Hvězda Četnických humoresek Alena Antalová v Příbrami: „Každý den mě učí.“

Asi ano, velmi často. A je to vždycky milé, protože to člověka potěší. Už jsem se s tím dávno smířila – to je úděl herců. A musím říct, že je to zatím moje největší a nejkrásnější seriálová role.

Určitě mi otevřela cestu. Byla jsem tehdy těsně po škole, začínala jsem, a díky ní jsem poznala režiséra Moskalyka. To bylo něco nádherného. Měli jsme spolu krásný vztah, dodnes se přátelím s jeho dcerou Pavlínou. Dokonce mě vzal za ní do Los Angeles. Jsem moc ráda, že jsem mohla takovou práci ještě zažít.

Ne, nikdy. Myslím, že herec musí mít nejdřív svůj život, aby měl co dávat na jevišti. Viděla jsem mnohokrát, jak někdo obětoval úplně všechno kariéře – a většinou to končilo smutkem. Protože spousta věcí v našem oboru není ovlivnitelná. Znám výborné herce, které nikdo nezná, a průměrné, které znají všichni. Tak to prostě je.

To se nedá úplně posoudit, protože děti mění všechno. Myslela jsem si, že když si samy poradí s hygienou a tkaničkami, máme vyhráno. A strašně jsem se mýlila. Každý den přichází něco nového. A ano – opakuju přesně to, co říkaly naše maminky a babičky: malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti. Je to pravda. Děti jsou obrovská škola. Každý den.

Láska. Protože jenom to je podstatné. Jsem přesvědčená, že ve smrti i po smrti nezůstane nic jiného než to, co člověk dělal z čisté lásky. Je to nejrychlejší cesta ke štěstí, zdraví i úspěchu. Snažím se tím řídit – i když to není vždycky jednoduché. Život není jednoduchý pro nikoho. Ale když je to postavené na lásce, ta cesta pořád existuje.

Nikdy jsem takové sny neměla. Jsem nastavená tak, že žiju přítomností. Jako dítě jsem si nelepila plakáty, nechtěla jsem být jako někdo jiný. Ale protože se mě na to novináři pořád ptali, říkala jsem si: „Tak co bych vlastně mohla říct?“ A napadla mě Líza Doolittleová z My Fair Lady. Krásný příběh, vtipné, dojemné, zazpívala bych to, zahrála bych to… tak jsem si řekla, že když už, tak tohle.

A pak se stalo něco neuvěřitelného. Zkoušela jsem hlavní roli Markétky v Mistrovi a Markétce a najednou jsem se doslechla, že se u nás bude dělat My Fair Lady. Nebylo to ani v plánu sezóny, prostě rychlá akce. A já – která si v životě o roli neřekla – jsem šla za ředitelem a úplně zoufale mu říkám: „A já to nebudu hrát?“ On se na mě podíval a řekl: „A proč byste to nehrála?“ Tak jsem zkoušela dvě hlavní role najednou – Markétku i Lízu.

Už nic profesního. Jediné, co si přeju, je aby moje rodina byla zdravá a šťastná. Aby se nic zásadního nezměnilo. A jsem vděčná za to, jak krásně se máme. Snažím se to oplácet dál.