„Chtěl bych napsat paměti, ale já si vlastně nic nepamatuju…."

ROZHOVOR

15. srpna 2018 (06:20)

„Chtěl bych napsat paměti, ale já si vlastně nic nepamatuju…."

foto: pribram.cz

Jak to bylo, jak to je. Aneb rozhovor s Bořkem Řehořem, zpěvákem punkové skupiny E!E o penězích, cédéčkách i alkoholu.

Kapela příbramských punkerů vznikla před více než třiceti lety. Jak sami říkají, jejich cílem bylo „nasírat“ lidi. Dařilo se jim to před revolucí i po ní. Jak se protloukají životem dnes, co podnikají a plánují, prozradil Bořek Řehoř.

Založení kapely E!E koncem roku 1987 bylo spojováno s provokativními texty proti tehdejšímu komunistického režimu. Kdo přišel v té době s nápadem založit punkovou skupinu?

Od nějakýho roku 82 se chodívalo k Pelikánům, páč tam paní Margarita neměla problém nám exotům nalejt. Mimochodem v roce 1921 tam byla založena Komunistická strana v Příbrami – jak trefné. Pak už to byl kulturák a další hospody. Nakonec jsme si chtěli vod toho věčnýho vysedávání po hospodách vodpočinout a začli chodit na Zetor do Hudebního kroužku, pro to se původně kapela jmenoval H.K.E.E., ale na tom nesejde. Bakča, Kyseláč, Míra a Vilda tam kuli pikle, přidal se Motlík, kterej tu zkušebnu v Zetoru zařídil a chodil vokukovat a potom do Příbrami se navrátivší Bořek. No a příští rok se nahrávalo první demo. Už v sestavě bez Míry a Vildy, které myslím zachvátila vojenská služba.

Měli jste v době komunistického režimu problémy s vystupováním? Několik koncertů bylo úmyslně označováno jako hudební vystoupení při oslavě narozenin či svateb.

Jinak to ani nešlo. Ještě mám ty svatební oznámení někde v archivu. Ale bylo pár odvážlivců, co si nás někam pozvali. O přehrávkách skupiny nemohla bejt řeč, páč sme za prvý hrát neuměli a pak ty texty… Jednou jsme šli ze zkoušky do kulťasu a potom se vykoupat naproti do bazénu, samozřejmě v noci, no a z kopice hadrů zmizeli texty. Druhej den za světla nic. A hle, objevili se na stejnym místě po několika dnech – kdepak asi byly?

Po převratu v roce 1989 se zdálo, že bude vše růžové. Jak jste vnímali tehdejší politickou situaci? Mysleli jste, že bude ještě o čem zpívat? Za co bojovat?

No jasně, růžový je tak akorát prasátko. Hned vznikla skladba Fuck O.F. (občanské fórum), protože se tam navalila spousta lidí co jim ani vlastně komouši moc nevadili, či dokonce bejvalí soudruzi, prostě to byla vopičárna.

Skoro dvacet vydaných nosičů. Jak je v dnešní době těžké sehnat finanční prostředky na jejich produkci?

Ofic desek je šest, s prvním demáčem sedm. Zbytek jsou koncerty, kompilace a DVD. Všechno si hradíme ze svých. Nejsme u žádnýho vydavatelství. Tam vyšly jen kompilace (např. Punks not Dead nebo Plzeňská scéna). První demokazeta byla defakto zadara a na první CD po revoluci nám půjčil nevratně kamarád Šlacha. A pak už se to muselo točit. Začli sme dávat na stranu peníze jak z koncertů, tak z prodeje. Nejdřív to byly jen trika a ostatní voloviny s logem kohouta a dneska si připadáme jak nějaký vietnamci – zisky z hadrů převyšujou příjem z desek několikanásobně, obzvlášť v týdle době internetu, kdy se všechno stahuje. Nu což, aspoň je na další nahrávky.

foto: pribram.cz

Co říkáš na to, že v dnešní době posluchači nekupují legální cestou cédéčka, ale raději je stahují z internetu?

No to je vono - je to dobou. Nicméně se vrací poměrně významně starý desky, tedy LP, takže vlastně vydáváme postupně všechny. A najde se ještě dost lidí, který to nechtěj mít jen doma v kompu, ale pěkně ve sbírce CD či DVD. Co se nám ale podařilo, je prodej DVD dokumentu „Jako indián ne!erad hulim sám“ o zemřelém kytaristovy Bakčovi, který uvolníme ke stáhnutí, až se prodají poslední kusy, protože výtěžek jde na jiné účely. A fanoušci a přátelé byly tak korektní, že to nikam volně nedaly.

