Barák na pranýři. Příbramský odchovanec je po brzkém vyloučení v zápase proti Turecku terčem kritiky

Fotbalová kariéra Antonína Baráka nebyla nikdy úplně jednoduchá. Svou drobnější tělesnou konstitucí, specifickým herním projevem a distingovaným vystupováním vzbuzoval v mládí často pocity, že na vrcholový fotbal nebude mít. Zkraje mu nepomáhal ani fakt, že ho trénuje vlastní otec, což mu někteří dávali nevybíravě najevo.

Před několika lety v upřímné zpovědi pro webový portál „Bez frází“ vzpomínal, jak si na něm, co by dvacetiletém mladíkovi, po prohraném zápase se Spartou, vybil v kabině svou zlost tehdejší sportovní ředitel FK Příbram. „Roman Rogoz úplně běsnil. Kopal do věcí, rozkopl prádelní koš. Vklouzl jsem na své místo a podobně jako ostatní spoluhráči sklopil hlavu, abych si ten fén vyslechnul. Cítil jsem, že s tím zápasem ve svých dvaceti letech nemůžu nic dělat, neměl jsem kvality na to, abych svůj tým zásadně ovlivnil. Pan Rogoz přesto upřel pozornost na mě a začal mi nadávat. Zatáhl do toho i mého tátu, který dlouhé roky učil na zdejší sportovní škole a trénoval v Příbrami mládež. Prý že hraju jen díky němu. Slzy do očí mi nevehnal smutek, ale bezmoc. Vnitřní výbuch emocí a šílená naštvanost, která se chtěla prodrat ven a já ji urputně držel v sobě. Čekal jsem, že každou vteřinou exploduju a těm nefér kecům se postavím. Můj vnitřní hlas na mě řval: „Nedělej to, nedělej to, nebuď debil. Nezkaž si kariéru. Vydrž to. To se všechno obrátí.“ V podobných chvílích, které se ve fotbale občas stávají, jsem si vždycky snažil opakovat, že to je přece moje kariéra a nesmím se nechat vyprovokovat, zlomit takovou malicherností.“

Podobných příběhů a výzev musel Barák během své fotbalové kariéry překonat mnoho. Přes veškeré nesnáze a zdravotní komplikace dokázal vyrůst v jednoho z nejlepších českých fotbalistů své generace. V sezoně 2016/2017 si se Slavií vykopal ligový titul a poté přestoupil do italské nejvyšší soutěže, ve které působí dodnes. V A-týmu české seniorské reprezentace debutoval v listopadu 2016 v přípravném zápase proti Dánsku a zažil s ním řadu povedených chvil. Stačí vzpomenout třeba na kvalitní Barákův výkon ve vítězném osmifinálovém zápase minulého eura proti Nizozemsku. Krize přišla v červnu loňského roku, když byl kvůli údajnému porušení interních pravidel vyřazen z kádru Jaroslava Šilhavého.

I přes několikerou snahu o vysvětlení celé situace se dočkal opětovné pozvánky do národního týmu až po nástupu nového realizačního týmu v čele s Ivanem Haškem, několik měsíců před zahájením EURO. Kvůli horečkám nastoupil Barák na šampionátu až v 79. minutě úvodního zápasu proti Portugalsku (1:2). Hru oživil, ukázal několik povedených přihrávek. Před zápasem s Gruzií na něj mnozí spoléhali, že mužstvu dodá potřebný faktor X. Vysoké teploty mu však znemožnily do zápasu na poslední chvíli zasáhnout.

Jeho chvíle tak měla přijít teprve v posledním utkání základní skupiny proti Turecku. Velikost okamžiku si chtěl vychutnat, což bylo patrné již při úvodní hymně, během které emotivně zpíval. To byl ovšem z jeho strany poslední pozitivní moment utkání. V 10. minutě dostal první žlutou kartu. „Tonda se nechytl se svým hráčem, přišel do souboje pozdě, soupeř si dal dva doteky, otočil se s balonem a Tonda se zachoval nešikovně, uškrtí ho na dresu, jasná žlutá,“ komentoval situaci ve studiu ČT Sport Karel Poborský, bývalý reprezentant. Druhý faul za žlutou kartu na sebe nenechal dlouho čekat. Ve 20. minutě přišel Barák při poněkud nemotorné a pomalé otočce o balon a ve snaze míč zachránit přišlápl kopačku soupeře. Jasná karta, kterou následovala červená a odchod do kabiny.

Barák měl být tahounem týmu, nyní v klíčovém střetnutí selhal. „Tonda hraje takový fotbal. Nevím, jestli desítka je post pro něj. Chybí dynamika, rychlost. Bohužel to dopadlo tak, jak skoro muselo. Turci si ho pohlídali,“ přihodil Poborský.

Barákovo nepovedené vystoupení mezi bývalými hráči a trenéry rezonovalo. „Tondova chyba byla, že přidržoval balon. Myslím, že Turci na to byli připravení. Bylo to vidět v nebezpečných pozicích, kde ho zdvojovali. Z toho pramenila červená karta i nebezpečné ztráty. Bohužel mu zápas od začátku nesedl, myslím, že ho to samotného mrzí. Je dobrý fotbalista, ale někdy je to kruté,“ doplnil ve studiu iSport.cz Martin Svědík, bývalý trenér Slovácka.

Bylo by ovšem nespravedlivé házet vše na Baráka. Tým měl i přes jeho brzké vyloučení několik gólových šancí, které ovšem nedokázal (až na dorážku Součka) proměnit. Český fotbal zaostává za evropskou elitou v celé řadě činností. Chybí větší individuální dovednosti, rychlost, dynamika, práce s míčem v rychlosti i lepší koncovka. Ve všech těchto ukazatelích jsme patřili mezi nejhorší na šampionátu.

A co Barák? Určitě ze svého výkonu nemá radost a bude zpytovat svědomí. Nakonec se ale otřepe a půjde dál, protože je tak od mládí nastaven. „Nenech si to znechutit. Uvidíš, jednou se tomu zasmějeme. Vyhodnoť si to podle sebe a buď v klidu,“ kladl Antonín Barák starší na srdce svému synovi.