Jak vypadá noc na příbramské záchytce: Zatím si stěžoval jen jeden člověk

Díky 3,5milionové dotaci od Středočeského kraje byl provoz příbramské záchytné stanice rozšířen na tři dny v týdnu. Od dubna je otevřeno i ve čtvrtek. Všechny dny od 20 do 8 hodin. „Máme vysledováno, že nejvíc příjmů připadá na druhou polovinu měsíce, může souviset s tím, že v tuto dobu jsou lidé více při penězích, výplata i dávky bývají na účtech.“ doplňuje Jana Klímová, která má provoz záchytky na starosti.

O klienty tohoto „nedobrovolného hotelu na jednu noc“ se stará lékař, všeobecná či praktická sestra a dva sanitáři nebo ošetřovatelé. Většina zdejších zaměstnanců pracuje standardně v příbramské nemocnici, služby na záchytce mají jako přivýdělek. Nocleh vyjde na 3000 korun v případě, že je platba uhrazena do sedmi pracovních dnů, pokud je tato lhůta překročena, na 3500 korun. Na rozdíl od hotelu se pobyt nikdy nerezervuje předem a na „recepci“ prakticky vždy „hosty“ doprovodí policisté. Některé si vyzvednou na urgentním příjmu nemocnice.

Mezi klienty dlouhodobě a významně převažují muži. V loňském roce mělo 62 % nuceně střízlivějících trvalé bydliště v okrese Příbram, přímo ve městě pak čtvrtina ze všech klientů. Desetina byla ze Sedlčanska, Dobříšska a Březnicka. Zhruba 8 % klientů mělo trvalé bydliště na Berounsku, 11 % v okrese Praha západ, z ostatních měst a obcí ve Středočeském kraji pak pocházelo 9 % klientů. Občas se tu objeví i ti, kteří to s alkoholem či jinými návykovými látkami přehnali v okrajových oblastech Jihočeského a Západočeského kraje. Tato situace nastává, když záchytné stanice v těchto oblastech mají naplněnou kapacitu. Téměř třetina všech klientů za rok 2023 měla trvalý pobyt na ohlašovnách obcí.

Pocit, že by se do Příbrami právě skrze pobyt na záchytné stanici hromadně stahovali bezdomovci z jiných měst, vedoucí příbramské záchytky nemá. “Evidujeme, odkud a kým k nám byl daný člověk dopraven, tj. kde se reálně v době zachycení zdržoval. Řekla bych a naše statistiky tomu nasvědčují, že příbramská záchytka spíš přijímá a řeší lidi bez domova, kteří se v Příbrami v době zachycení již pohybovali. Mezi našimi klienty samozřejmě jsou lidé bez domova, které k nám dopraví z jiných obcí a měst. Ti se pak ale vrací zpět, ke své komunitě. Lze to vysledovat z opakovaných pobytů, kdy k nám tytéž lidi znovu a opět eskortují policejní složky např. z Březnice, Hořovic, Rožmitálu, aj. vysvětluje Jana Klímová a dodává: „Zároveň nemůžeme vyloučit, že v průběhu let a spíš v jednotkách případů k této situaci mohlo dojít. Určitě by bylo zajímavé data porovnat.“

Právě bezdomovci se na záchytnou stanici často vrací. Buďto pod vlivem alkoholu narušují veřejný pořádek nebo si ve stavu mnohdy těžké opilosti způsobí nějaké zranění nebo zůstanou bezvládně ležet venku. Po vyšetření a vyloučení závažnosti stavu či zranění jim záchytka, zajistí nezbytnou péči a bezpečné vystřízlivění. Tito lidé ale většinou péči neuhradí. Celkem je neplatičů 58 %. Velmi problematické je i vymáhání platby od cizinců. Těch je ale minimum. Z průměru nikterak nevybočují ani občané Ukrajiny. Mírně se počet ukrajinských klientů záchytné stanice zvýšil jen na počátku války, v roce 2022.

Jak to na záchytce vypadá a co vás čeká, když se tu ocitnete

Záchytná stanice je od roku 2016 provozována Centrem sociálních a zdravotních služeb Příbram v prostorách areálu II Oblastní nemocnice Příbram. Je zde pět lůžek pro muže a tři pro ženy. Zdejší prostory jsou zařízeny účelně. Každá „ložnice“ má u sebe moderně zrekonstruované sociální zařízení – sprchu a toaletu. K pití je k dispozici po celou noc čistá voda.

Postup příjmu je následující: Klient je nejprve vyšetřen lékařem. Je mu provedena orientační dechová zkouška na alkohol. K dispozici tu jsou i testy na drogy ze slin. Pokud byl předtím již vyšetřen v nemocnici a podstoupil odběr krve, výsledky putují sem. Často se ale stává, že jsou v době příjmu rozdílné, protože od momentu odběru již uplynula určitá doba. Proto probíhá orientační měření hodnot alkoholu a klinické vyšetření přímo na záchytné stanici.