Jakou skupinu si ve volné chvíli rád poslechneš?

Nic nóbl, spíš třetí, čtvrtou cenovou….. Každej máme svý, ale volnou chvíli jen při přejezdech na hraní a to jedou rockový rádia či fleška se směsí od punku přes hard rock do metalu.

Kapela během své třicetileté existence byla několikrát obměněna. Jak těžké je dostat se s novým složením na stejnou notu?

Ale vůbec ne, porád je to jedna parta. Před nahráváním první desky se přidal Stawy z bejvalých Franta mast jako druhá kytara a po odchodu bubeníka Kyseláče ještě ze zmíněný kapely Spejbl. Po smrti kytaristy Bakči doplňoval druhou kytaru třeba Dáňa vod Sester a ustálilo se to na Robinovy od Doktora P.P., takže zase kámoši.

Dnešní nově založené punkové skupiny hrají v rádiích, televizích..., komerčně se snaží o co největší popularitu. Jak vnímáš tuto jejich snahu?

Jak bylo xkrát řečeno, děláme to pro prdel a pro zábavu. Tečka. Samozřejmě ty média taky probíhaj, ale ne z naší aktivity. Máme rádi živý hraní a baví nás to aj bez peňazí. Proto sme tu už jednatřicátej rok. Ani tady ty modely neposloucháme, za dva roky vo nich nikdo neuslyší.

foto: pribram.cz

Máte za sebou několik turné se skupinou Tři Sestry a SPS. Můžeme se do budoucna těšit na společně koncerty?

Samozřejmě, dokavad budou chodit lidi. Léto venku na fesťácích a se Sestrama, podzim kluby s SPS a jaro s The Fialky a nově Totální nasazení. Vypadá to jako kolotoč, ale i po těch letech to má svý kouzlo i bez těch nezřízenejch večírků. No, někdy se taky ještě zadaří zapařit….

Rodina, děti a s tím povinnosti. Jde hraní a s ním spojené cestování a mnohdy noci strávené mimo domov dohromady?

Muzika tu byla dřív než rodiny, takže má přednost……
Voto si nás doma víc vážej, že se vůbec vrátíme domu, hihiih.
Ale ne, taky vobčas vyrazí s náma, zrovna například Keltská noc v Harrachově je takovej kapelo-rodinnej vejlet pro všechny.

foto: pribram.cz

Poslouchej, Míša, Pogo nebo třeba Nasraná... Písně, které zná snad každý. Prozradíš nám, která skladba je Tvá nejoblíbenější?

Já to takle neberu, nemám to nějak vyhraněný, ale líbí se mi třeba jak je udělanej Dělník, Hovno a třeba Hustobar, kterej se vůbec nehraje. Naopak si nemůžu zvyknout na dvě nový věci, co jsme nahráli loni ve studiu. Prostě nejsou vohraný a zatím nesedly. Většinu věcí hrajem jinak než na deskách, prostě se musej vyhrát.

Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout?

Cesta je cíl, dokud nás smrt nezastaví.

Máte i civilní zaměstnání nebo je hudební produkce hlavním zdrojem Vašich přijmů?

Ne ne, nehrajem za žádný astronomický sumy a každej máme svoji práci a to hraní je takový kapesný. Ale jak říkáme – třicet let jezdíme chlastat po republice a to hraní je takovej bonus, hihihi………

foto: pribram.cz

Můžeš našim čtenářům vyprávět nějakou veselou historku z koncertů, na kterou s úsměvem vzpomínáš?

Za ty leta je jich mraky a to se nedá psát, leda vyprávět spolu se zúčastněnými.
Chtěl bych napsat paměti, ale já si vlastně nic nepamatuju…..
Jednou, když byly ještě hranice, sme pašovali bubeníka na koncert na Slovensko, protože zapomněl doklady. Po kontrole čtyř pasů z pěti lidí byl řidič tak nervózní, že se nemoh rozjet, takže estráda a po ujetí pár kilometrů povídá šofér spolujezdci, co má na tý palubce. No přeci tráááávu………….(marihuanu).
Ale jinak sme kmen Nasajů, protože alkohol dělá z lidí E!E.

Na co se mohou posluchači Éček v nejbližší době těšit? Připravujete nové cédéčko?

Jak sem zmínil, natočili sme k třiceti letum dvě skladby a to o našem Punk´n´rollu a chlastu. Chceme udělat ještě jedno CD, ale nelámeme to přes koleno, až to příde, tak to bude. De vo to, aby nás a hlavně naše fanoušky to hraní bavilo a mohli sme vypít ještě nějaký to pivo.