam jsou i místostarostové a komunální politici, stejně jako inspirativní osobnosti, které napříč krajem něco dělají pro druhé. Nabízíme kompetentní lidi, kteří mají blízko k voličům a prokázali, že umí jejich problémy řešit. Ostatně na kandidátce nalezneme i současné radní, kteří významně za uplynulé čtyři roky přispěli k tomu, že se podařilo kraj postavit na nohy, což bylo naším předvolebním slibem před minulými volbami. Nyní je potřeba na jejich práci navázat a dát ony nohy ještě více do pohybu. Naší prioritou je odpovědný rozvoj kraje a investice do budoucnosti, obzvláště pak v oblastech dopravy, zdravotnictví a školství. To jsou klíčové věci, které vychází z každodenních potřeb Středočechů.

Máte při všech svých funkcích a mnoha povinnostech vůbec prostor pro sebe, rodinu a své přátele?
Jako politik mám času na rodinu, přátele a koníčky méně, než bych chtěl, ale to je něco, co může říct třeba i každý lékař, policista nebo hasič. Musím se svým časem umět efektivně nakládat a když už jsem s rodinou nebo dělám něco, co mě baví, o to více si to naplno užívám a mohu u toho pomyslně „vypnout“ a relaxovat. Politik má tu výhodu, že rodina je pro něj zdrojem nevyčerpatelné inspirace, protože řeší ty samé problémy, jako všechny ostatní rodiny. Hledání dobrého doktora, míst ve školkách a školách pro děti, volnočasové aktivity, a s tím spojené dojíždění. Těší mě, že jako politik můžu aktivně pracovat na tom, abych lidem i své rodině tyto záležitosti co nejvíce usnadnil a ušetřený čas jsme pak mohli trávit tím, co nás skutečně baví a naplňuje.