Bon Pari stále žijí: Od zákazu v 80. letech až k sobotnímu koncertu v Příbrami
18. dubna 2025 (09:30)

foto: Luboš Zelner. / archiv kapely / se souhlasem
Kapela Bon Pari, která se zapsala do příbramské hudební historie, vystoupí v sobotu 19. dubna v Hospodě Na Marii.
Při této příležitosti jsme si povídali s jejich dlouholetým členem Lubošem Zelnerem nejen o současném směřování kapely, ale i o dobách, kdy Bon Pari přitahovaly pankáče z celých socialistických Čech – až do chvíle, kdy jejich produkci zakázali. Jak kapela funguje dnes, jaká je její budoucnost a co čeká fanoušky na koncertě?
Jak se Luboš Zelner dostal k Bon Pari?
Bon Pari mě oslovily v dobách své největší slávy, když jsem působil v hardrockové formaci Gentiana. Byla to pro mě výzva, protože kapela měla svou vlastní tvorbu v duchu Nové vlny, která se nebránila ani českým vlivům.
Legendární koncerty a minulost kapely
Kapela zažila období velké popularity, kdy hrála například s Pražským výběrem v Lucerně. „Mám na to krásné vzpomínky – koncerty dvojáky, obrovská energie. Dnes už kapela takový dosah nemá, ale mezi pamětníky je stále známá po celé republice.“
Historka z 80. let: Když Bon Pari (téměř) zakázali
Dnes už je těžké si představit dobu, kdy koncerty nebyly jen o hudbě, ale i o tom, jestli vůbec smíte hrát. V 80. letech se kapela Bon Pari dostala do hledáčku tehdejších úřadů. „Na koncerty Bon Pari se sjížděli pankáči z celých socialistických Čech, což nebylo úplně v souladu s představami o moderní zdravé mládeži,“ vzpomínají členové kapely.
Pak přišel kurýr na motorce v policejní uniformě. Přivezl kapelníkovi Honzovi Sukovi vzkaz: „Kapelu sledují „nepatřičné živly“, a tudíž se její produkce okamžitě zakazuje.“
Následovalo zoufalé hledání „ochránce“, který by si kapelu vzal pod křídla. Nakonec se jí zželelo Městské organizaci SSM v Plzni, což dodnes zůstává záhadou. Po přehrávacích zkouškách musela kapela obhájit své texty před komisí, kterou vedla žena s výrazně rudou rtěnkou – možná kulturně založená, možná prostě jen rozhodnutá, že jim to nebude usnadňovat. Jeden ze sloganů zněl: „Dám hlavu do krupice a pak tě zastřelím“.
„Nemusím ani vysvětlovat, jaký tanec mezi hroty kyvadla musel Honza Suk podstoupit, aby to obhájil.“ Nakonec vše dobře dopadlo, kapela pokračovala, a rudá rtěnka komisařky zůstala jen zvláštním vizuálním dojmem.
Bon Pari dnes
Přestože kapela má silnou historii, její současní členové nechtějí jen vzpomínat na „zlaté časy“. „Chceme přiblížit naši hudbu mladšímu publiku, vzkřísit některé staré písně od fenomenálního Honzy Suka a pokusit se i o nové skladby. Prostě dokázat všem, že Bon Pari stále žijí!“
Zelner vzkazuje mladým hudebníkům, aby se nebáli vlastní tvorby: „Ať dělají hudbu tak, jak z nich vychází, a neusilují jen o to, co se všem zrovna líbí.“
V budoucnu Bon Pari plánují spolupráci se skupinou Znouzectnost a koncerty v Junioru v Příbrami či pražském klubu Vagon.
Bon Pari mě oslovily v dobách své největší slávy, když jsem působil v hardrockové formaci Gentiana. Byla to pro mě výzva, protože kapela měla svou vlastní tvorbu v duchu Nové vlny, která se nebránila ani českým vlivům.
Legendární koncerty a minulost kapely
Kapela zažila období velké popularity, kdy hrála například s Pražským výběrem v Lucerně. „Mám na to krásné vzpomínky – koncerty dvojáky, obrovská energie. Dnes už kapela takový dosah nemá, ale mezi pamětníky je stále známá po celé republice.“
Historka z 80. let: Když Bon Pari (téměř) zakázali
Dnes už je těžké si představit dobu, kdy koncerty nebyly jen o hudbě, ale i o tom, jestli vůbec smíte hrát. V 80. letech se kapela Bon Pari dostala do hledáčku tehdejších úřadů. „Na koncerty Bon Pari se sjížděli pankáči z celých socialistických Čech, což nebylo úplně v souladu s představami o moderní zdravé mládeži,“ vzpomínají členové kapely.
Pak přišel kurýr na motorce v policejní uniformě. Přivezl kapelníkovi Honzovi Sukovi vzkaz: „Kapelu sledují „nepatřičné živly“, a tudíž se její produkce okamžitě zakazuje.“
Následovalo zoufalé hledání „ochránce“, který by si kapelu vzal pod křídla. Nakonec se jí zželelo Městské organizaci SSM v Plzni, což dodnes zůstává záhadou. Po přehrávacích zkouškách musela kapela obhájit své texty před komisí, kterou vedla žena s výrazně rudou rtěnkou – možná kulturně založená, možná prostě jen rozhodnutá, že jim to nebude usnadňovat. Jeden ze sloganů zněl: „Dám hlavu do krupice a pak tě zastřelím“.
„Nemusím ani vysvětlovat, jaký tanec mezi hroty kyvadla musel Honza Suk podstoupit, aby to obhájil.“ Nakonec vše dobře dopadlo, kapela pokračovala, a rudá rtěnka komisařky zůstala jen zvláštním vizuálním dojmem.
Bon Pari dnes
Přestože kapela má silnou historii, její současní členové nechtějí jen vzpomínat na „zlaté časy“. „Chceme přiblížit naši hudbu mladšímu publiku, vzkřísit některé staré písně od fenomenálního Honzy Suka a pokusit se i o nové skladby. Prostě dokázat všem, že Bon Pari stále žijí!“
Zelner vzkazuje mladým hudebníkům, aby se nebáli vlastní tvorby: „Ať dělají hudbu tak, jak z nich vychází, a neusilují jen o to, co se všem zrovna líbí.“
V budoucnu Bon Pari plánují spolupráci se skupinou Znouzectnost a koncerty v Junioru v Příbrami či pražském klubu Vagon.
Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.
autor: Ludmila Zelenková
Související
•Mezi nominacemi na ceny Magnesia Litera je i detektivka z Příbrami
•Martin Čermák: Kulturní scéna je odrazem společnosti
•Ředitelka Drážďanské filharmonie: Překvapilo mě, kolik Čechů všech věkových kategorií zpívá
Další články