Zákon nestanovuje hraniční hodnotu objemu alkoholu v krvi pro příjem na záchytnou stanici. Vše závisí na posouzení lékařem záchytky, kdy se v úvahu vedle naměřených hodnot alkoholu bere také klinický stav a okolnosti zachycení, tj. projevy chování člověka v podroušeném stavu. Zejména nakolik je tento stav ohrožující pro něho samého, jiné osoby, zda se například chová agresivně, ničí majetek nebo narušuje veřejný pořádek.

Hodnota kolem 5 promile u mužů a 4,5 promile u žen už je ale riziková a zaslouží si zvýšený dozor nebo, pokud ošetřující lékař vyhodnotí, že to klinický stav vyžaduje, odmítnutí přijetí a převoz do nemocnice. Na záchytku nelze přijmout člověka ohroženého selháním základních životních funkcí, v bezvědomí, se zraněním nebo onemocněním, které vyžaduje vyšetření a ošetření v nemocnici. Klienty ale zaměstnanci záchytné stanice tak jako tak monitorují po celou dobu jejich pobytu. Může se stát, že někdo zneklidní začne sebe nebo někoho dalšího ohrožovat nebo se změní jeho zdravotní stav. Kamery, které jsou v jednotlivých pokojích mají i zvukový přenos na stanoviště zdravotníků. Záchytná stanice také nesmí přijmout ani člověka mladšího 15 let. Starší teenageři tu skončit mohou.

Po lékařském vyšetření jsou klientům uschovány osobní věci, o nichž je učiněn záznam, cennosti jsou uzavřeny do trezoru. To se děje ještě pod dohledem policie. Většinou výtržníka doprovází dva policisté, někdy i tři.

Následuje očista klienta, v případě, že je potřeba ji provést. Méně podroušení ji zvládnou sami či pod dohledem pracovníků záchytné stanice. Ostatní s jejich pomocí. Klienti dostanou náhradní oblečení v podobě klasického nemocničního empíru a putují na lůžko. Muži a ženy spí odděleně. Pokud se chovají agresivně, mohou být použity mechanické kurty nebo úchopy. K této praxi se ale přistupuje pouze za určitých okolností, kdy nebezpečí nelze odvrátit jiným způsobem. „Musí se o tom vést záznamy, evidence a musí to schválit lékař. Kurtuje se jen na dobu nezbytně nutnou, ve stabilizované poloze a s častými intervaly kontrol. Vždy, za všech okolností se ale k lidem snažíme chovat lidsky,“ vysvětluje vedoucí záchytky. Klienty se zpravidla daří zklidnit slovně. V průměru na kurtech skončí 16 lidí za rok. Většina ale nakonec v klidu usne.

„Jednou nám odněkud od Prahy přivezli nějakého manažera, který byl tak opilý, že absolutně ztratil kontrolu nad svým chováním. Rval se, zápasil s policisty. Jednoho pozvracel, druhému pomočil nohavice a boty. Ani náš personál – dva silní chlapi – téměř nebyli schopni ho zpacifikovat. S pomocí policie se to nakonec podařilo. Ještě i po přikurtování „vibroval“ na posteli, křičel, prostě byl úplně mimo sebe. Ráno se pak strašně styděl, omlouval a na místě zaplatil. Tím byla celá záležitost vyřízena,“ uzavírá Klímová.

Informace o tom, kdo a kdy byl na záchytce se dál nikam nepředává. Ohlašující povinnost platí jen vůči ošetřujícímu lékaři. Jeho jméno ale většina klientů neuvede. Pokud je však na záchytnou stanici dopravena nesvéprávná osoba, musí být informace o pobytu nahlášena jejímu opatrovníku. Totéž platí o nezletilcích a jejich zákonných zástupcích.

Občas klienti po probuzení vůbec netuší, kde se ocitli. Někteří obyvatelé vzdálenějších oblastí jsou v Příbrami vůbec poprvé. Ráno je jim umožněno zavolat si a požádat o odvoz. Záchytnou stanici musí opustit do 8:00 hodin. Předtím ještě absolvují výstupní prohlídku. Pacient obdrží protokol se zápisem, dokument s možnostmi úhrady pobytu, složenku a informační leták o možném využití navazujících služeb jako jsou například adiktologická pracoviště. Pokud je to potřeba, například při sebevražedných tendencích, komunikuje lékař s příslušnými zdravotnickými zařízeními a dojedná transport.

Pobyt zde zatím „reklamoval“ pouze jediný nedobrovolně nocující klient. „Za celou dobu, co je záchytka pod Centrem zdravotnických a sociálních služeb jsme zaznamenali jednu stížnost. Docela mě to udivuje, protože ne každý je tu rád a často lidi naštve, že musí za pobyt zaplatit. Stížnost spíš než k nám, směřovala k policii a nedobrovolnému převozu sem,“ vzpomíná závěrem Jana Klímová.