Hostem dnešního chatu byla JUDr. Dagmar Říhová

Kandidovala jsem za hnutí Šance pro Příbram. Při založení tohoto hnutí jsme měli na mysli všechny slušné občany našeho města, kteří nejsou členy či vyhraněnými sympatizanty žádné z politických stran a kteří by zároveň chtěli zlepšit život ve městě, Nemyslím si, že by projekt Šance pro Příbram měl být mrtvý, byť naše hnutí získalo v komunálních volbách pouze tři mandáty. Práce v zastupitelstvu mě baví, získala jsem za dobu od voleb řadu zkušeností. Věřím, že projekt Šance pro Příbram bude pokračovat i v následujícím volebním období. Chtěla bych proto pokračovat dál, ale rozhodnutí náleží občanům města, nikoli mně.

S panem Králem se mi spolupracuje velmi dobře a doufám, že jemu se mnou také. Myslím si, že jsme oba týmoví hráči. Co se týče pana Ing. Kareše, oceňujeme, že zná často historii projednávaných otázek z doby svého působení na radnici. Vím, že mu řada kolegů zastupitelů vytýká impulsivitu při jeho vystoupeních, délku a četnost jeho projevů, ale pokud se zamyslíme nad tím, co říká, dokáže často vyhmátnout jádro problému a bez obalu jej pojmenovat.

Kromě pozice člena zastupitelstva působím v kontrolním výboru a v komisi pro sociálně handicapované. Odhaduji, že měsíčně věnuji své práci kolem patnácti hodin, pokud jsem prováděla kontrolu, tak to bylo samozřejmě podstatně víc. Snad to není tajemství, interpunkční znaménka za touto položenou otázkou se nechají různě interpretovat, ale moje měsíční odměna činí kolem tří tisíc korun.

Děkuji Vám mnohokrát za přání. Totéž bych chtěla popřát já Vám. Nyní, koncem roku, si všichni přejeme navzájem do Nového roku hodně zdraví, štěstí, spokojenosti, splnění svých přání. Mým dlouholetým mottem je to, že život se skládá z maličkostí. Některé přitom dovedou ošklivě potrápit. Jednou z nich, ač nevím, zda je to maličkost, je nedostatek slušnosti mezi lidmi. Určitě se dotýká nejenom mě. Když se třeba na úřadě nebo kdekoli jinde zeptáte na cestu, dostanete většinou byť dobře míněnou radu – vylezte tady nahoru a první dveře doleva, nebo vlezte si do výtahu, v pátém patře vystupte. Vím, že můj pohyb není dávno ladnou chůzí, ale přeci jen si nemyslím, že bych lezla jak bába do bezu. Proto bych přála nám všem, abychom do Nového roku 2018 nikoli vlezli jako do pasti, ale vkročili. Tou správnou nohou.

V žádném případě si nemyslím, že by pan Ing. Kareš byl hloupý člověk., naopak, má velký přehled. Každý má právo být svůj, každý z nás je trošku jiný. Pan Ing. Kareš má tendenci reagovat velmi rychle na podněty. Kdybychom byli všichni stejní, svět by byl úplně uniformní. Existuje samozřejmě řada otázek, kdy se s panem Ing. Karešem rozcházíme v pohledu na věc, ale nikdo by neměl brát člověku právo svůj názor vyslovit.

Nejsem lékař, nedokážu posoudit, jak plošný zákaz kouření v restauracích ozdraví populaci, dokonce o tom trochu pochybuji. Kuřák může kouřit přeci jinde. Možná trochu svatokrádežně se domnívám, že by stačilo stavebně technicky oddělit místnosti pro kuřáky. Koneckonců fajfka tabáku byla jedním z přání vysloužilého vojáka Martina Kabáta v Hrátkách s čertem a ejhle – sám Hospodin ho vyplnil. Splnil by takové přání i dnes?

Pokud bych měla pod pojmem politika rozumět práci v zastupitelstvu, nepochybně mi tyto tři roky umožnily rozšířený a komplexní pohled na život a problémy našeho města. Potvrdilo se mi, že neexistují jednoduchá řešení. Nevím, zda mi něco ty tři roky vzaly, snad ne.

Vládnoucí koalice možná až příliš úporně hledá příčiny všech problémů v bývalém vedení. Sama o sobě je tato myšlenka dobrá, ale nemůžeme si vystačit pouze s ní. Všichni, kdož žijeme v Příbrami, vidíme problémy města, ať už je to doprava včetně hromadné dopravy, parkování, stav ploch kolem křížových domů, hřbitovní zeď, možnosti bydlení pro mladé, pracovní příležitosti ve městě. Nejsem si jistá, zda vždy rozumně investujeme finanční prostředky města. I kdyby nám krampušáci dupali městem dvakrát denně, parkování to nezlepší. Nepodařilo se bohužel přilákat do Příbrami většího zaměstnavatele, což by zlepšilo příjem města z daní. Na druhou stranu se hodně věcí povedlo, byť vládnoucí koalice by si asi nepřála zvolat – Radujte se příbramáci, neseme vám buchty v ranci, protože místo Příbramáků máme Příbramany.

Uvedla jsem už, že nepovažuji projekt Šance pro Příbram za vyhaslý. Její heslo – Vrátíme do Příbrami úsměv – by mělo platit dál. Na druhou stranu projekt Šance pro Příbram je projektem mnoha lidí, nikoli pouze mým. Je projektem mlčící většiny, která by měla být slyšena. Postaví-li hnutí Šance pro Příbram kandidátku, myslím, že na ní budu. O výsledku ale budou rozhodovat voliči. Potřebujeme proto podporu všech slušných lidí, kteří zatím nejsou příliš slyšet.

Zčásti jsem se k tomu již vyjadřovala. Město Příbram není firma, pokud mají lidé na něco odlišný názor, neznamená to automaticky, že se mýlí. O opačných názorech by se mělo diskutovat, nikoli je zesměšňovat. Nemělo by se zapomínat na to, že radnice je v městě pro občany, nikoli občané pro radnici. Opozice jsou také občané.

Známe se profesně dlouhá léta, myslím si (a snad nejenom já sama), že máme vztahy dobré.

Jsem profesí advokát. Povolání advokáta znamená mimo jiné zastupování účastníků při soudních či jiných řízeních. Pokud se lidé nechtějí či nemohou dohodnout mimosoudně, pak jeden odchází jako vítěz a druhý zůstává poražený, se vším, co k tomu náleží. Někdy k tomu patří i to, že může přijít i o Vámi zmiňovanou střechu nad hlavou. Každému, kdo se na mě obrátí s žádostí o radu či pomoc, vysvětluji možná rizika celé věci. Stává se ale, že jsou obě strany znešvářené natolik, že nejsou přístupné rozumné domluvě. Vždyť i soud sám se snaží před započetím jednání vést účastníky ke smírnému řešení, zejména jedná-li se o případ, kdy, jak uvádíte, někdo může přijít o střechu nad hlavou. Jsou to krajní situace, které netěší skutečně nikoho. Proto by se lidé vždy měli snažit dohodnout. Měli bychom to mít všichni stále na paměti a řešit spory jednáním, byť se přijaté kompromisy zdají být na začátku až nestravitelné.